Západní Afrikou – Togo

Bus z Dapaongu do Lomé skutečně odjíždí, jen zas musím čekat než se naplní, takže zase zpoždění. Jelikož čekám asi 5 hodin, tak se dnes do Lomé nedostanu. Naštěstí to ale není zase taková tragédie, protože pokud budu spát v buse (cesta má trvat 12 hodin), ušetřím alespoň za ubytování.

Vyjíždíme až ve 3 odpoledne, takže bychom ve 3 ráno měli být v Lomé.

Hned po několika kilometrech mi dochází proč ta cesta má trvat tak dlouho – je tu hodně policejních kontrol, asi každých 30 km (Lomé je vzdálené asi 650 km). Je vidět, že si prezident Eyadema není jist svou pozicí, takže se snaží udržet silou, čímž vytvořil klasickou ukázku vojenského státu. Cestuje s námi voják, který na každé policejní kontrole vystupuje a horlivě salutuje.

Jelikož se blížíme k pobřeží, začíná přibývat vegetace a zase tu jsou palmy. Teprve teď si uvědomuju, že jsem je v Sahelu skoro vůbec neviděl a stejně tak zmizely z ulic i kokosové ořechy. Taky začíná přibývat vlhkost a už se začínám „těšit“ při pomyšlení, že na sobě zase budu mít všechno nalepené (zlatý suchý Sahel!).

Lomé

Asi ve 3 ráno jsme konečně v Lomé. Je hrozně dusná noc a jelikož jsem dvě noci pořádně nespal, jsem úplně grogy. Navíc jsem se už přes dva dny nemyl a teď ještě navíc to vlhko … zase už budu muset vyprat věci.

Zbytek noci dospávám v čekárně.

Ráno musím jet do města taxíkem, protože jsem na novém terminále minibusů, který je asi 10 km severně od centra.

Z centra hned mířím do hotýlku, který jsem si opět předem vybral. Je na západní straně města, asi 2 km od ghanských hranic (v Lomé je hraniční přechod do Ghany) a hned vedle prezidentského paláce. Když jdu podél něj, vojenská hlídka mě posílá na druhou stranu silnice, směrem k moři, abych náhodou nedostal nápad odpravit Eyademu.

Hotýlek se nachází na pláži (taky se jmenuje „Hotel de la Plage“) na romantickém místě. V Lomé jsou vůbec krásné pláže, navíc přímo v centru města. Kdysi to byl důvod proč bývalo plné turistů. Ty časy jsou ale pryč, od té doby co se Eyadema drží hlavně pomocí armády. I „můj“ hotýlek byl prý vždy plně obsazen a teď zeje prázdnotou. Mám velký pokoj se sprchou a se záchodem.

Čekal jsem, že Lomé bude vypadat jako Akkra, tj. špinavě a oprýskaně, ale je to úplně jinak. Celkem se mi líbí, i když některé hlavní ulice jsou plné děr (stejně jako silnice z Dapaongu do Lomé). Teď, když už můžu srovnávat, musím říct, že z těch všech velkých měst co jsem tady v západní Africe viděl, je Akkra suverénně nejšpinavější a nejodpudivější. Náš velvyslanec jednou u piva Akkru perfektně charakterizoval otázkou „A kde je tady vlastně to město?“. Pravděpodobně to bude tím, že Francouzi vždy považovali své kolonie za součást svého území, takže se o ně i trochu víc starali. Britům to ale bylo jedno, takže je to tam teď jedno velké smetiště.

Je docela dobře možné, že se nebudu muset vracet do Burkiny abych se dostal do Ghany. Existuje prý možnost jak se dostat přes hranice i když jsou zavřené. Zítra se tím budu zabývat podrobněji. Teď si zatím užívám sluníčka, moře a koupele, první od Ouagadougou.

Večer, když jsem seděl na terase hotelu se najednou objevilo vojenské nákladní auto vyklopilo na pláž 7 vojáků s kulomety a vysílačkou. Pak mi došlo, že jsme vedle prezidentského paláce a tihle vojáci budou přes noc hlídat jednu z přístupových cest k němu (která náhodou vede z Ghany). Jen nechápu proč, když tam Eyadema stejně už dávno nebydlí.

Ráno moje první cesta vede na ministerstvo obrany, kam odnáším dopis s žádostí o povolení průchodu přes hranici. Mám se prý stavit zítra odpoledne.

Konečně mám trochu více času porozhlédnout se po městě. Je ale šílené dusno, takže tu prohlídku nechávám až na odpoledne

Včera (v neděli) bylo ve městě dost mrtvo, ale dnes je tu zase až příliš mnoho lidí. Kousek od hlavního trhu je černý trh s penězi a každou chvíli se o mě zajímá nějaký místní „vekslák“. Nikde jinde jsem jich v Západní Africe tolik neviděl, je to horší i než u nás za starých časů Tuzexu.

Rozhodl jsem se, že se na skok podívám do Beninu, když už jsem tak blízko. Nemám sice vízum, ale prý jej mohu získat na tožsko-beninské hranici. Jediný risk je to, že platí jen 2 dny a já během těch dvou dnů (tj. přes noc) budu v Cotonou muset získat nové vízum do Toga, protože v Ouaga mi dali tožské vízum jen pro jeden vstup. Pokud to nezvládnu tak budu mít trochu problémy. My Češi ale říkáme „No risk – no fun“, tak to risku, třeba se dočkám i té srandy.

Ráno zase vstávám nekřesťansky brzo, abych stihl první bush-taxi do Cotonou (3 hodiny jízdy) a tam ještě dopoledne mohl zajít na francouzský konzulát pro tožské vízum. Většinu věcí nechávám v Lomé.

Stránky autora: www.ecesty.cz

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.