Gelderland je největší nizozemskou provincií, na jejímž severu se prostírá oblast Veluwe. V porovnání s ostatním Nizozemím je to poměrně řídce osídlený kraj, tvořený především lesy, vřesovišti a menšími jezery, naleznete tady dostatek divoké zvěře a také největší evropský geest – území tvořené navátým pískem. Zdejší přírodní bohatství je chráněno hned dvěma národními parky – Hoge Veluwe a Veluwezoom. V těsném spojení s přírodou tady funguje Kröller-Müller muzeum, je součástí parku Hoge Veluwe a opatruje rozsáhlé sbírky moderního umění. A možná trochu překvapivě lze uprostřed divoké přírody objevit také skvosty architektury. Jedním z nich je tzv. budova A v osadě Radio Kootwijk, díky svému tvaru získala přezdívku katedrála nebo také nizozemská sfinga.
Na začátku naší cesty k této architektonické památce byl malý a celkem nenápadný letáček, který jsme během letního putování po Gelderlandu objevili v kempu v Hoenderloo nedaleko Arnhemu. Byla na něm jednoduchá kresba budovy, která připomínala sakrální stavbu, nicméně nápis Radio Kootwijk dával tušit jiný účel využití. Létáček byl pozvánkou na jeden z červencových víkendů, kdy se měla v budově konat komentovaná prohlídka a další doprovodné akce. Při pohledu do mapy jsme zjistili, že Radio Kootwijk je jakási vesnice ležící v blízkosti národního parku Hoge Veluwe, tedy v liduprázdné oblasti, do níž vede prakticky jediná silnice. Upřímně řečeno jsme na Radio Kootwijk do druhého dne zapomněli, měli jsme vlastní program. Shodou náhod jsme však o dva dny později vyrazili do Amersfoortu, nejjednodušší spojení bylo po dálnici A1 a první značená odbočka na dálnici měla název Radio Kootwijk (sjezd č. 18), takže bylo samozřejmě rozhodnuto. Bylo typicky holandské počasí – s krátkými přestávkami drobně pršelo, obhloha šedivá, nikde ani kousíček modrého nebe a foukal vítr. Drželi jsme se místních orientačních cedulí, asfaltová silnice brzy skončila a přešla v kamenitou cestu. Míjeli jsme dva cyklisty, najednou proti nám ze zatáčky vyjel koňský povoz. Začali jsme se obávat, že jsme přehlédli nějaký zákaz vjezdu. Okolní vřesoviště se zdála být nekonečná. Asfaltová silnice se ovšem zcela nečekaně zase objevila a s ní i několik pečlivě udržovaných domečků. A pak, na konci dlouhé aleje, se vynořil obrys budovy, kterou jsme znali z letáčku.
Počasí umocňovalo strohost a lehkou ponurost stavby stojící prakticky uprostřed vřesovišť. Vybavila se nám atmosféra a nálada Michálkova filmu Amerika. Ostatně za posledních pět let toto místo navštívili jak domácí, tak američtí filmaři, takže budova A, neboli katedrála, si zahrála v nizozemském snímku o indonéských imigrantech (Ver van familie), a také v americkém thrilleru Mindhunters (Lovci myšlenek) z prostředí agentů FBI.
Lidé začali historii této oblasti psát po první světové válce a právě její vliv na osídlení liduprázdné lokality byl nemalý. Nizozemí bylo v době prvoválečného konfliktu stále ještě koloniální zemí a v průběhu celé války mělo velký problém se zajištěním nezávislého radiotelefonního a telegrafního spojení se zaoceánskými koloniemi v Nizozemské východní Indii (dnešní Indonésie). Podmořský kabel totiž kontrolovala a cenzurovala Velká Británie. Na ostrově Jáva nedaleko Bandungu byla vybudována velká vysílací radiotelegrafní stanice už v roce 1917, hledalo se tedy vhodné místo pro pevninský protipól v Nizozemí. Území ukryté v dunách a vřesovištích nedaleko osady Kootwijk nakonec zvítězilo, stavět se začalo krátce po válce. Podle návrhu domácího architekta J. L. Luthmanna vyrostla v divoké přírodě na svou dobu novátorská železobetonová stavba, která splnila požadavky technické i estetické. Člověk musí dodnes obdivovat kontrastní a přitom dokonalé spojení modernistické budovy s přírodou, strohost železobetonu a zároveň smysl pro detail i ozdobné prvky. Jenom jsme moc litovali, že nemůžeme nahlédnout dovnitř, protože architekt Luthmann výzdobu vnitřních prostor pojal ve stylu art deco. Hlavní halu například zdobí černobílá dlažba s opticky zdánlivě komplikovaným geometrickým vzorem a pro svoji dekorativnost je dodnes vděčným objektem fotografů.
Jules Maria Luthmann (1890-1973) ukončil studium v roce 1915 a už začátkem 20. let byl realizován jeho projekt v Radio Kootwijk, který je dnes považován za jeho nejvýznamnější a nejznámější stavbu. Její autor se tak nesmazatelně zapsal minimálně do historie nizozemské architektury, třebaže stál mimo tehdejší významná umělecká hnutí jako byl De Stijl a Amsterdamská škola. Sochařská výzdoba budovy A je sice minimalistická, ale přesto ne zanedbatelná, autorem je jeden ze sochařů Amsterdamské školy Hendrik Albert van den Eijnde. Vchod v průčelí ozdobil dvěma postavami, které reprezentují kulturu Východu a Západu a obě naslouchají radiovému signálu, v zadní části budovy pak do pomyslného štítu umístil sochu letícího orla, vše prosté až strohé, organicky spojené s budovou, důležité jsou linie, žádné složité detaily.
Výjimečná nebyla jenom budova „telegrafní katedrály“, výjimečným se stalo i celé pracoviště v Radio Kootwijk. V meziválečném období se tady podařilo vybudovat špičkové vývojové zařízení Královské pošty a telegrafů (Dutch PTT) v oblasti radiotelekomunikací, které bylo uznávaným světovým centrem a na svoje konto si připsalo i několik prvenství. Tady se navrhovala i sestavovala nová zařízení např. pro vícepásmový přenos nebo pro vysokofrekvenční síť. Hlavní budova byla v těch dobách obklopena řadou dalších nižších staveb a především šesti anténami vysokými více než 200 metrů. Je samozřejmé, že špičkové radiotelegrafní zařízení za 2. světové války obsadili Němci, kteří zdejší vysílače využívali pro spojení s ponorkami a námořními loděmi. Na konci války pak ustupující armáda zničila všech šest vysokých antén a částečně i vnitřní zařízení „katedrály“. Na dobových snímcích je vidět, že jedna anténa zdemolovaná výbuchem dopadla přímo na budovu A, která však náraz přečkala bez viditelných následků. Je jisté, že použití železobetonu na stavbu budovy hlavního vysílače nebylo jen otázkou estetického vzhledu, ale byly tady také praktické důvody. Po roce 1945 se sice podařilo veškerou činnost v Radio Kootwijk obnovit, technický pokrok však přinesl nové technologie a s nástupem satelitní komunikace postupně zanikl význam zdejší radiotelegrafní centrály. Veškeré vysílače v Radio Kootwijk definitivně utichly na počátku 21. století, z Luthmannovy budovy A se stala státem evidovaná památka, která nyní čeká, jestli se pro ni nalezne nějaký nový způsob využití.
S mírnými obavami čekají na nové vlastníky či nájemce své „katedrály“ také obyvatelé vesničky Radio Kootwijk. Společně s radiotelegrafním parkem vyrostly ve dvacátých letech uprostřed vřesovišť také čtyři desítky obytných domů pro zaměstnance. V unikátní vesnici dodnes žije přibližně stovka obyvatel a k tomuto místu a jeho historii mají samozřejmě velmi důvěrný vztah. Obávají se možného přílišného nárůstu návštěvníků a také připadných nežádoucích komerčních způsobů využití budovy A. Nicméně pro milovníky přírody a nadšené cyklisty tato lokalita už dnes nabízí naučné a cyklistické stezky.
Když jsme odjížděli dlouhou alejí od Luthmannovy stavby, stále ještě drobně pršelo a vítr přinášel od moře nové a nové mraky. Jakmile silnice mírně zahnula, ztratila se nám „katedrála“ z očí i ze zpětného zrcátka. Zmizela v zeleni stromů, zdejší krajina už je taková, žádné kopečky, žádné daleko viditelné dominanty. Cesta zpátky na dálnici nám netrvala víc než 10 minut, z liduprázdných vřesovišť jsme se vrátili do nekonečného proudu automobilů pádících směrem na Amersfoort a dál na Amsterdam.
zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Radio_Kootwijk
http://radiokootwijk.free.fr
http://www.qsl.net/on4caf/koothis.html – zde naleznete dobové fotografie z Radio Kootwijk
http://www.tonkinson-art.com/html/gebouw_a_.html
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
