Neúprosné odpolední slunce pálí do bílého prachu. Několik nenahozených jednopatrových boud s kusy vlnitého plechu a děravého igelitu místo střechy a pár prodavačů občerstvení tísnících se ve stínu jediného stromu… Než jsem přijela do Afriky, znala jsem tak neutěšená místa jen z obrázků. Tady, na černém kontinentu jich je bezpočet. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, kde také mohou lidé žít.
Jedním z takových míst je i Dondo. Křižovatka, kudy musí v Mozambiku projet každý, kdo přijíždí do východní Afriky z jihu. Zde také začíná naše cesta z Beiry, druhého největšího mozambického města, na sever do Quelimane. Knižní průvodce nás varuje, že překonání této trasy – vzdušnou čarou asi 300 km, po cestě asi dvakrát tolik – trvá minimálně dva dny. Důvodem je absence asfaltu na silnici a nutnost dostat se přes africký veletok Zambezi.
Jdeme se najíst do jedné z boud a vyřizujeme řidiči, který čeká na dostatečný počet pasažérů, aby mohl vyjet, ať pro nás zajde, kdyby se jeho pick-up v naší nepřítomnosti náhodou naplnil.
„Jedeme!“ volá na nás a skládá nás, naše batohy a dalších sedmnáct lidí se zavazadly, krabicemi, litinovými kamny, větrákem a pěti plastovými konvemi na korbu. Za půl hodiny už ale zase nikam nejedeme, protože je nás prý málo. Situace se opakuje na korbě velkého náklaďáku. Jet po rozbité cestě v noci se nám nechce a když řidič navíc začíná o zvýšeném jízdném, bereme si krosny a seskakujeme.
„Senhora, já ti to říkala, dneska přespíš u mě a zítra pojedeš primakem!“ volá na mě macatá černoška a táhne nás k sobě domů. „Přeci nebudeš poslouchat prsatou ženskou!“ rozčiluje se řidič a nechce nás nechat odejít. „Mám malárii a jsem unavená,“ odbývám ho.
Proklaté vedro, proklatá malárie
Na verandě před ubikací stojí pár plastových stolů a židlí, uvnitř osvětluje petrolejka žlutým mihotavým světlem kobku bez oken, kterou tvoří jedna velká postel se spoustou špinavých hadrů. Je tam vedro a vlhko k zalknutí. Prohlašujeme, že si raději postavíme moskytiéru v předsíňce. Stejně horkem nemůžeme spát. Pot nám stékajá po celém těle. Z propoceného a zaprášeného oblečení se stává neurčitá mazlavá a zapáchající hmota.
Kolem půlnoci je v Dondo nejrušněji. Teplota klesla na snesitelných pětatřicet (nikoliv u nás ve stanu) a Dondo začíná žít. Hostinská se právě rozhodla, že umyje všechny plechové hrnce, které vlastní. Nosí je sem a tam, hází s nimi a bez ustání se hlasitě baví se sousedkou. Chodí mi těsně kolem hlavy a nepříjemně šoupě pantoflemi po hliněné podlaze. Beru si další dávku léků proti malárii a tupě zírám do stropu.
Přívoz přes Zambezi
Svítá. Nasedáme do minibusu. Všichni máme tváře ušmudlané směsí potu a prachu. Místo regulérních třinácti pasažérů nás je ve vozidle dvacet dva. Po sedmi hodinách jízdy naprosto rozlámaní stojíme před Zambezi spolu s další stovkou náklaďáků a traktorů. Čekáme, jestli se dnes přivolanému opraváři podaří spravit již dva dny rozbitý motor přívozu. Řidiči tiráků se schovávají před vedrem pod svými vozy, dav pasažérů apaticky sleduje kalné vody veletoku. Pár slaměných restaurací nabízí tuhou vařenou slepici s rýží, ale v tomhle horku stejně nikdo nemá hlad.
Motor přívozu poskakuje, kašle, plivá a ratatata, rozjíždí se! Všechna auta se dávají do pohybu, všechna najednou chtějí na maličký trajekt. Když náš minibus couvá na druhý břeh, zarývá se výfukem do bahna a ulamuje ho. Nevadí, teď už nás nic nezastaví. Měli jsme vážně štěstí. Řidič ještě kupuje šest živých slepic, které přiváže za nožičky někomu na držátko od kufru na střeše a můžeme vjet do města.
Díky nové silnici na části trasy a velikému štěstí u Zambezi jsme dvoudenní cestu zvládli za pouhých třináct hodin. A to už je tady v Africe co říct!
Prodavač slepic u Zambezi, Mozambik
Přívoz na řece Zambezi, Mozambik
Osobní náklaďák, Mozambik
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
