Svět bílého boha

Takřka ze dne na den se mladík David ocitne spolu s přítelkyní v Thajsku. Jejich klidný život naruší nález deníku pohřešovaného studenta Matta Brianta. David prostřednictvím deníku vstupuje do světa kmene Akhaů, intenzivně ovlivňovaného agresivní rozvojovou a misijní „pomocí“.

Skutečnosti, které David postupně objevuje, překračují nejen veškerou míru fantazie, ale představují i ohrožení života…

Málokdo pochybuje o potřebě pomoci lidem v nouzi. Svět bílého boha však odkrývá, co vše tato pomoc může znamenat.

Autor Tomáš Ryška přináší podrobnosti o exotickém domorodém etniku prostřednictvím příběhu s detektivním pátráním a šokujícím odhalením.

Kniha je zneklidňující výpovědí o lidech, do jejichž životů vstupuje rozvojová „pomoc“, a poskytuje čtenáři svědectví o podobě současného globalizovaného světa. Inspirováno skutečností.

Svět bílého boha jistě zaujme všechny čtenáře cestopisů, dobrodružných příběhů i ty, co se zajímají o problematiku nynějšího bipolárního světa.

O autorovi

Tomáš Ryška absolvoval ekonomii na Masarykově univerzitě v Brně. Dnes působí jako interní doktorand sociální antropologie na katedře Obecné antropologie, FHS, Univerzity Karlovy v Praze, kde také studoval v magisterském programu. Je členem Americké antropologické asociace. K dnešnímu dni strávil mezi Akhai v Laosu a Thajsku více než dvacet osm měsíců, v jejichž průběhu se zabýval tématy rozvoje a modernity. Působil také jako odborný poradce pro místní a zahraniční organizace v regionu. Tomáš Ryška se podílí na činnosti mezinárodní organizace UWIP (United World of Indigenous Peoples), kde od roku 2006 zastává pozici ředitele. Je autorem několika dokumentárních filmů pro Českou televizi a soukromou produkci.

Slovo autora

Při první cestě do Thajska jsem byl pohlcen místní vstřícností, exotičností a úsměvy. Opojen cestovatelským adrenalinem a svobodou jsem netušil, že stojím nedaleko nepředstavitelného lidského utrpení. Světa hluboké chudoby, ve kterém trpící klopí hlavy před silami, kterým nedokážou a ani nemohou čelit. Jak je možné, že tento svět lidské bídy a strádání stojí hned vedle světa relativního bohatství, svobody a štěstí zahraničních návštěvníků?

Vědomost dokáže být děsivá. A o tom v podstatě tato kniha je. Je to příběh strukturálních sil, které jsou daleko mimo naši kontrolu. Historické tlaky, posuny v ekonomice a změny organizace veřejné politiky začnou drtit bezbranné vrstvy populace a jednoduše si s nimi nemilosrdně pohrávají. Vítejte ve světě bílého boha!

Kniha je o lidech, kteří nedostali příležitost se s těmito rozvojovými tlaky vyrovnat. O lidech, kteří byli vystaveni modernizaci více a jinak, než by si snad sami přáli. Lidech žijících v zemi, která je nepřijala za své občany. Lidech, pro které neplatí práva ani druhé třídy. Lidech žijících mimo právní rámec. Tato kniha je o lidech, kteří vlastně neexistují. A přesto právě oni se mi dostali tak hluboko pod kůži, až obrátili můj život naruby.

Ti, které studuji, vkročili, mnohdy proti své vůli, ze světa agrárního do světa industriálního téměř ze dne na den. Mechanismy ovládající jejich životy jsou daleko silnější, než vůle či morální schopnost jednotlivce jednat způsobem, který z něj učiní „produktivního člena společnosti“. Kniha je i o vlivech této dynamiky. Pokud navíc zabrousíte hlouběji pod povrch, spatříte proudy, kterými jsou zasaženy mnohé další domorodé komunity na celém světě.

Tato kniha je poděkováním všem, kteří mě na cestě do světa plného lidské tragédie doprovázeli. Všem, kteří mě podporovali na dálku z České republiky, i těm, kteří stáli vedle mě a společně se mnou viděli a prožívali utrpení jiných. Zejména je však poděkováním lidem, se kterými jsem mohl žít pod jednou střechou. Lidem, kteří se dělili i o to poslední jídlo bez výhledu na zítřek. Tito lidé si říkají AKHA. Bůh je chraň.

Ukázka z knihy

Nemohl jsem popadnout dech. Dusil jsem se. Musel jsem vstát a chodit. Sem a tam. Z jedné části domu do druhé. Nemohl jsem se zastavit. V hlavě bylo prázdno. Nedokázal jsem myslet. A to bylo dobře. Nechtěl jsem. Nechtěl jsem vůbec nic. Snad jen vyběhnout z domu a utíkat tak daleko, jak to jen bude možné. Utíkat domů, do Evropy, do Česka. Pryč odsud. Člověk si myslí, že něco poznal, pochopil, ale hovno. Nepochopil jsem vůbec nic. Nic není tím, čím se zdá.

„Klid. Musíš se uklidnit. Dýchej,“ křičel můj vnitřní hlas. Posadil jsem se ke stolu v kuchyni. Vzpomínal jsem na lidi, kterých jsem se ptal, kdo je Young, vzpomínal jsem na odpoledne, která jsem trávil s mužem, na jehož bedrech ležely tisíce mrtvých lidí, vzpomínal jsem také na Marka Brianta a jeho kamarády ve Vietnamu. Najednou jsem dostal strach. William Zouny byl někým naprosto jiným, než za koho jsem ho dosud považoval. Na jednu stranu bohulibý posel Dobré zprávy, na tu druhou až příliš nebezpečný muž. Nevěděl jsem, jak dál.

Ještě toho večera jsem otočil poslední list posledního sešitu Mattova deníku. Byl jsem u konce. Neměl jsem téměř nic. Pouze jsem tušil, že jsem pootevřel dveře něčeho, co bylo daleko za horizontem mých schopností, možností a snad i fantazie. Věděl jsem, kdo je doopravdy Young, co se stalo s vesnicí Hooh Yoh poté, co byla přemístěna do nížiny, a také jsem věděl, že americké úřady zatajily existenci deníku rodičům ztraceného syna. K samotnému Mattovi ale nevedlo nic. Co mně však vrtalo v hlavě nejvíc, byly informace, o kterých hovořil Casey v Bangkoku, když mně předával první část deníku. Žádné informace o misionářích v něm jednoduše nebyly.

Nebyl jsem si jist, zda to, že mně Casey nedal část Mattova deníku, o které hovořil, nebyla pouze další z jeho složitě pochopitelných strategií. Když jsem zavolal do jeho bangkokského bytu, zvedla sluchátko Pim.

„Hi Pim, how are you? Máš tam někde Caseyho?“
Z telefonu se začal ozývat nářek.
„Pim, co se děje?“ snažil jsem se něco vyzvědět, ale ze sluchátka vycházel pouze pláč.
„Pim, musíš se mnou mluvit. Jinak ti nemůžu pomoci,“ snažil jsem se ji přesvědčit.
„Davide, Casey už není. Minulý týden ho nalezli s injekční jehlou v ruce v nějakém bytě v China Townu.“ Pim opět propukla v pláč. Polilo mě horko.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.