Když se řekne Bern, většině lidí se vybaví švýcarské hlavní město s podloubími, historickými kašnami a středověkým centrem zapsaným na seznamu UNESCO. Jenže stačí sednout na vlak a za necelou hodinu se ocitnete v úplně jiném světě. Místo městských ulic vás obklopí horská údolí, ledovce a trojice vrcholů Eiger, Mönch a Jungfrau, které patří k nejslavnějším v celých Alpách.

Jestli mě něco na Ekvádoru fascinuje, tak je to neuvěřitelná rozmanitost krajiny. Fakt, že se během jednoho dne přesunete z nadmořské výšky 2800 metrů v hlavním městě Quito do 4000 metrů u laguny Quilotoa, další den přejedete do 1800 metrů do Baños, následně do Amazonie, která leží v 700 metrech, a z Amazonie to střihnete přes kopec 4100 metrů vysoký do Guayaquilu s nadmořskou výškou 4 metry!

Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Zatímco Lucern a stejnojmenné jezero lákají na pohodové objevování, okolní hory ukazují divočejší tvář centrálního Švýcarska. Ledovec ve výšce přes 3 000 metrů, nejstrmější ozubnicová železnice na světě, panoramatické lanovky i stezky vedoucí kolem horských jezer dokazují, že zdejší Alpy nejsou jen kulisou, ale místem, kde se rodí ty největší cestovatelské zážitky.

Každá cesta zanechá stopu. Někdy ji připomíná razítko v pasu, jindy vůně místního jídla, nové přátelství nebo výhled, ke kterému se člověk vrací ještě dlouho po návratu domů. Nejcennější vzpomínky přitom nemusí pocházet jen z dalekých expedic. Stejně silný příběh může mít první společný víkend v horách, svatební cesta, cesta za rodinou nebo místo, kde člověk učinil důležité životní rozhodnutí.