Kashan, devět tisíc let staré město, se může pochlubit zahradami postavenými tak, abyste si v nich připadali jako v ráji. Jen o pár desítek kilometrů dál leží naopak ostře střežené místo: továrna na obohacování uranu v Natanzu.
Tisíce hliněných kopulí, kam až oko dohlédne. Nad tím vším trůní tyrkysové cibule mešit a štíhlé kachlíkové minarety. Jsme na střeše krytého, kilometr dlouhého bazaru a už poněkolikáté se ujišťujeme, že nejlepší pohled na íránská města je z výšin nic netušících domů. Poklid na střeše sem tam ruší tlumený zvuk lidských hlasů, který přichází zezdola větracími otvory. Tiše jsme se vytratili a znovu zapluli do rušného života tam dole.
„Hello! How are you? Do You like Iran?“ ptá se trochu s ostychem krásná mladá dívka. Hedvábím zdobený šátek halí její hlavu jen natolik, aby mohl vyniknout pečlivě natužený účes. „Iran good?“ upřesňuje její manžel. Netuší asi, kolikrát už jsme tuto otázku slyšeli. Usmíváme se a ujišťujeme nesmírně zvědavý pár o krásách jejich nešťastné země. Nemusíme lhát.
Khan e Tabatei , Kashan, Írán
Khan e Tabatei , Kashan, Írán
Propagace zahalování, Írán
Rajská zahrada v Kashanu
Khan e Tabateije jedním z několika rezidencí z 19. století, které zde byly vystavěny bohatými kupci rozmarné Qajarské éry. Perská architektura tehdy dosáhla svého „barokního“ vrcholu. Několik desítek komnat se rozkládá kolem prostorných nádvoří. Duhové barvy skleněných vitráží hází světlo do útulných místností. Ty se otevírají tisíci okny a dveřmi do zahrady, v nichž bublá voda v kašnách a bazénech.
Jen málo měst světa se může pochlubit 9.000 lety historie. Kashan ano. Zachoval se tu zikkurat Sialk, pamatující slávu starověkého Elamu, a město stále obepínají hradby Ghal’eh Jalali, rekonstruované Seldžuky v 11. století. Město, jež měly chránit, pohltilo roku 1778 zemětřesení. Jen pár desítek let po ničivé katastrofě se už mohl Kashan znovu pochlubit nejkrásnější architekturou v Persii.
Muslimové si představují ráj jako zahradu, v níž tečou podle přesných geometrických pravidel potoky blahobytu. Voda, víno, med a mléko přitékají ze čtyř světových stran a spojují se v jedno. Šáh Abbás I. vytvořil takový nebeský obraz v kashanských zahradách Fin. Nemusíte být muslimové, abyste si tu připadali jako v ráji. Stačí ponořit nohy do chladné, tyrkysové strouhy, ulehnout na perský koberec a objednat si jehněčí kebab. Fasády domů zdobí neuvěřitelně propracované štuky s květinovým motivem, jindy se dekor třpytí malými zrcadélky. Komfort bydlení by však nebyl úplný bez skvělého systému chlazení vzduchu.
detail štukové výzdoby, Kashan, Írán
Hammam-e Sultan Mir Ahmad, Kashan, Írán
Krásná Íranka, fotografie Tomáš Jeřábek
Klimatizace po Íránsku
Írán tvoří z většiny poušť, ale díky horám se tady naštěstí najde množství pramenů. Jejich vzdálenost je často velká a hloubka pramenů může dosahovat až stovky metrů. Proto vynalezli Íránci systém podzemních kanálů, jejichž hloubení patřilo k nejlépe placeným pracím, a dodnes tvoří tato stará soustava kanátů hlavní podíl na hospodaření s pitnou vodou v zemi. Každý lepší dům má ústí kanátu pod svým domem, obecní cisterna zajišťovala spotřebu chudších obyvatel. Voda byla chlazena a zároveň ochlazovala vzduch několika badgiry, klimatizačními větracími šachtami. Tyto větrací šachty zachytávaly sebemenší vánek a přiváděly jej dolů, kde se teplý vzduch oddělil a mířil opět pryč, zatímco studenější se ochladil o studenou jímku na vodu a vstupoval do klimatizované části obydlí.
Slunce se chýlilo, celé město už netrpělivě očekávalo konec dnešního půstu. Obešli jsme kashanskou hradbu, starší než všechny nejstarší záznamy o zdejším osídlení. Pod hliněnými valy se dnes rozkládá park. Lehli jsme si na trávu stejně jako množství místních mužů i dívek, které tu v oddělených hloučcích piknikují nebo pospávají. Slunce zapadlo úplně a muezzinův hlas na sebe nenechal dlouho čekat.
Horská oáza Abyenah
Šedesát kilometrů za Kashanem leží horská oáza – vesnice, kterou už objevili íránští turisté a evropští cestovatelé, ale zatím zůstává ukryta organizovaným zájezdům. Před přibližně 1.500 lety byla postavena na úbočí skalnaté hory čelem k východu. Tady, ve 2.235 mnm je v zimě chladno, a je tedy potřeba maximalizovat množství sluníčka, které vnikne do obydlí z červenohnědého nepáleného jílu. Dvoupatrové domky jsou na sebe nalepeny tak, že se často střecha mění v terasu, uličky jsou uzounké a stinné. S barvou této osady perfektně ladí tradiční úbor místních žen. Nic si hlavu nelámou nad temnými barvami, které přikazuje íránská vláda. Jejich barevné červené květy září z bílých šatů i šátků.
Abyenah, vesnice na skále.
A jak je to s atomovkou?
Stopli jsme starý paykán. Řidič Reza vzpomínal na vesnické tancovačky v Abyenah. Teď už se lidé scházet a bavit nesmějí. Všude vládne strach. Zastavili jsme u Natanz, kousek od vojenské základny. Tak zvanou „nádrž pro ryby“ neboli továrnu na obohacování uranu tu hlídá protiletecký bunkr s desítkou vojáků připravených okamžitě střílet.
„Tam vyrábějí atomovou bombu“, prohlásil s naprostým klidem Reza a ukázal pod zem, když viděl naše vzrušení z toho místa. „Jsem o tom přesvědčen, mnoho Íránců si to myslí. Ti nahoře jsou spojení s Al-Káidou a zeměmi zálivu. Rvou do nich naše peníze, vyrábějí na jejich obranu atomovku.“ Užasle jsme se na sebe podívali, ale neřekli nic. Reza se začal chechtat. „Opravdu!“ „To neříkají Američané, to říkáme my, Íránci. Ale neříkáme to osobě, ale o nich.“ Ukázal bezděky směrem k městu Qom, hnízdu vládní garnitury kleriků.
Loučíme se. Nezbývá než popřát Rezovi i všem těm pohostinným, zvídavým a laskavým Íráncům, aby mohli žít svobodněji a nemuseli skrývat krásu pod šátky a veselí za vysokými zdmi svých domů. Jednu důležitou věc však pro ně můžeme udělat hned – nemyslet si o nich, že jsou „všichni teroristi“.
Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování – hlavně po hornatých zemích. Téměř tři roky pracuje pro cestovatelský portál Hedvábná Stezka.
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
Hezký den Petro,
napsala jste to opravdu krásně a poeticky a naprosto to ladí i s mými zkušenostmi, i když jsou již 4 roky staré. Na některé věci se nejen že nedá zapomenout, na některé se prostě zapomenout duši nechce.
Martin
Děkuju Martine, to beru jako velkou poctu 🙂
Nam zase ridic kdyz jsme jeli kolem továrny rikal, ze tady si americani mysli, ze delají Iranci tu atomovou bombu, ale ze nechape, proc je podezrivaji, proc nepodezrivaji treba Francouze, ze si ji delaji ve Francii 🙂
V Iránu jsem potkal ty nejpříjemnější lidi ve svém životě. Jejich ze srdce jdoucí přátelství bylo nejlepším zážitkem z této krásné a zajímavé země. V kvalitě duchovního života a ve vztahu k těm správným hodnotám – i přes jistou formu omezení – je Irán daleko před „civilizovaným“ světem.
Na ceste obytným autem do Indie jsem spal kousek od Kashanu na benzince a rano mě vzbudili vojaci a chtěli mi prohledat auto. Dovnitř jsem je nepustil a tak neviděli mojí kameru se kterou natáčím zajímavá místa. Pak jsem se dozvěděl že nedaleko je tovarna na obohacování uranu. To bylo poprvé a naposledy během 8 měsíců, kdy mě někdo vzbudil a chtěl vidět vnitřek meho mobilního domečku. Iránci jsou nejpohostinější lidé, které jsem na svých cestách potkal a rád bych se do této země ještě vrátil.
Více informací o cestě autem do Indie na http://web.mac.com/milers/Ekocesty/Cesty/Entries/2008/10/5_Írán.html
Nedalo mi to nezareagovat:
Ač je internet plný článků cestovatelů, kteří se v Íránu setkali s názory místních lidí, převážně mladých, kteří kritizovali režim, já jsem měl zkušenosti zcela odlišné. Při druhé návštěvě Íránu r-2008, kdy jsem zde po letech cestoval s ještě malými dětmi, jsem byl několikrát zastavován převážně lidmi, kteří již cestovali po Evropě či USA,(měli nějaký přehled o západě, na rozdíl od velké většiny dnešních mladých Íránců). Ti pak obhajovali svoji obranou politiku. Západ má jaderné zbraně, potažmo všichni naši sousedé,(Pakistán, Turecko), když ji zrovna nemají,jsou pod vlivem-(Azerbajdžán, Turkmenistán) nebo okupací USA-(Afghánistán, Irák), proč ji nemůžeme mít i my? Máme se nechat zabít jako ty ovce nebo se nechat obsadit? Svoboda je krásná věc, přeji ji každému, ale….co odpovědět na tyto argumenty?
Írán čekají v nejbližší době velké změny (otázkou zůstává, zda povedou k lepšímu) a s největší pravděpodobností ovlivní dění v celém světě, stejně jak tomu bylo již při islámské revoluci r.1979. Musím se přiznat, že jsem se rozhodl reagovat původně jen na Váš titulek,-„Muslimský ráj peklu nadohled“, který mne tak trochu podráždil, neboť jste tím dozajista nemyslela, že se Írán stane druhým Irákem? Nebo se mýlím? Nebo jste tím jenom myslela, že když Írán vyvíjí jadernou zbraň dozajista pro svoji obranu, spěje do pekel?
Většina lidiček, s kterými jsme se v Íránu setkali, nás přesvědčovali, že jádro chtějí jen na svoji obranu, i když jejich vláda tento účel samozřejmě popírá. V tomto tedy Íráncům věřím více, než těm našim, kteří nejen z Íránců vytvářejí strašáka, který neexistuje. Při setkání s Íránci, kteří by Vás/nás nejraději „nosili na rukou“ se nedá ostatně snad žádné zlo ani čekat. Nádherné město Natanz se spousty památek, jsme navštívili před rokem 2000, kdy zde ještě o továrně na ob. uranu nebylo ani slechu, stejně jako Česko zde v Íránu znal málokdo.Bohužel jej dnešní cestovatelé již spojují jen s tou továrnou na ob. uranu.
Před 3 roky nám však jeden mladík, který nás vezl mimo nejmenované město, ukázal na kopci „antiradar“ a bez známek nenávisti řekl.: „To je ta naše obrana proti tomu vašemu radaru.“ Po třech hodinách jízdy a 2 hodinách obhlídky na místě, které jsme požadovali prohlédnout, nakonec prohlásil, že nechce nic zaplatit, neboť je náš přítel, přesto, že jsme před tím cenu tvrdě 20 minut smlouvali. Následovalo samozřejmě pozvání na večeři k němu domů….
Více v knize Perský koktejl, která snad vyjde koncem roku.
Pěkný článek, my jsme v Kashanu taky zažili pár krásných dní. Zahrady Fin jsou opravdu skvostné, navíc jsme tam viděli asi ty nejhezčí holky z celého Iránu a to už je co říct 🙂 Naše zkušenosti se shodují s článkem. Viděli jsme nádherné Abyaneh, cestou nám taxikář ukázal továrnu v Natanzu, Kashanské zahrady a historické domy nás okouzlily.
Proto mi nedá nezareagovat na Jaroslava N.
Svoboda!? Vy jste měl pocit, že Iránci se cítí svobodní? Pokud se nemýlím, vládne tam tvrdá ruka islámu. Objektivita kterou upíráte článku a pobouření nad nadpisem zase zaráží mě.
Kdo psal o druhém Iráku? Jak lze atomovou zbraň vyvíjet k obraně? Primární určení je snad každému zřejmé. Iránská vláda vydává neskutečně nebezpečná prohlášení na adresu Izraele, podporuje další nedemokratické státy jako je Sýrie, nemluvě už o teroristické organizaci Hamas! Navíc posílení moci, které by to přineslo této šílené vládě dovnitř státu, by minimálně velmi zpomalilo počátek demokratizačních změn. Nebudete snad také polemizovat s tím, že je již Iránský lid vykoupil množstvím krve. Totalitní režim s atomovou zbraní to je skutečně peklo. Proč tedy to vaše pobouření.
Strašáka ze sebe dělá režim sám. Iránci to samozřejmě vnímají a každý cestovatel se pak setkává s otázkami, zda si také myslí, jestli jsou Iránci teroristi. Proč tedy nasazujete na to, že někdo dělá z Iránu strašáka?
Antiradar? Tohle slyším poprvé, co je to za zařízení? Přiznám se, že nám před dvěma lety tuto zázračnou zbraň zatajili.
Navíc mladí, kteří tvoří drtivou většinu populace, mají právo na svůj názor. Vy jste je šmahem odbyl, že jsou nevzdělaní a světa neznalí. To je poměrně krátkozraké. Kdo způsobil bídu této početné generace? Kdo může na západ? Kdo tedy pro vás představoval tu bernou minci? Pane Jaroslave, přeji vám mnoho úspěchu s knihou, možná by ale neuškodilo, aby v ní zaznělo více hlasů a názorů. Ne jako v případě vašeho příspěvku v této diskusi.
Pane Jaroslave, kdo hledá najde… My jsme jeli do Iránu v červenci 2009, měsíc po nejtěžších demonstracích proti režimu. My jsme chtěli vědět jak to v Iránu ve skutečnosti vypadá, jak své šance vidí samotní Iránci. Pokud vy jste jel hledat antiradar a podpořit své antipatie proti Americe, je jasné že jste je našel 🙂
Nejsem příznivcem jakéhokoliv diskuzního fóra, neboť dříve nebo později se pod rouškou anonymity sklouzne do nepatřičných mezí. Ale zde mi to prostě nedalo. Takže první a poslední odpověď na vaše argumenty.
-Můžu vás ubezpečit, že jsem v příspěvku nešířil názory moje, ale Íránců, které nás oslovili. Reagujete na souvislosti, které jsem výše v příspěvku ani neuvedl a které jste v jakési hysterii překroutil/i. Politickým diskuzím jsem se v Íránu vyhýbal, přesto, že se soukromě zabývám zahraniční politikou téměř 35 let a to zvláště ve vztahu k Íránu. Stejně tak dlouho se věnuji i historii a všemu, co souvisí s Íránem. Přesto jsem jel do Íránu jako turista bez ambicí změnit jejich systém nebo informovat o náladách.
Jedna z největších slabostí novodobých cestovatelů je určitá netolerantnost k názorům druhých, což se ve vašich reakcích projevilo až dost. „My jsem to zažili tak a tak a jinak to být prostě ani nemůže.“ Jakmile má někdo jiné zkušenosti, než většina, je hned podezřelí a to minimálně ze lží. Ale o tom pánové také ta demokracie je. Myslím, že o tom by mělo být i diskuzní fórum a že by tam neměli být jen poklonky a chvály.
Takže k jednotlivým vašim výrokům:
-Netvrdil jseme, že jsou Íránci svobodní, ale když jste to již nastínil, vy se v této zemi cítíte svobodný?
-Ubírám objektivitu článku?
-výborně, kde jste vzal objektivní informace, že se u Natanzu obohacuje uran na výrobu jaderné zbraně? Zřejmě jste jasnovidec, stejně jako byli inspektoři, kteří před pár lety tvrdili, že našli důkazy k výrobě zbraní hromadného ničení v Iráku. Dostala se k vám vůbec zpráva těchto inspektorů, kteří ani ne před měsícem uvedli, že tyto informace uvedli lživě na politickou objednávku?
-Atomová zbraň k obraně?
-To jste si nadběhl! Proč ji mají tedy USA a další země? To, že ji chce vyrobit Írán, může být pravda, ale také nemusí. Ostatně jste asi ještě nic neslyšel o rovnováze sil? -Atomová zbraň v rukou totalitní moci? Říká vám něco např. Kubánská krize, kdy k odpálení raket s atomovými hlavicemi z „demokratického“ státu zabránila již jen poslední pojistka?
-Nebezpečné prohlášení Izraele,teroristi z Hamasu
-Oficielní prohlášení se většinou neshodují s názory většiny-(ostatně jako u nás)-Troufám si tvrdit, že Íránci-muslimové mají více přátel mezi židy, než Češi. Vždyť jeden z nejpopulárnějších popových íránských zpěváků je právě žid a se svým náboženským vyznáním se netají. Jeho CD jsme obdrželi od učitele koránu, který si jej také oblíbil. Oficiální nepřátelství pramení z historických faktů. Jistě jste tedy slyšel o nepřátelských výrocích i Izraele proti Íránu?
-Hamas a spol.-Vypadá to, že jste pěkně zmasírovaný současným vládním režimem a některými našimi a západními sdělovacími prostředky. Jsou vám vůbec známy historické souvislosti vzniku Hamasu, Hizballáhu, Palestiny a Izraele? Dle Vašich měřítek je tedy asi demokratické, když menšina za podpory nějaké vlivné mocnosti vyžene z domovů 2/3 národa. Ten, když se snaží dostat do svých domovů jedinými prostředky, které má k dispozici je ihned národem teroristů? Teroristi byli tedy zřejmě i partyzáni, když se snažili za 2.sv. války škodit nacistům, že? Zkuste zapátrat, kolik Palestinců/židů žilo na území dnešního Izraele před nebo krátce po 2.sv. válce a kolik jich tam žije nyní a za čí podpory a kde žijí nyní.
-„Pokud se nemýlím, vládne tam tvrdá ruka islámu,nebudete snad také polemizovat s tím, že je již Iránský lid vykoupil množstvím krve“
-Ano o tom nepochybuji, ale víte, že daleko více krve proteklo při protestech proti šáhovi? Víte, že islámská revoluce byla jednou z nejmasovějších akcí nejen minulého století? Že si tenkrát Íránci krví vybojovali tento režim a že to bylo jejich svobodné a demokratické rozhodnutí? To, že revoluce „požírá svoje děti“ je věcí druhou a v historii běžnou. Že již v Íránu ztrácí dech je zřejmé, ale nechme to na nich. Co se týče té tvrdé ruky islámu, torufám si tvrdit, že o islámu víte opravdu pramálo.
-Antiradar-Radar
-Chápu, že jste o tomto termínu neslyšel, stejně jako o pravém účelu „našeho“ radaru, resp. o některých doprovodných jevech, které s případnou aktivací „obranného“ systému by měly nejen pro nás katastrofální důsledky. Nevěděl jste o tom, jelikož nejste vojenský, zasvěcený odborník. Můžu vás ujistit, že pokud by jste jim byl, do Íránu by jste se nedostal. Nedostal by jste se tam ani, pokud by jste v dotazníku uvedl, že :“My jsme chtěli vědět jak to v Iránu ve skutečnosti vypadá, jak své šance vidí samotní Iránci.“ Stejně tak by jste nedostal vízum ani do USA, pokud by jste uvedl že např. jdete sbírat zkušenosti demonstrujících proti válce v Iráku.
Jak víte, na rozdíl od nás/vás, Íránci vízum nejen do Česka nedostanou a tak mi připadá trochu nefér následně pomlouvat nebo šířit resp. slepě papouškovat spekulace našich či západních politiků, které z velké většiny nekorespondují s názory většiny. Docílíte jen toho, že vízový režim pro naše občany se do Íránu zpřísní a že vám někdo příště přijde pěkně „poděkovat“.
Mladé, že jsem odbyl, že jsou nevzdělaní?
-Hm, nic takového jsem nenapsal. Sám se cítím také mladý a ctím názory druhých. Jenže mladým Íráncům, stejně jako nám r.1989 nešlo, resp. nejde jen o svobodu v pravém slova smyslu,tj. přdv. o svobodu slova, osvobození politických vězňů a uvolnění z našeho pohledu přísných islámských pravidel, ale také o „výdobytky“ západního světa. O těchto výdobytcích mají poněkud zkreslené představy, stejně, jako jsme je měli i my. Projevilo se to mimochodem i při otázkách na výši platu, kdy naše odpovědi ani nechtěli brát vážně. Také proto se velká část emigrantů vrací raději zpět domů, do „totality“
-Můžu vás ujistit, že jsem do Íránu nešel sbírat názory a ani nic hledat. Že se na nás obraceli lidé s odlišnými názory, než na vás, či většinu cestovatelů prezentující se na internetu je pochopitelné, ale určitě ne něčím, podle čeho by se dal dělat nějaký objektivní průzkum. Věkové a neobvyklé složení naší výpravy prostě přitahovalo jinou skupinu lidí. Můžu vás ubezpečit, že moji přátelé přibližného věku, kteří Írán navštívili mají obdobné zkušenosti. Bohužel si je nikdy nepřečtete. Přesto, že ke svým cestám internet využívají, své zkušenosti neprezentují a do diskuzních fór nevstupují z obdobných důvodů, které jsem uvedl výše. To však ale neznamená, že neexistují.
Takže pánové, trochu sebereflexe a tu demokracii nedopřávejte jen Íráncům, ale i sobě ale i těm druhým. Trochu té slušnosti vůči státu, který vás „pozve“ na své území, bez toho, že by se mu pozvání dostalo také, by neuškodilo. Ostatně reakce na články některých takových rádoby cestovatelů, kteří místo toho, aby si vážili důvěry při vydání víza a Írán kritizují, jsou již znát dnes. Stačí si přečíst zkušenosti z posledních dnů při jeho vydávání.
Jeden známý, uvedl:“Do Íránu bych nikdy nejel, podpořil bych tak stát s nesvobodným politickým systémem, kde se popravuje, jsou to teroristi!“atd.-Myslím, že pokud má takové názory, udělal dobře a ža by měl být příkladem i pro ostatní, tzn. sedět raději doma.
Pěkně napsáno.
Výborně pane Jaroslave,dá se říci, že s Vámi bez výhrad souhlasím. V Íránu pracovně působím s přestávkami více než 30 let a ve volných chvílích jsem navštívil snad všechny zajímavé místa této krásné země. Měl jsem příležitost hovořit nejen s lidmi žijících v oblastech, kam se dodnes turista nedostane, ale i s velmi vlivnými osobnostmi politického života a tedy i s lidmi rapidně odlišných názorů. Článek P. Greifové není v zásadě špatný, což se již nedá říci o nadpisu, který by se hodil spíše do nějakých závislých novin.Jiřímu V bych vzkázal, aby při zkoumání demokracie v Íránu to nejdříve zkusil u nás doma, tzn. nejdříve si zametl před vlastním prahem.
Vážený pane Jaroslave,
dovolte mi, abych reagoval na Vaše dva příspěvky do této diskuze, a to zejména na ten druhý. Oba dva máme společné, že neradi přispíváme do internetových diskuzí, jelikož dříve nebo později sklouznou do nepatřičných mezí, nicméně v této diskuzi nechápu Váš nářek, když jste to byl Vy, který tuhle diskuzi svým příspěvkem do těch nepatřičných mezí dostal.
Přijde mi až zarážející, že člověk, který se zabývá soukromě 35 let zahraniční politikou, hned v prvním článku napíše, že Turecko má jaderné zbraně. Dále v článku uvádíte, že Íránci chtějí jadernou zbraň dozajista pro svoji obranu, přičemž jste dle Vašich slov vycházel hlavně z tvrzení lidí, které jste po Íránu potkali, ačkoliv jste se snažil během Vašich cest vyhýbat politickým diskuzím. Jen tak pro zajímavost si Vám dovolím položit jednu otázku, Vy opravdu věříte, že lidičky, kteří Vám svěřili svůj názor, že Írán potřebuje jadernou zbraň pro svoji obranu, budou ty stejní lidé, kteří jednou budou rozhodovat o případném použití jaderné zbraně? Nebo si snad dokonce myslíte, že ajatolláh vypíše referendum o použití jaderné zbraně? Pokud jde o to, že někdo dělá z Íránu strašáka, tak to nedělá z obyčejných lidí, ale z vládnoucí elity, která tvoří mj. zahraniční a vojenskou politiku Íránu a která by případně mohla manipulovat s jadernými zbraněmi. Jen tak pro úplnost uvádím, že věříte člověku, který popírá holocaust a vyzývá k vymazání Izraele z mapy světa, že chce využívat jádro k mírovým účelům.
K Vaší otázce ve druhém příspěvku, zda se cítí Jiří V. a Jan H. v této zemi svobodně, si Vám dovolím odpovědět za sebe, ANO JÁ SE CÍTÍM V TÉTO ZEMI SVOBODNĚ. Dovolte mi otázku Vy snad ne? Jak je tedy možné, že si napíšete do diskuze příspěvek, který je zcela v rozporu se zahraniční politikou ČR, a nemusíte se v žádném případě bát, že si pro Vás přijde tajná policie? Myslíte, že by tohle bylo možné v Íránu? Nebo dokonce vydat si svoji knihu, která neprošla cenzurou?
Až úsměvné mi přijde, že na jednu stranu považujete za jasnovidectví uvedení skutečnosti, že v Natanzu se obohacuje uran, ale na druhou stranu jste přesvědčen o tom, že Írán chce jadernou zbraň pro mírové účely nebo víte o pravém účelu našeho radaru, který ale ze záhadných důvodů nám vojenským amatérům ve Vašem příspěvku nesdělíte.
Jen, abych nebyl z Vaší strany obviněn, že papouškuji názory našich a západních politiků, chci Vám jen sdělit, že vycházím z vlastních zkušeností z Íránu, zejména z naší návštěvy z léta 2009 po prezidentských volbách, kdy jsme byli neustále na ulicích zastavovány lidmi, kteří se potřebovali vypovídat z příkoří, které jim bylo způsobeno prezidentskými volbami. Neustále jsme poslouchali o neregulérnosti voleb, o krvavém potlačení všech protestů a dodnes vidím, jak jsme jeli busem z východního autobusového nádraží na západní v Teheránu, kde měl večer probíhat další protest, přičemž ulice byla lemována příslušníky revolučních gard, kteří byli již připraveni se svými motorkami a obušky na mlácení protestujících lidí. Dokonce někteří frustrovaní lidé nám říkali, že je hrozně mrzí, že nevyhrál volby v USA McCain, jelikož mu věřili, že by svrhnul vojensky íránský režim, ačkoliv je nutné objektivně říci, že tento názor byl v menšině a většina ostatních lidí ho nesdílela.
Souhlasím s Vámi, že možná by bylo hodně Íránců při západním stylu života zklamáno, ale pokud po něm tolik touží, přeji jim, aby ho mohli okusit a o případně se zklamat na vlastní kůži.
Jelikož jsem vychován v demokratickém režimu, nepovažuji na rozdíl od Vás za neslušné kritizovat Íránský režim, stejně tak jako se nebojím kritizovat zemi, ve které žiji, když mám pocit, že je to potřeba.
Co bych však považoval za krajně neslušné by bylo, kdybych nebránil názory íránských lidí, které nám byly sděleny s prosbou, ať o tom informujeme lidi u nás doma.
S pozdravem
Petr L.
Vážený Petře,
Přestože z mé strany považuji tuto kauzu za uzavřenou, ve stručnosti Vám odpovím, neboť toto téma je dozajista nekonečné a asi bych se musel často opakovat.
-Nenapsal jsem, že Turecko má jaderné zbraně. Citoval jsem jen názory lidí, kteří mne oslovili a doufám, že je to z citace 1.příspěvku patrné. Že však takové informace kdysi proběhly i v našich sdělovacích prostředcích je nesporné, ale o pravdivosti se nehodlám přít, ani ji obhajovat. Ty samé info proběhly o Izraeli, který několikrát pohrozil s útokem na Írán-prý preventivně. Což se v případě Sýrie stalo dokonce realitou. Myslíte, že se Íránci mohou cítit bezpečně? Nelze se divit, že ke své obraně použijí cokoliv. Co se týče právě Turecka není ze strany Íránců asi rozhodující, zda je vlastní zrovna oni. Jsou v NATO, tedy v paktu,jehož členové jaderné zbraně vlastní. Takže jistě chápete, že je to z pohledu Íránců prakticky to samé.
-Co se týče výroku k holocaustu, je nad nebe jasnější, že jej president nemyslel vážně, resp. doslova, ale že jeho slova byla reakcí na popírání toho, čeho se Izraelci dopustili na Palestincích. Když Západ popírá toto, já budu popírat také zase toto. A vida, jaký ten jeho výrok najednou měl výsledek. Kolik politiků se najednou naježilo. Vy si snad opravdu myslíte, že by vrcholový představitel jednoho z nejvlivnějších státu světa nevěděl o statisících zlikvidovaných židů?
-Že věřím současnému íránskému režimu? Zase mi je to podsouváno, nic takového jsem neuvedl a z očitých důvodů toto nebudu komentovat, stejně jako technické údaje radaru, které samozřejmě neznám a který tu díky bohu nebude. Myslím, resp. jsem přesvědšen, že o pravých,(všech) vlastnostech zařízení, které mělo být namontováno v Brdech, nevědělo i mnoho vládních představitelů, ale jen hrstka „zasvěcených“. Některé tyto vlastnosti byly nastíněny jistými sdělovacími prostředky. Již jsem se ale nedočkal jejich popření, což může také představovat souhlas.
Ale pokud chcete slyšet můj osobní názor, jsem přesvědčen, že případnou jadernou zbraň by nikdy nepoužili jako první.
Možná nevíte, že i tyto stránky jsou skenovány systémem vyhledávání klíčových slov nejen našimi tajnými službami, ale i těmi zahraničními. Možná by jste se divil, co o Vás naši i Írán ví. A proto po mě nechtějte další podrobnosti. Vím o tom svoje a můžu Vás ubezpečit, že nefantazíruji a o té svobodě slova mám své zkušenosti. Ještě se cítíte svobodně?
-Ajátolláhové- referendum k použití jaderné zbraně?
No dobrá, asi se obyč. lidí ptát opravdu nebudou, ostatně jako nás při vstupu do NATO? Nebo se Vás pane Petře na to někdo zeptal? Myslíte, že toto nejdůležitější rozhodnutí v dějinách naší země po r.1989 mělo něco dočinění se svobodou občanů? Víte, když sledujete výroky některých dříve radikálních politiků či zahraničních reportérů, kteří se již spálili a postupem času přebarvili k obrazu naší „demokracie“,aby vůbec mohli existovat, je mi tak trochu smutno. Nebo jak stačí málo, aby jste byl za svoje názory obviněn z podpory terorismu, nacismu či podobných činností. Pak opravdu přestanu věřit v svobodu slova. Ale ta svoboda není jen o tom, že si pro Vás zítra nepřijedou tajní. Není to jen o svobodě slova ale o souhrnu dalších atributů, které by měly tvořit základy té pravé demokracie, ke které máme stejně daleko, jako ty Spojené státy. Co se týče Íránu, ten se alespoň žádnou demokracií nechlubí.
Co se týče svobody v „nejsvobodnější zemi světa“, která by nejraději ovládla celý svět, mám o ní také mizivé mínění. Před nedávnem k nám odsud přiletělo rozsáhlé příbuzenstvo, které emigrovalo z politických důvodů r.1968. Jak jsem se těšil na podobné rozhovory v duchu těchto příspěvků! A jaké bylo moje překvapení, když mi hned ze začátku sdělili, že na tyto témata nechtějí hovořit. Všem nám bylo jasné, že něco není v pořádku. Můžu Vás ujistit, že v žádném případě nešlo o „nechtění“. Ten strach byl evidentní. je spíše zarážející, co se se svobodou dá udělat, např. pod rouškou boje proti terorismu, kdy jdou všechny konvence stranou a to i ty Ženevské.
Nikomu neupírám osobní postřehy ze svých cest a to samé také očekávám od druhých, neboť vím, jak se mohou radikálně lišit a to nejen v závislosti na generacích, sociálních postaveních, ale i oblastech.
Co se týče Vašich zkušeností z roku 2009, není důvod jim nevěřit. Ani já jsme nenapsal, že je v Íránu vše v pořádku. Ale neobjevují se podobné zprávy z falšování voleb i u nás? Že se zatím u nás k vůli tomu nestřílí? Anebo jen gumovými projektily, či jinými měkčími prostředky při různých demonstracích? Když tak sleduji momentální dění a nálady v naší republice, troufám si tvrdit, že zde brzy bude pořádně horko a to možná dříve, než opět v Íránu. I z tohoto důvodu bych se neodvážil kritizovat poměry jinde a soustředil se spíše na pořádek zde doma. Jsem rád, že souhlasíte se mnou, že by v novém uspořádání bylo mnoho Íránců zklamáno. Já věřím, že existuje ještě třetí cesta a to pozvolnějších reforem a ne nějakého krvavého masakru. I já jisté změny Íráncům přeji, ale chci, aby si je přivodili sami a to zásadně BEZ CIZÍ INTERVENCE.
A vidíte, i já považuji za slušné vyplnit prosby lidiček, kteří mne/nás oslovili a presentovat je. To, že nebudou leckomu po chuti a to i těm, kteří se tou demokracií a svobodou slova sami ohání jsem předpokládal a podobné reakce vlastně čekal.
Zdraví p. Petra-Jaroslav.N.
Úžasný článek! Člověk se aspoň ve vzpomínkách vrátí na to úžasné místo a připomene si tu jedinečnou atmosféru! Petro, díky za to!
Palec nahoru pro Jiřího V.! Naprosto souhlasím s jeho názorem! Pane Jaroslave N., nebylo by na škodu zvážit, jestli o takový příspěvek pod tak krásným článkem, vůbec někdo stojí a jestli je tedy třeba vaše antiamerické názory šířit na tomto webu.
Je zajímavé že každý kdo zkritizuje USA či jiné západní země je považován ihned za antiamerického jedince, a proč by nemohl pan Jaroslav N. svoje nesouhlasné názory,myšlenky šířit na tom to či jiném webu ? respekt ,tolerance,diskuze,kritika,názor…… jsou slova spjatá demokratickému myšlení že Jane H.? ale u vás evidentně platí …kdo není s námi je proti nám.
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.