Radek Jaroš: S kamerou na střechách světa

Radek Jaroš vystoupil na devět osmitisícových vrcholů, čímž drží v Čechách prvenství. Na svém kontě má skalní i ledovcové vrcholy čtyř kontinentů a dvakrát byl oceněn titulem Výstup roku ČHS. Je autorem knih „Dobývání nebe“ a „Hory shora“ i výstav velkoplošných fotografií „Himálaj 1000 až 8 848 m“.

Z jeho rozsáhlé filmové tvorby jsme do programu Expediční kamery 2010 zařadili film o expedici na Dhaulagiri a Makalu zejména pro jeho morální poselství. Radek Jaroš se Zdeňkem Hrubým riskovali v „zóně smrti“ nejen úspěch své expedice, ale také své životy proto, aby opakovaně pomohli zachránit jiné horolezce. To dnes bohužel ve vysokých horách přestává být pravidlem.

Na jakém výstupu jste se rozhodli tento cíl roku 2008 – nepálskou kombinaci Dhaulagiri-Annapurna?

Zpravidla se plán rodí už na předchozí expedici. I když předešlý rok byl pro mě hodně špatný. Prvně zranění a letecký transport z expedice na K2 – a to jsem měl ještě zaplacené povolení na Gasherbrum I i Gasherbrum II. Potom srážka s blbcem (tedy s několika) během srandaexpedice, která měla za cíl pojmenovat na Altaji bezejmennou horu jménem Járy Cimrmana. A na podzim dva metry sněhu pod sedmitisícovkou Kalanka  v Gharválském Himálaji v Indii,  kde jsme se chtěli pokusit o prvovýstup severní stěnou. Takže taky neúspěch. A vlastně pro mě kombinace znamenala návrat i druhý pokus. O Dhaulagiri jsem se snažil neúspěšně na podzim 2006. A protože Annapurna leží „přes údolí“ byl to logický cíl.

Nebylo to přece jen trochu příliš – dvě osmitisícovky během tak krátké doby? Co takový „fofr“ s sebou nesl za plusy a mínusy?

Po pravdě? Je to obrovská darda pro organismus. Zvlášť když jsou ty osmy takhle vysoký. Gasherbrumy letošní rok snad nebudou taková pecka. Hlavně Makalu je moc vysoká. A 100 m v 8 500 je něco jiného než 100 m v 8 000 m. Ten rok jsem byl jediný na světě, komu se na jaře podařilo zdolat dvě osmitisícovky v jarní sezoně.

Dalším důvodem je snaha o snížení nákladů na expedici a využít aklimatizace. I když  – Makalu nás tím, že jsme ji zvolili jako náhradní cíl namísto Annapurny, kde panovalo strašné počasí, vyšla hodně draho. Jde o letecký transport na druhou stranu Nepálu a navíc jsme se o povolení – permit 10tis USD dělili jen dva.

Která hora Tě v Tvém lezeckém životě nejvíce oslovila a umíš říct proč?

Nemůžu. Všechny hory jsou krásné a nejen hory, ale i skalky, útesy….  Každopádně ale Mt. Everest rozhodl o to, co a jak teď dělám, jakým stylem se lezení věnuji. K2 zase s čtyřmi neúspěšnými pokusy také svým způsobem vyčnívá. Ale to by mohl být nakonec i Dratník na Vysočině. První skála, na kterou jsem lezl s lanem.

Jak se Ti natáčí v himálajských výškách? Věnuješ se filmování i mimo svůj hlavní koníček nebo hlavně při podobných expedicích?

Vidíš, zajímavá věc? Já mimo expedice v podstatě netočím! Samotného mě to teď zarazilo 🙂 Ale v podstatě všude se snažím fotit. A i tam je zase zajímavý, že i když mám mraky velikých fotek a spoustu výstav, tak s fotkami nijak nepracuju. Nechávám to na profesionálech, stejně jako zpracování filmu. Je to z důvodu času. Sice jsem profesionální horolezec, ale lezení zabírá dost málo času.  Spousta okolo je příprava a to jak fyzická, tak materiální a pokud bych se musel učit  a dělat věci okolo zpracování, ubyl by čas na trénink. A navíc se držím hesla, že řetěz je tak pevný, jak silný je jeho nejslabší článek!  A to bych byl já a tím pádem by film i výstava nestála za nic.

Co je Tvým dalším snem a cílem? Horolezecky, filmařsky …

Bylo by krásné mít filmové a fotografické záběry z 14 nejvyšších hor světa!

Už jich zbývá jen pět. Přejeme tedy hodně štěstí a děkujeme za rozhovor!

Filmový festival EXPEDIČNÍ KAMERA je celovečerní promítání filmů o dobrodružství, divoké přírodě, o extrémních zážitcích i sportech. Jsou to ty nejzdařilejší filmy uplynulé sezóny, a to i díky spolupráci s Mezinárodním horolezeckým filmovým festivalem v Teplicích nad Metují. Výběr snímků je zaměřen na expediční dobrodružství nejen na horách, ale i na vodě, v pouštích či pralesech. Uvidíme filmy o cestě, kamarádství a překonávání možných i nemožných přírodních překážek všemi způsoby. Někdy s notnou dávkou adrenalinu, jindy s pílí a neutuchající houževnatostí. Program festivalu tvoří jednotliví místní pořadatelé z filmů, které jsme pro festival připravili. Cílem festivalu je umožnit co nejvíce nadšencům ze všech koutů republiky uspořádání vlastního festivalu a přinést návštěvníkům novinky ze světa dobrodružství do místa, kde žijí.

Více o programu a místech konání festivalu najdete na www.ExpedicniKamera.cz.

No.9 Manaslu 2009

29. dubna 2009 vystoupil Radek Jaroš na vrchol osmé nejvyšší hory světa – Manaslu 8163. Bylo to poprvé, kdy vyrazil na expedici sám, kdy byl odkázán pouze na vlastní síly, uvažování, schopnosti. Původní plán byl ale úplně jiný, mělo se jednat o šestičlennou výpravu českých horolezců. Nakonec dopadlo ale vše úplně jinak. Film je Radkovou výpovědí o dlouhé cestě na vrchol Manaslu, během které musel překonat mnoho překážek. Jednou z největších zkoušek, kterou musel podstoupit, byl zánět zubu. Jak sám řekl, byla jedna z nejdelších a nejintenzivnějších bolestí, jakou kdy zažil. Mnohokrát během cesty myslel na návrat. Snad i proto ve filmu vzpomíná na nešťastné události, které náhle ukončili jeho expedici na K2 v roce 2007.

Dosažením vrcholu Manaslu se Radek stal nejúspěšnějším českým himálajským horolezcem. Manaslu je devátou osmitisícovkou, na jejíž vrchol Radek Jaroš zdárně vystoupil a přiblížil se tak ke svému cíli – Koruně Himalájí.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.