Súdán po volbách na cestě k referendu

Jižní region získal mírovou dohodou autonomii, podíl na centrální moci po dobu přechodného šestiletého období a především pak příslib referenda o budoucím osudu regionu, které má v lednu 2011 přechodné období završit.

Očekávání spojená s volbami byla vysoká. Chartúmská vláda Národní kongresové strany (NCP), která po převratu v roce 1989 začínala jako vojenská diktatura a svým radikálním islámským kursem a podporou terorismu se v devadesátých letech dostala do hluboké mezinárodní izolace, vnímala volby jako prostředek legitimizování své moci a vlády. Opoziční strany sdružené v Národní demokratické alianci (NDA) vítaly volby v očekávání návratu k demokracii. Pro jižní Súdán reprezentovaný Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím (SPLM) byly volby dalším krokem na cestě k samostatnosti. A konečně pro region, kontinent i mezinárodní společenství byly volby nadějí na definitivní konec vleklé války a demokratickou transformaci Súdánu.

Dvě občanské války

Súdánská válka je často nepřesně zužována na konflikt mezi muslimským severem a křesťansko-animistickým jihem. Náboženství ve sporu hraje svou roli: po rozvrácení křesťanských núbijských států (1504) postupně v rámci muslimských sultanátů a za mahdistického státu (1885-98) narůstala propast oddělující muslima jako plnoprávného člověka od nevěřícího. Náboženství nicméně není jediným a ani nejdůležitějším aspektem konfliktu. Antagonismus mezi severem a jihem započal v 19. století, kdy egyptský vpád do Súdánu a rozvrácení fundžského sultanátu (1821) přinutilo súdánské obchodníky v honbě za otroky a slonovinou postupovat dále na jih a zakládat zde obchodní pevnosti.

Po porážce mahdistického státu se Súdán stal britsko-egyptským kondominiem, obě části byly poprvé administrativně spojeny, ovšem koloniální správa postupovala v obou částech země odlišně. Na severu proběhl rychlý přechod od vojenské okupace k civilní vládě vedené místními náčelníky z řad oponentů mahdistů, region byl sjednocen kolem islámu a arabské kultury a rychle probíhala společenská modernizace. Na jihu se naopak uchovala velká etnicko-kulturní různorodost, náčelnické dvory byly uměle vytvářeny bez historické tradice s cílem separovat jednotlivá etnika a došlo k zakonzervování archaických společenských struktur.

Když Britové po druhé světové válce začali s integrací obou částí země, jižní část na to nebyla z důvodu absence politických struktur, politického vědomí, nižší vzdělanosti a celkové zaostalosti připravena. Jednání o budoucnosti země tak vedli výhradně zástupci severu, kteří se v roce 1955 s podporou Británie rozhodli k okamžitému vyhlášení nezávislosti k 1. lednu 1956. Jih byl z jednání o budoucnosti země vyloučen, stejně tak byl vyloučen z následné reorganizace státní správy, kde z osmi set vysokých postů obsadili zástupci jihu pouze šest míst. Centrální vládou nebyl vyslyšen ani požadavek na federalizaci země, což mělo za následek mimo jiné nerovnoměrný hospodářský vývoj Súdánu a směřování investic hlavně do rozvinutější centrální provincie v okolí Chartúmu.

Po vojenském převratu v roce 1958 začala být prosazována a uskutečňovat kulturní, náboženská a jazyková jednota země na bázi islámu a arabštiny, a to včetně jižních oblastí, kde začaly být stavěny mešity a muslimské školy a současně omezována činnost křesťanských misií. V pozadí ozbrojeného boje jižního Súdánu proti centrální vládě, zahájeného v roce 1963, tak stojí směsice historických, politických, ekonomických, kulturních a náboženských důvodů.

Po vojenském převratu v roce 1969 byla zahájena mírová jednání a o tři roky později získal jižní Súdán omezenou autonomii a byla přijata nová sekulární ústava. Pozice generála Nimejrího však byla velmi slabá a stejně křehké bylo i mírové uspořádání. Ve chvíli, kdy se jeho spojencem stala súdánská odnož radikálního Muslimského bratrstva, byl rozpuštěn jihosúdánský parlament, zrušena autonomie jižního Súdánu a tzv. zářijovými dekrety zavedeno v zemi islámské právo šarí´a (1983). Proti vládě se zformovalo guerillové hnutí SPLM a začalo ozbrojený boj, jehož leitmotivem se stala otázka přírodních zdrojů a jejich využití, především nedávno objevených nalezišť ropy a vodních zdrojů v jižním Súdánu.

Mírová dohoda z roku 2005

Po dalším vojenském převratu v roce 1989 se k moci dostal generál Omar al-Bashir, který se rychle vypořádal s muslimskou i nemuslimskou opozicí, nastolil vojenskou diktaturu založenou na konzervativním islámu a zahájil masivní arabizaci společnosti. Vojenský střet mezi oběma stranami se na počátku 90. let zintenzívnil. Mírová jednání skončila bez úspěchu, chartúmská vláda v té době měla vojensky navrch a odmítla ustoupit ze svých politických pozic. Koncem roku 1996 zahájila SPLA mohutnou ofenzívu, která opět změnila vyjednávací pozice, a chartúmská vláda byla pod tlakem mezinárodní izolace a vnitřního napětí přitlačena k jednání.

K jednáním mezi vládou a vůdci různých jižních politických a vojenských skupin se nakonec přidalo také SPLM/A a v červenci 2002 byl podepsán protokol v keňském městě Machakos, který se stal základem pro další jednání a podepsání konečné dohody (Comprehensive Peace Agreement) v lednu 2005. Dohoda stojí na několika pilířích:

• Referendum jako klíčový prvek dohody, kterým bude v roce 2011 završeno šestileté přechodné období a jižní Súdán se bude moci rozhodnout o své budoucnosti.
• Sdílení moci: během přechodného období bude platit prozatímní ústava, exekutivním orgánem bude přechodná vláda, legislativním orgánem přechodný parlament, v obou orgánech bude rozdělení míst v poměru 52% pro vládu, 28% pro SPLM, 14% pro další strany na severu a 6% pro další strany na jihu; v čele země budou stát prezident z NCP a viceprezident z SPLM; v roce 2009 nebo 2010 se budou konat celostátní volby. Oficiálními jazyky jsou arabština a angličtina.
• Autonomie jižních oblastí: součástí autonomie je vlastní ústava, prezident, parlament, armáda a soudní systém, na jihu nebude aplikováno právo šarí a (resp. o tom bude rozhodovat autonomie, nikoliv centrum), dojde k nové demarkaci hranic mezi severem a jihem. Složení jihosúdánského parlamentu i vlády bude 70% SPLM, 15% NCP a 15% další jihosúdánské politické strany. Autonomii přísluší pravomoci v oblasti bezpečnosti a vězeňství, správy přírodních zdrojů, legislativy ve věcech týkajících se jižního Súdánu, služeb, daní a finančních zdrojů, médií a telekomunikací.
• Dohoda o rozdělení příjmů: příjmy pocházející z jihu (daně, ropa) budou rozděleny rovnoměrně mezi centrální vládu a jižní autonomii.
• Bezpečnost: súdánská armáda se do 30 měsíců stáhne z jižních provincií, SPLA se stáhne z oblastí centrálního Súdánu, na jihu Súdánu vznikne jednotné vojsko o síle 24.000 vojáků složené rovnoměrně z řad súdánské armády a SPLA, analogicky v centrálním Súdánu jednotné vojsko o 12.000 vojácích. Do roka budou rozpuštěny provládní milice.

Prezidentské a parlamentní volby

Evaluační zpráva v polovině přechodného období, tj. v lednu 2008, konstatovala, že dohoda je oběma stranami v hlavních bodech dodržována, mír je respektován a byly aplikovány hlavní body v oblasti sdílení moci, vzniku autonomie a rozdělení finančních zdrojů. Zpráva současně upozornila na některá kritická místa mírového procesu, mezi jinými nutnost ustavit nezávislou volební komisi a schválit volební zákony před uspořádáním voleb.

Nezbytným předpokladem uspořádání voleb bylo sčítání lidu, které proběhlo v dubnu 2008. Zveřejněné výsledky vyvolaly spory mezi vládou a autonomií. Podle sčítání žije v jižním Súdánu 8,2 milionu z 39 milionů obyvatel země (21%), zatímco podle zástupců SPLM v jižním Súdánu žije 11-13 mil. osob, tj. až třetina obyvatel Súdánu. SPLM označila začátkem dubna sčítání lidu za zmanipulované především s ohledem na to, že ze čtyř milionů uprchlíků a vnitřně přesídlených osob v důsledku války se zpátky vrátila maximálně polovina. SPLM současně obvinila vládu, že se snaží protahovat přípravy voleb a především referenda o nezávislosti. V listopadu 2008 nakonec byla ustavena volební komise a do prosince 2009 schváleny tři klíčové zákony týkající se plánovaných voleb. Podle dohody obou stran je 60% poslanců voleno jednokolovým většinovým systémem v jednomandátových obvodech a 40% poslanců je voleno proporčním systémem, přičemž 15% poslanců je voleno na všeobecných kandidátních listinách a 25% členů parlamentu je voleno na kandidátních listinách, kde mohou být pouze ženy. Volební obvody odpovídají politickému rozdělení Súdánu do 25 států, pro zisk mandátu musí strana získat více než 4% hlasů.

Prezidentské a parlamentní volby proběhly v dubnu 2010. Ještě před volbami pozorovatelé upozornili na rozsáhlé problémy provázející volby (např. pozdě doručené či špatně vytištěné volební lístky, kandidatura téže osoby ve více volebních obvodech, neúplné voličské seznamy, zamezení volebním pozorovatelům ve vstupu do volebních center, manipulace s médii ze strany NCP) a opoziční strany následně vyzvaly k odložení voleb. Vláda i volební komise posun voleb odmítly. Větší problémy byly zaznamenány na severu, kde není pozice vládní NCP tak silná, jako je na jihu pozice SPLM. Opoziční strana Umma, silná v západním Súdánu, ohlásila bojkot voleb, podobně i SPLM vyhlásila bojkot prezidentských voleb a také parlamentních voleb v neklidné oblasti Dárfúr. Vítězem se stala Národní kongresová strana se ziskem 68% hlasů a 306 poslanců před Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím (22% hlasů, 99 poslanců), zbylých 45 křesel získaly menší strany Lidový kongres (4% hlasů), Sjednocená demokratická strana (2%) a Umma (1%). Volby do jihosúdánského autonomního parlamentu ovládlo SPLM, které získalo 93% hlasů. V prezidentských volbách obhájili své posty Omar el-Bashir na celostátní úrovni a Salva Kiir Mayardit v jižním Súdánu.

Volby se setkaly s rozsáhlou, nicméně opatrnou kritikou: Francie nebo Egypt upozornily na nesplnění mezinárodních standardů, ale současně volby označily za důležitý krok směrem k naplnění mírové dohody a jako garanci míru a stability v Súdánu a v regionu. Podobně Jimmy Carter vyzval k uznání výsledků voleb i přes zjevné nesrovnalosti. Podle politických pozorovatelů „Západ upřednostnil právo na sebeurčení jižního Súdánu a hladký průběh referenda před plně demokratickými volbami“.

Referendum o nezávislosti jižního Súdánu

Klíčovým prvkem mírové dohody a završením přechodného šestiletého období bude referendum o nezávislosti jižního Súdánu, které se má uskutečnit 3. ledna 2011. Evaluační zpráva z ledna 2008 mimo již zmíněných výhrad k volbám upozornila také na absenci debaty o náležitostech referenda a nevyřešení statutu ropné oblasti Abyei. Během roku 2008 byly obě sporné otázky vyřešeny: oblast Abyei uspořádá v roce 2011 vlastní referendum o tom, zdali chce být součástí severního, nebo jižního Súdánu, a byly dohodnuty náležitosti referenda. Jižní Súdán se stane nezávislým státem, pokud účast v referendu bude více než 60% a pro nezávislost se vysloví nadpoloviční většina hlasujících. Konečná dohoda je kompromisem mezi původními požadavky obou stran, SPLM požadovalo nutnou účast na hranici 50%, vláda navrhovala naopak nutnost 75% účasti. Evaluační zpráva z ledna 2010 pozitivně zhodnotila pokrok v oblasti přípravy referenda, upozornila však na přetrvávající problém, a to následný postup po uspořádání referenda, ať již výsledkem bude odtržení jižního Súdánu, nebo jeho setrvání v současném státu. Blížící se termín referenda a kontroverzní okolnosti kolem dubnových voleb ovšem vyvolávají v jižním Súdánu obavy: pokud Bashir dokázal zmanipulovat prezidentské a parlamentní volby, nebude moci zmanipulovat také výsledky referenda tak, aby nedošlo k odtržení jižního Súdánu? Sázky ve hře jsou totiž velké, pro chartúmskou vládu by ztráta ropných polí měla velmi významné ekonomické dopady a s ohledem na nevyzpytatelnost súdánské vlády se lze obávat nejhoršího scénáře, že by se mohla pokusit udržet jižní Súdán silou. Podobně se ovšem lze obávat, že v případě zmanipulovaného referenda se i jižní Súdán bude snažit domoci svého smlouvou garantovaného práva na sebeurčení násilnou cestou. A v neposlední řadě je zde obava mezinárodního společenství, aby první změna hranic v Africe po osmnácti letech nezpůsobila dominový efekt a nestrhla lavinu referend o nezávislosti…

Závěr

Súdánský mírový proces postupuje vpřed v linii stanovené mírovou smlouvou. Přežil řadu sporných otázek, které se nakonec dohodou obou stran podařilo vyřešit. Přežil několik obnovených menších vojenských střetů mezi SPLM/A a vládou. Přežil těžké nepokoje v neklidné provincii Dárfúr a vydání mezinárodního zatykače na prezidenta Bashira. Přežil nepříliš demokratické volby, které i tak byly po téměř čtvrtstoletí prvními alespoň trochu svobodnými volbami. Přežil i další nedostatky, které jej provázely (např. nerealizovaná demarkace hranic mezi severem a jihem, limitovaná integrace ozbrojených složek do společných jednotek, odzbrojení bojovníků a civilistů, absence národního usmiřovacího programu, omezené respektování tradic na jihu). Zbývá poslední krok – přežít referendum o nezávislosti jižního Súdánu. Mezinárodní společenství podporuje jeho právo na sebeurčení a klade na úspěšné završení mírového procesu velký důraz. Očekávaným výsledkem referenda je odtržení jižního Súdánu. V Africe tak vznikne nový stát, bohatý na nerostné zdroje, ale vnitřně slabý a bez jakékoliv demokratické a vlastně i politické tradice vyjma posledních pěti let. Ať již bude výsledek referenda jakýkoliv, mezinárodní společenství bude muset Súdán bedlivě sledovat i nadále. V opačném případě totiž hrozí vypuknutí třetí súdánské občanské války…

Vilém Řehák vystudoval afrikanistiku-politologii (FF UK) a mezinárodní vztahy (FSV UK).

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.