Mapy. Nikdo z nás se bez nich neobejde, ať už při toulání v Bílých Karpatech, nebo na výpravě ke Korowajům. Kromě toho, že nás mapy dovedou ke kýženému cíli, jsou občas i zajímavými a efektními výtvarnými díly.
Jedním z prvních kartografů na světě byl možná pravěký lovec z Podluží, který do mamutího klu zobrazil nivu řeky Dyje a nad ní reliéf Pavlovských kopců. Nedočkal se takové slávy jako jeho soused, který ve stejné době místo užitečné, vlastně „katastrální“ mapy vilně vyřezal do klu Věstonickou Venuši. Ale pokud je výklad dvacet tisíc let starého obrázku správný, vlastní naše Akademie věd nejstarší mapu na světě.
Kly, kosti, kůže zvířat, kameny, dřevo, to všechno byla z dnešního hlediska média, která sloužila až do vynálezu papíru jako nosič zobrazení země – mapy. Původně opravdu primitivní obrázky byly už ve starověku vystřídány sofistikovanými modely zobrazení. Za otce moderní kartografie je považován alexandrijský knihovník Ptolemaios. Jeho mapy byly nejen technicky zajímavé, ale už i graficky pečlivě vypravené.
V českých zemích je ikonou historické kartografie tzv. Klaudyánova mapa Čech z počátku šestnáctého století. Její jediný dochovaný exemplář je uložen v litoměřickém archívu. I tato mapa má svůj světový unikát. Jako první rozdělila zemi podle vyznání – vylišuje sídla katolická a kališnická.
Šestnácté století bylo zlatou érou rozvoje kartografie. Díky „nedávným“ zámořským objevům, rozvoji knihtisku i geografických věd vzniká řada nástěnných map a atlasů, které dnes patří k historickým skvostům. Za všechny – proslulá dílna rodiny Blaeu v Antverpách – jedno z prvních průmyslových kartografických nakladatelství se udrželo až do konce sedmnáctého století. Blaeuova mapa světa z druhé poloviny sedmnáctého století vyniká kromě poměrně správného zobrazení tehdejšího světa i velmi bohatou kolorovanou rytinou v rozích mapy – tzv. parergy.
V osmnáctém století barevnost a ornamentálnost map ustupuje jejich praktickým účelům. Dekorativní přístup se začíná při tvorbě map opět uplatňovat v druhé polovině devatenáctého století, kdy mapy více vstupují do světa komerce a jejich estetická přitažlivost zvyšuje šanci na trhu. Pěkným příkladem je efektní Erbenova „Politická a místopisná mapa Království českého“ z r. 1883.
Na pomezí grafiky a kartografie jsou pak plány měst z tohoto období, které jsou často vybaveny vedutami – jemnými dobovými rytinami po obvodu hlavní mapy – například plán Prahy z předrevolučního roku 1847.
Poslední ručně „ryté“ mapy před nástupem digitalizace v osmdesátých letech minulého století mají už dnes skrytý půvab minulosti. Neznamená to, že současné mapy nemají svoje kouzlo. Zejména nástěnné mapy jsou často vedle své užitečných pomůcek i obřími grafickými listy. Nové technologie umožňují zobrazovat krajinu fotograficky (satelitní a letecké snímky), modelovat třírozměrný povrch, kombinovat různé typy zobrazení (ortofotomapy). Některá nakladatelství, jako například renomovaná National Geographic Society, se pod tlakem úhledné, ale trochu bezduché softwarové preciznosti, vrací k „retro“ podobě moderních map.
Papírová mapa sice „takticky ustupuje“ v boji s digitálním obrazem, ale její krásu a působivost nenahradí sebelepší display mobilního telefonu, sametový hlas navigace nebo únavné zrcadlo monitoru.
Jednu z největších nabídek současných i historických nástěnných map celého světa najdete na www.GalerieMap.cz.
Pavel Radosta působil u nás i ve světě jako psovod, novinář, vědecký pracovník, vládní konzultant přípravy summitu v Rio de Janeiru, vedoucí lesnické výzkumné stanice, marketingový ředitel, kurátor výstav National Geographic. V současnosti pracuje pro kartografické nakladatelství ZES Brno.
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
