Otvorem ve zdi sledují každý náš krok desítky dětských očí. Ten nejmenší v šedých roztrhaných kalhotách si potichu opakuje: „Ale tam se nesmí…“ Dovnitř se také kluci, kteří až do našeho příchodu hráli před hřbitovem fotbal, neodvažují. Ohromný hřbitov již dávno zcela pohltil zelený koberec popínavých rostlin.
Otevřenými dveřmi je vidět do kostela. Tedy do ruiny, která dříve kostelem bývala. Po oltáři či lavicích tu není ani památky, jen mezi růžovými oprýskanými zdmi leží na márách rakev. Jak dlouho? Je prázdná nebo ne? Havrani krákající vysoko ve větvích mangovníku se mrazivě smějí našim otázkám i tomu, jak jsme se málem do jednoho z hrobů propadli.
Mezi šlahouny plevele se na nás z vybledlé černobílé fotky na náhrobku plaše usmívá mladá Evropanka. Za křesťanskou částí je část muslimská a za ní následuje hinduistická. Hřbitov dobře vypovídá o pestré náboženské směsici místního obyvatelstva.
Kdysi metropole, dnes město duchů
Ostrov Ilha de Mocambique [čti: ilja di mozambiki] kdysi býval důležitým námořním zásobovacím střediskem. Potkávali se tu arabští obchodníci s portugalskými kolonizátory a přivandrovalci z Goy – portugalské části Indie. Na nějaký čas sloužila Ilha dokonce jako hlavní město tehdy Portugalci ovládaného Mozambiku. Ale se zákazem obchodu s otroky, zavedením železnice do přístavu Nakala a hospodářským vzestupem mozambického jihu začal její význam upadat. Dnes je Ilha de Mocambique jen hřbitovem vzpomínek na dávnou koloniální slávu. Město duchů.
Koncem 19. století odtud odešla poslední hrstka portugalských úředníků a obchodníků. Jejich vily a výstavní paláce zůstaly prázdné. Ploché střechy, uzpůsobené ke sbírání vody, se zhroutily, podlahy prohnily a do kdysi luxusních přijímacích salónů se nastěhovaly banánovníky, fíkusy a jiná vegetace. Vyřezávaný nábytek, těžké dřevěné dveře a bohatě zdobená vrata vzala za své během občanské války, kdy se stala levným a snadno dostupným palivem pro válečné uprchlíky.
Stejný osud potkal i ohromnou pevnost Sao Sebastiao, nejstarší dosud stojící pevnost v subsaharské Africe. Sádrový Ježíš leží s rozpraženýma rukama na schodech, které dříve vedly k oltáři v kapli pevnosti, a v postranních lodích sídlí velcí netopýři. Snad jediné, co se z pevnosti dodnes dochovalo v perfektním stavu, je podzemní rezervoár na vodu. Děti sem chodí pro křišťálové čistou vodu, kterou přes nádvoří zarostlé vysokou trávou odnášejí v barevných kbelících na hlavách.
Staré město Mozambičany neláká
Ilha de Mocambique není jen chátrající Kamenné Město, ostrov má i svou druhou tvář – životem pulzující město Makuti, které zde vyrostlo v době, kdy osud Kamenného Města byl již dávno zpečetěn.
Úzké uličky, malé, na sebe nalepené domky se slaměnými střechami, rybí trh a pár obchůdků. Mezi dřevěnými stánky se mihla mladá dívka s bílou maskou na obličeji. Musiro – bílá pasta, kterou si místní ženy natírají tváře, protože věří, že její magická síla je uzdraví z nejrůznějších nemocí nebo je alespoň zkrášlí.
Přelidnění, nedostatek pitné vody a problémy s kanalizací tlačí obyvatelé Makuti nejvíce. Proč se tedy Makuťané nezačnou stěhovat do Kamenného města, neopraví ho a nezachrání tak kulturně historický skvost? Důvodů je mnoho. Jedni cítí odpor ke koloniální zástavbě, jiným nevyhovuje ráz města. Největším problémem jsou ale finance.
Ilha de Mocambique je sice na seznamu UNESCO, ale projekt kompletní opravy jednoho historického města v zemi, kde většina lidí žije pod hranicí chudoby a investice do zdravotnictví, školství a infrastruktury jsou více než zoufale potřebné, není pro OSN priorita. Stále se tedy hledá plán a hlavne finance, které by zachránily jedinečnou směsici portugalsko-arabsko-indické architektury a zároveň pomohly místnímu obyvatelstvu.
Několik pilotních miniprojektů se přeci jen dočkalo realizace. Návštěvník se tak může podívat alespoň do velikého, kompletně zrestaurovaného paláce a kaple Sao Paulo, které sloužící jako muzeum nábytku a věcí denní potřeby na staré Ilha de Mocambique.
Vracíme se na pevninu po tři kilometry dlouhém mostě a přemýšlíme, kde jen jsou všichni turisté. Mít takový středověký skanzen v Evropě, byl by od rána do večera obležený autobusy a zvědavými návštěvníky s fotoaparáty a videoklamerami. Snad čas Ilha de Mocambique ještě přijde.
Prodavačky na ulici, Mozambik
Dítě, Mozambik
Rodinka na cestě, Mozambik
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
