Heduš v Africe: západní pobřeží

Jedeme do Maroka

Tak teda hurá do Afriky. Zhýčkanou Evropou jedeme do Maroka. Přeplavili jsme ze španělského Algercias do marockého Tangeru. V této části Maroka jsme se nezdržovali a pokračovali do hlavního města Rabatu, kde jsme potřebovali vyřídit víza pro Mauretánii a Mali. Po krátkém hledání jsme nalezli obě ambasády ve stejné ulici. Vyřízení víz byla záležitost asi čtyř hodin. Tento čas jsme věnovali prohlídce města a ochutnání místních marockých specialit. Přátelští místní nám doporučili Tažín (dušené maso, brambory, paprika, mrkev, to vše v hliněné kuželovité nádobě) a vzhledem k našemu hladu nám toto chutnalo.

Rabat není tak zajímavý jako třeba Marakéš, ale lidé jsou tu velice vstřícní a přátelští. Prohlédli jsme si centrum Rabatu, tržiště, starou mešitu a obdivovali jsme arabský stavební styl. Vyzvedli jsme si hotová víza a vydali se směrem na východ přes městečko Azrou, Er-Rachidia do oblasti velké duny Egr-Schebi. Cesta přes vysoký Atlas je fantastická. Horské průsmyky kolem 2000m/n.m. jsou v hlubokých cedrových lesích, ve kterých potkáte pouze pasáky dobytka. Příjemné klima v těchto horách se nám ani nechtělo opouštět zvláště poté, co jsme se spřátelili s místním pasákem dobytka, kterému jsme věnovali pár drobností. Nocování v těchto místech je v pohodě a bez rizika. Místní se dopravují mezi vesnicemi stopem a řidiči bez problémů zastavují. Maroko doporučuji případným stopařům, kteří by chtěli tuto zemi navštívit.

Opustili jsme horské průsmyky a ponořili jsme se do vyprahlé Sahary. Skončila asfaltová silnice a vystřídala jí pista. Venkovní teploměr ukazoval neuvěřitelných 49°C ve stínu. Dorazili jsme k nejdelší duně na světě, která měří 35km. Náš plán vyšplhat se na nejvyšší vrchol této duny jsme zavrhli a usídlili se v místní čajovně v malé vesničce. Zde bylo alespoň snesitelně. Tyto končiny navštěvují turisté převážně v zimě, protože je tady snesitelná teplota. Z oblasti dun jsme se vydali na jih do údolí řeky Draa, kam jsme se moc těšili, protože jsme doufali, že tam bude chladněji. Údolí řeky je zelené a je to taková velká oáza ve vyprahlých horách. Případným návštěvníkům doporučuji tábořiště u vodních kaskád, které jsou vzdáleny cca 10km od hlavní silnice.

Naše cesta míří pořád na jih přes město Ouarzazate a  Taroudant do Tiznitu, kde odbočujeme k Atlantiku do oblasti Sidi-Ifni. Zde chceme strávit pár dnů koupáním a odpočinkem. Znečištěné pláže a poměrně silný vítr náš pobyt zkrátí. Tímto končíme návštěvu pobřeží a pokračujeme přes Západní Saharu do Mauretánie.

Je to 1400km do Al-Gargara, kde jsou hranice mezi Marokem a Mauretánií. K této dlouhé trase mohu říci pouze toto: písečné duny, nekonečná poušť, divoké útesy, znečištěné pláže plasty (a to i v místech, kde člověka nepotkáte stovky kilometrů) k tomuto tématu bych se rád vyjádřil. Nejsem žádný velký ekolog, ale divoké pláže, na které moře vyvrhlo plastový odpad, utržené rybářské sítě a staré sudy původem z Jižní Ameriky jsou k zamyšlení. Jestli se takto bude člověk k přírodě chovat dál, tak nenajdeme na modré planetě jediné místo bez plastového odpadu.

Vesnice, Maroko

Mauretánie a Mali

Dorazili jsme na hranice s Mauretánii, kde jsme opustili Maroko a pokračovali další nudnou silnicí přes poušť do Nouakchott, což je špinavé zaprášené město s příšerným provozem.

Stáčíme se na východ a pokračujeme přes celou Mauretánii až do města Ayoun Atrous. Po cestě vidíme opravdovou bídu místních obyvatel. V oblasti města Kiffa jsme zažili pravou písečnou bouři následovanou hustým deštěm, který změnil poušť v jednu velkou kaluž. Neustálé policejní kontroly nás při cestě velmi zdržují a vyžadují po nás tzv.: Fisch (dokument kde jsou osobní údaje a údaje o vozidle) celkem jsme těchto dokumentů rozdali asi 40. Mauretánie je údajně nebezpečná, několik cestovatelů, zde bylo v loňském roce uneseno Al -Kajdou, která následně vyžaduje výkupné. My jsme měli štěstí, vše proběhlo bez jediného náznaku nepřátelství ba naopak, při defektu pneumatiky, nebo při nocování v blízkosti vesnice nám vždy vyšli vstříc (Kluci z Al – Kajdy mají asi dovču).

Na hranicích do Mali byl hned vidět velký ekonomický a přírodní skok. Krásná silnice, zelená příroda, oslíci nežerou papíry jako v Mauretánii, ale zelenou trávu, je to zkrátka, jako když vjedete do zeleného ráje. Sice za silnice vybírají poplatek, ale je zanedbatelný. Míříme si to směrem k hlavnímu městu Bamako a jednu noc trávíme na katolické misii ve vesničce Kolokani. Misie je sice zavřená, ale personál nám vyjde vstříc a umožňuje nám vjezd na školní dvůr. Je zajímavé, že zaměstnanci misie jsou muslimové a ne katolíci.  V Mali je mnoho škol postavených ve spolupráci s EU a z velké většiny jsou zarostlé a nikdo do nich nechodí. Děti místo chození do školy pasou za školou dobytek. Na jednu stranu je to škoda a na druhou je chápu, dospělí okopávají svá pole a děti se musejí také něčím přičinit a tak pasou dobytek. Život je zde velmi tvrdý, děti pracují od útlého věku. Byli jsme svědci toho, jak stádo krav ženou dva klučíci, kterým nemůže být víc jak sedm let.

Dorážíme do Bamaka a hledáme ambasádu Burkiny Faso, kde vyřizujeme opět víza. Ve většině zemí západní Afriky se bez problémů dorozumíte francouzsky, ale s angličtinou to zde není tak jednoduché. Na ambasádě seděla paní, která uměla pouze francouzsky, a vyplňování francouzského dotazníku bylo velmi zajímavé.

I přesto nám za dvě hodiny víza byla vystavena a my odjíždíme z tohoto lidského mraveniště strávit noc někam do lesa. Většinou nocujeme v buši, protože to považujeme za bezpečné.

Mali na nás udělalo příjemný dojem a míříme přes krásné lesy k hranicím s Burkinou Faso.

Míříme do Burkiny Faso

Hranice opět bez problémů a my dorážíme do města Bobo Dioulasso, kde je světoznámá nejstarší mešita v Africe. Prohlížíme jí a pak město, usuzujeme, že mimo tuto mešitu tu nic zajímavého není. Pokračujeme přes národní park Deux Bale do hlavního města Ouagadougou.

Cestou projíždíme přes vykácené pralesy, které musely ustoupit zemědělské činnosti. Jsou tu pouze zbytky lesů, políčka a malebné africké vesničky. Přes den prázdné, protože lidé jsou na polích a večer pulzují rušným životem. Ten vypadá asi tak, že se obyvatelé soustředí podél hlavní silnice, posedávají, polehávají u ohýnků a odpočívají po práci.

Říčka v džungli, Burkina Faso

Burkina Faso má několik národních parků, ve kterých je pramálo divoké zvěře. Mám z toho takový dojem, že divoká zvěř z oblasti Mali a Burkini Faso je již dávno vystřílena a místníma spapána. Jedinou divokou zvěř, co jsme potkali, byl splašený oslík. Takže při nocováni v buši můžeme být naprosto klidní, lví návštěva nehrozí (aspoň doufám).

Případným stopařům, kteří by chtěli stopovat z Čech až do této části Afriky, mohu jen říci, že se nemají čeho obávat a klidně až po Nigérii v klidu cestovat.

Přespat můžete kdekoliv a stopování je bez problémů. V ostatních zemích to prověříme a zase napíšeme. Hodláme pokračovat přes Ghanu dále na jih, a tak nás čeká opět anabáze s vyřizováním víz. Tentokrát trávíme tři dny 15km od hlavního města v buši, kde táboříme a čekáme do pondělka na vydání víz. Dnes je sobota, byli jsme jen ve městě nakoupit pitnou vodu, dotankovat užitkovou na sprchování a sehnali jsme čerstvé bagety. Ted už jsme zase na svém dočasném tábořišti. Jsme tu úplně sami, jen par pasáků se s námi přišlo pozdravit. Další informace o naší cestě pošleme z Nigerie.

INFO:

ZEMĚ	KURZ:1.Eu	NAFTA.1L	POLICIE	VÍZA++   1osoba
Maroko	10,5 Dh	5 – 8Dh	Nekompromisní POZOR!!!	bez
Mauretanie	330. Ou	265.Ou	Úplatná.Nemají radary.	34Eur
Mali	650.Fr	589.Fr	Není vidět,kon- trola žádná	25Eur
Burkina.F.	655.Fr	576.Fr	Není vidět,kon- trola žádná	72Eur

GPS.Navigace.

AMBASADA	KDE	GPS.
Mauretania	Rabat-Maroko	N33°58.840´ W006°49.829´
Mali	Rabat-Maroko	Stejná ulice,100m dále.
Burkina Faso	Mali-Bamako	N12°37.867´ W008°00.875´
Ghana	Burkina.F.-hl.m.	N12°22.749´ W001°30.663´

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.