Ghardaia: oáza uprostřed Alžírska

Město, kde krmí kozy datlemi

Ghardaia je nepochybně oázou datlí. Jsou na prodej v obchůdcích všude, a jsou nesmírně chutné. Z kopečků nad oázou je možné vidět, jak ji lemují palmérie, kde se tyto plody pěstují. Pokud by si někdo myslel, že požitek a užitek z nich je jenom pro člověka, hluboce se mýlí. Stačí se projít ulicemi, a všimnout si do betonu vyhloubené misky. Sem se odhazují datlové pecky, které, když se jich nasbírá hodně, se pomelou a dávají jako krmivo kozám.

Mešita bez klasického minaretu v Beni Isguen, Ghardaia, Alžírsko

Typické mužské kalhoty Mozabitů se sníženým klínem, Ghardaia, Alžírsko

Centrum oázy Ghardaie, Alžírsko

V oázi Ghardaia se nachází několik menších měst, nebo chcete-li, městských částí. Největší se také jmenuje Ghardaia, je turisty nejnavštěvovanější, a také má nejrušnější tržiště. Pokud přijedete na začátku období dešťů a venku již není letních 45 stupňů, uvidíte muže oblečené do kabátů utkaných z velbloudí srsti, která je výborně chrání, i když teplota klesne na nulu a fouká studený vítr. Kromě krásně zabalených datlí jsou tyto kabáty také všude na tržištích dostupné za příznivou cenu, a určitě by i v Evropě našli své využití. A pokud je libo něco ještě praktičtějšího, jsou tady barevné, také z velbloudí srsti utkané koberce různých velikostí a vzorů, či ručně tepané stříbrné náušnice, často doplněné kouskem ebenového dřeva nebo velbloudí kostí.

Ghardaia leží ve středním Alžírsku jižně od pohoří Saharský Atlas. Od hlavního města je vzdálená asi pět set kilometrů, a kromě pravidelné autobusové dopravy se sem dá také doletět pravidelnou linkou společnosti Air Algerie. Přestože v zemi žije 33 milionů lidí, patří tato sta tisícová oáza mezi důležitější pouštní města. Kulturní radovánkou tu jsou každoroční datlové slavnosti a tanci a závody velbloudů. Více o zajímavostech Alžírska se dozvíte v on-line průvodci Alžírskem.

Obyvatelé Ghardaie, kterých je kolem sto tisíc, se hlásí k odnoži islámu, která si říká ibadiovská. Samotní obyvatele jsou označování jako Mozabité, podle jednoho názvu oázy – M‘Zab. Mimo oázu i Alžírsko je vyznavače ibadiovské větvy islámu možné potkat v Jemenu. Do oázy se přistěhovali po příchodu Arabů na alžírské pobřeží v jedenáctém století.

Jednooké ženy potkáte v kasru

Díky svému nízkému počtu je to komunita světu uzavřená, což se projevuje například tím, že po oáze se nelze volně pohybovat bez doprovodu místního licencovaného průvodce. Týká se to zejména kasry neboli obytné zóny oázy. Právě tady ale nejčastěji uvidíte ženy oděné do tradičního bílého hábitu, který se skládá z dostatečně velkého kusu bavlněné látky a do které se žena zahalí tak, aby ji při chůzi bylo vidět pouze jedno oko. Muži zase kromě teplého kabátu nosí světlé kalhoty se sníženým klínem a na hlavě bílou čepičku.

Obytná zóna také září čistotou, byť ulice nejsou dlážděné. Čistotu ještě podtrhuje bílá, meruňková nebo bledě hnědá barva rodinných domů. Nejzajímavější stavbou je ale místní mešita, která pozůstává jednoduché modlitebny a široké, často ne příliš rovného minaretu se zakončením v podobě jakýchsi zaječích uší. Za zmínku stojí také hřbitovy v oáze, které jsou běžně navštěvované místními za účelem modlitby, a kde jednotlivé hroby jsou označené střepiny nádob z domácnosti podle toho, jestli je na místě pohřbená žena, muž, dítě, nebo těhotná.

Hrobka Saida Aissy v Melice, Ghardaia, Alžírsko

Zatímco je město Ghardaia největším a nejrušnějším ve stejnojmenné oáze, je možné také navštívit vesnici Meliku, které se nachází na kopci a je z něj možné vidět celou oázu jako na dlani. Vesnici El Atteuf je zase nejlepší navštívit odpoledne kolem čtvrté hodiny. Tehdy totiž ožívá místní tržiště, kde se shromáždí muži vesnice s tím, co mají doma nazbyt a čeho by se rádi zbavili. Právě odpoledne je totiž čas to donést na hlavní náměstí doprostřed a vyčkat na vhodného kupce. Poté se již stačí jenom dohodnout. A tak v tuto hodinu v Ghardai pořídíte levně ojeté kolo, dlouhý vybledlý běhoun, ale také vystrašenou kozu nebo pár slepic. Na tržiště nechodí pouze ti, kteří chtějí prodat nebo nakoupit, nýbrž je to čas k posezení mužů z celé komunity, čas k výměně názorů, pobesedování nebo jenom tak k sledování okolí.

Katarína Maruškinová vystudovala manažment cestovního ruchu a již 8 let se
věnuje průvodcování zemí Blízkého východu, od Alžírska po Írán. Kromě
cestování je její další vášní studium arabštiny a perštiny. Své zážitky a
poznatky z cest a studií píše na: www.kouzloorientu.com

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.