Poprvé jsem na ostrov Svatá Lucie přijela v únoru 2008. Nebyla to první karibská destinace v mém životě. V předchozích letech jsem navštívila Barbados, Tobago a ostrov Antigua. Znala jsem tak již aspoň trochu místní mentalitu, kulturu i jak to tady chodí. Jenže každý ostrov je vlastně úplně jiný, nejen geograficky, ale zejména svojí atmosférou.
8,5 hodinový let z Londýna byl sice dlouhý, ale to očekávání nových zážitků a skvělý pocit z právě začínající dovolené vám dá rychle zapomenout na zkroucená záda a studenou klimatizaci na palubě letadla. Konečně jsme přistáli. Kapitán letadla ohlásil nezbytné „Welcome to Saint Lucia“, je půl třetí odpoledne místního času a venku na vás čeká polojasná obloha, okolo 29 °C“. Sláva, popadla jsem tašku i tlustou zimní bundu, kterou určitě tady nebudu potřebovat, a hrnula se k východu. Seběhla jsem pojízdné schody, nasadila sluneční brýle proti ostrému odpolednímu slunci a vydala se vstříc novému dobrodružství.
Venku na mě už čekal sněhobílý úsměv pracovníka půjčovny aut s klíčkem v ruce, takže jsem naložila svoje kufry a vyrazila na cestu. Jakmile letiště zmizelo z dohledu, objevila se všude kolem kopcovitá krajina porostlá bujnou vegetací, s dřevěnými i kamennými domky rozesetými jednotlivě i ve skupinách malých vesnic, krajina s dech beroucími výhledy na Atlantický oceán i Karibské moře, kde barvy temné modři, tyrkysové zelené a zpěněné bílé kontrastovali se zlatými a růžovými plážemi, skalními útesy a palmami. Musela jsem vypnout klimatizaci, otevřít všechna okna a nadechnout se toho tropického vzduchu, vlhkého a teplého, vonícího po květinách, humózní půdě a slaném moři.
Simply Beautiful
Cesta z mezinárodního letiště Hewanora na sever ostrova do Rodney Bay trvala asi hodinu a půl. Ne snad proto, že by vzdálenost byla tak veliká, ostrov je dlouhý pouhých 44 kilometrů, ani proto, že by navigace byla komplikovaná, ale na mnoha úsecích je tzv. dálnice ještě nedokončená a proto průměrná rychlost 50 km v hodině je skoro zázrakem. Jenže proč taky spěchat. Toho si každý užije doma a v práci až až.
Ostrov se propaguje sloganem: „St. Lucia – Simply Beautiful“ a Sv. Lucie je skutečně nádherná a má turistům opravdu co nabídnout. Je to sice malý kousek země uprostřed slaných vod oceánu, ale můžete tady zažít téměř vše. Pláže, koupání, potápění, nepřeberné množství vodních sportů a atrakcí, potápění, turistiku pěší i cyklistickou, návštěvu historických památek nebo stále fungujících zemědělských statků (plantation estates), kde se seznámíte se způsoby zpracování cukrové třtiny, kakaa a dalších, pro tuto oblast typických zemědělských plodin.
Velmi silným zážitkem , tedy alespoň pro váš nos, je návštěva sirných pramenů ve vulkánu Soufriere a rozhodně si nesmíte nechat ujít prohlídku některé z botanických zahrad či pralesa a vodopádů. A co teprve zdolání Velkého Pitonu! Nemám tím na mysli místní, vcelku dobrý ležák, ale skutečný výšlap na 750 m vysokou horu, jedno z „dvojčat“, ze kterého se ani nebudete chtít vrátit. Jediné věci jsem litovala, když jsem se zpocená vyškrábala nahoru a přede mnou se otevřel krásný výhled na Malý Piton, jižní cíp ostrova s majákem Moule a Chique a ostrůvky ptačí rezervace Maria Islands, na celé západní pobřeží i na nedaleký ostrov Sv. Vincent. Zapomněla jsem si totiž doma fotoaparát. Tak jsem si „fotky“ ukládala pouze do paměti, stejně jsem už věděla, že se sem vrátím.
Místní lidé jsou úžasní. Jsou přátelští, otevření, velmi rádi vyprávějí zejména o své zemi, na kterou jsou neuvěřitelně hrdí. Stále zachovávají své tradice i místní jazyk (Patois), byť jen v ústním podání. A přesto, že ani tady se nežije lehce a lidé mají své problémy a starosti, tak to na nich není poznat. Rádi se baví a smějí a jak říkají, důvod k oslavě není nutné dlouho hledat. Vždyť jsou téměř všichni „příbuzní“, bratranci a sestřenice, a tak oslava narozenin je téměř na denním pořádku. To se pak sejdou, grilují, popíjejí, poslouchají hudbu, tancují (u nás by se řeklo, že „sexy vrtí zadkem“) a baví se až do rozbřesku. Žijí přítomností, umí si užívat života. Nakonec na zahrádce vždycky něco vyroste, kuře běhá na dvorku a těch pár dolarů na vodu a elektřinu se vždycky někde splaší.
Ostrov jsem si zamilovala a zcela mu propadla. Rozhodla jsem se zůstat, žiji teď v ráji, tedy v tom karibském, a do Česka se vracím jen na prázdniny.
wwww.svata-lucie-karibsky-raj.websnadno.cz
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
