Do Irska za nejstaršími kamennými stavbami světa

„Pojďte se mnou“, tajemně říká starý muž, když poprosím v jedné ze zemědělských usedlostí o vodu. Asi 80-letý pán si mě posadil vedle sebe na lavičku. Zatímco jeho dcera pro mě sháněla po telefonu klíč od hrobky, vykládal mi ten muž, ještě viditelně plný síly, o magickém kouzlu obrovského stromu, rostoucího před jejich domem. „My nevíme, kdy byl vysazen a kým, či vyrostl sám. Ale přináší nám zvláštní sílu. Sílu, která vyrůstá nejen z tohoto stromu, ale z celého kopce za námi. Když budeme zticha, uslyšíme, jak ten strom zpívá.“ Zaposlouchali jsme se do zvuků přírody. Bylo to snadné. Přepadla mě podivná strnulost a pocit zvláštního přílivu energie. Něco podobného, jako když sedíte u holiče a upravují vám vlasy. Cítila jsem cosi a nevěděla, co to je. Náhle zakrákali havrani. Přerušili nám tu chvilku naslouchání.

Pak mě paní domu pozvala do kuchyně, kde napouštěla vodu do mé cyklistické láhve. Ten kopec s hrobkou byl odtud vidět. Jaké to je, bydlet celý život u starověké svatyně, vyhánět ovce a krávy na pastvu do svahů nepřirozeně oblého kopce, kopce střežícího tajemství?

Časem prověřené stavby

„Hrabství Meath je místo, kde je stále přítomen duch zaniklých kultur minulosti. Minulost v oblasti Meath je plná tajemství a rozechvění, tragédie i humoru. Byli zde králové i učení řeholníci, Vikingové i Normané, hrady i kříže, moudré ryby i zpívající kameny, kouzelné ságy, vybájené pohádky“, lze číst v jednom z prospektů.  Mě to táhne na místa úplně nejstarší, řečeno staroirsky na Brú na Bóine a Sliabh na Caillighe – tajemná místa sobě si podobných prehistorických neolitických památek, jejichž stáří je odhadováno na pět tisíc let. Po příjezdu do Blízkého města Drogheda jsem ještě týž den vyrazila do Brú na Bóine. Odpoledne už autobusy jezdily zřídka, ale mně to nevadilo. Osm kilometrů nebyla velká vzdálenost, uběhla jsem je za necelou hodinu. Tady, v blízkosti řeky Boyne, stojí třimegalitické monumenty –Newgrange, Knowth, Dowth – zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNECSO.Nabídli mi odpolední prohlídku hrobky Knowth v 16.45. Atraktivnější hrobka Newgrange byla již ten den obsazena a poslední Dowth je zavřená. Památky mohou pojmout denně jen určité množství návštěvníků. Proto je třeba přihlásit se předem. Čekání na dobu prohlídky si může zájemce zkrátit prohlídkou moderní expozice v návštěvnickém centru v  nově postavené supermoderní budově a pomocí modelů, barevných obrázků, grafů se dozvědět něco o předpokládaném životě tajemných obyvatel a stavebníků těchto mohyl. Pro návštěvníky je přichystaná organizovaná prohlídka hrobky s dopravou tam i zpět s vymezeným časem. Není divu, že sem proudí zástupy turistů, vždyť tyto kamenné stavby jsou o několik set let starší než egyptské pyramidy..

Čarodějnické hory

Chci vidět další místa kamenných staveb, proto si příští den půjčuji kolo. Vyrážím na poněkud vzdálenější neolitické objekty, nazývající se Čarodějnické hory, staroirsky Sliabh na Caillighe v pohoří Loughcrew. Podle informací na nádraží do tohoto místa už nejezdí žádná veřejná doprava. Po cestě projíždím malebnou krajinou řeky Boyne a míjím velké a prosperující farmy s masivními domy a velkými udržovanými zahradami. Není divu, že se v této zemědělsky nejbohatší části Irska před pětitisíci lety, v mladší době kamenné, vyvinula vyspělá kultura lidí. Projíždím malá městečka a vesnice s kostely, věžemi, opuštěnými hřbitovy s keltskými kříži i ruiny starých hradů. Jsou to místa působení keltských a normanských velekrálů, místa konání pohanských zvyků a her. Hora Čarodějnice se však nachází až v nejseverozápadnějším výběžku hrabství Meath a je nutné projet kolem severních úbočí hor. Od městečka Kells směrem na sever projíždím jen řídce osídlenou oblastí. Je zde tak pusto, že není koho se zeptat, zda jedu správně. Na silnici se za celou dobu objeví pár aut a zemědělské usedlosti se nacházejí příliš daleko od silnice. Ukazatelé směru chybí. Konečně se objeví přede mnou příliš oblé, už od pohledu podivné kopce. Ale silnice, po které pokračuji dál, se od nich pomalu vzdaluje. Už se chci vracet, když tu malý ukazatel velí odbočit na vedlejší cestu. Zastavuji u jedné farmy a prosím, žíznivá, o trochu vody. V nohách mám již přes 60 km, je horko a po celou dobu na mě svítí slunce. Když se dozví paní domu, že jsem z Čech, a že se zajímám o hrobku, zve mě dál. Starý pán si mě nadšeně posadí vedle sebe na lavičku a ukazuje na velký strom, největší v okolí.

Staré astronomické mapy

Svah kopce se zdvíhá přímo za domkem. Na vrcholku kopce nazvaného Carnbane East stojí několik uměle navršených pahorků. Jsou obklopeny prstenci obvodových kamenů s vyrytými obrazci. Ten největší, měří v průměru 25m. Na kamenech postavených kolem mohyly si prohlížím zřetelně vystupující vyryté symboly. Rozeznám spirály, kosočtverce a další znaky, které nelze rozluštit. Obrovské megality také vyztužují vchod do centrální a největší hrobky. Pro obyvatele před třemi tisíci lety měla velký význam. Uvnitř na centrální kámen mohyly pohřební kámen kladli ostatky zesnulých. Zatímco do míst Brú na Bóine míří každý den stovky lidí, tady jsem sama. Jedinými společníky jsou pasoucí se ovce za drátěným plotem. Procházím se mezi hromadami navršeného kamení. Ty jsou porostlé trávou. Ticho ještě zdůrazňuje zvláštnost místa. Osamělost nutí přemýšlet. Jaké tajemství mohyly skrývají? Neznáme přesné odpovědi, ale existují různé teorie, jež se k těmto stavbám váží. O jednu z nich se zasloužil Američan Martin Brennan ve své knize Stars and Stones (1983). Intenzivně se věnoval studiu všech mohyl postavených zde na třech kopcích na Loughcrew. V knize tvrdí, že spirálové ozdoby a čáry na kamenech, které mnozí archeologové interpretují jako abstraktní dekorace s náboženským významem, jsou všechny ve skutečnosti součástí jediné astronomické mapy. Mohl by ji tvořit celý komplex mohyl Brú na Boínne, Loughcrewské mohyly a několik dalších, vzdálených až sto kilometrů, v pohoří Curlew Mountains v jižní části hrabství Sligo.

Zajímá mě kopec, na kterém stojím já. Podle Brennana mají mohyly stojící přede mnou funkci slunečných hodin. Největší mohyla označená jako T je prý spojená se s jarní a podzimní rovnodenností (21.března a 23. září). V její komoře se nachází velký kámen hojně pokrytý vzory ve tvaru písmene V, kapradinami, květy a znaky měsíce a slunce. Při jarní, ale i při podzimní rovnodennosti dopadají paprsky slunce na velký symbol slunce ve středu tohoto kamene. Okolní mohyly nemají střechu a jsou menší. Jedna z malých hrobek, mohyla zvaná S, označuje dny uprostřed jarní a podzimní rovnodennosti a slunovratu (6. května a 8. srpna), mohyla U vyznačuje dny 8. listopadu a 4.února. Na dalším kopci Carnbane West se nachází šest mohyl. Mohyly na třetím kopci nejsou vidět vůbec, neboť byly v průběhu věků srovnány se zemí a kameny využity jako stavební materiál. Všechny stavby podle Brennana sloužily k upozornění o blížící se polovině období mezi rovnodenností a slunovratem. Pokud je to tak, jak autor píše, pak mohyly tvoří nejstarší známé značení pohybů slunce. V každém případě se toho o lidech, kteří hrobky postavili, neví skoro nic přesného.

Alena Žákovská pracuje na Přírodovědecké fakultě MU Brno jako pedagog v oboru molekulární biologie a imunologie. Účastnila se expedic do obtížně přístupných míst světa (Nová Guinea, Borneo, povodí řeky Xingú v brazilské Amazonii, Rwenzori v Ugandě, prales Ituri v Kongu DR, prales Taman Negara v Malajsii, Andamanské ostrovy a další). Kromě své cestovatelské vášně má ráda také horské vrcholy a je úspěšnou sportovkyní: reprezentovala ČR v ultramaratónu a v roce 2009 se stala mistryní ČR v běhu na 100 km.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.