Z Lethemu do Georgetownu
Cesta z Lethemu do Georgetownu trvala celkem 17 hodin. Jel jsem minibusem či spíše dodávkou (místní tomu říkají autobus, jinak stejné nebo podobné vozy možná znáte z jiných zemí pod názvem maršrutka, bemo, suzuki, dolmuš…). Do tohoto vozidla se kromě řidiče vejde pohodlně 11 lidí, nacpat se jich tam může ale i víc. Nás jelo 14, ovšem včetně malých dětí, které naštěstí nezaberou moc místa. První část cesty vede savanou, později je však travnatý porost vystřídán pralesem. Jeli jsme přes noc, takže moc jsme toho cestou neviděli. O půlnoci jsme zastavili u jakési usedlosti, kde jsme se mohli asi čtyři hodinky prospat. Tento čas jsem strávil natažený v autě, někteří jiní pasažéři si rozložili venku hamaku. Pak jsme opět vyrazili. V autě to bylo celkem pohodlné, moc jsem toho ale nenaspal. Když jsem se ráno probral, zrovna jsme míjeli bránu rezervace Iwokrama Rain Forest, kterou jsme projížděli. Hned za branou jsme se nalodili na přívoz přes řeku Essequibo, která tu není ani moc široká.
Většina této trasy, přestože je to na guyanské poměry hlavní tah, není vyasfaltována! První, delší část trasy, se jede po prašné zpevněné cestě, která mi dost často připomněla naše loňské africké dobrodružství. Je ovšem pravda, že cesta je v dobrém stavu (na rozdíl třeba od podobných „silnic“ v Malawi) a řidič to po ní docela smažil. Teprve před Georgetownem se objevuje asfalt a cesta se mění v poměrně kvalitní silnici. Z Lethemu jsme vyjeli v půl osmé večer, v Georgetowvnu jsme přistáli krátce po poledni. Mojí první starostí bylo zařídit vízum do Surinamu (podařilo se velmi rychle) a ubytovat se.
Georgetown – dřevěná metropole
Georgetown má zhruba 250,000 obyvatel, což je skoro třetina guyanského obyvatelstva. Můj první dojem z něj byl, že je to nízké dřevěné město. Nenajdete tu žádné výškové budovy, převažují patrové domky. Pouze některé věže, převážně kostelní, se tyčí trochu výše. Kromě kostelů všemožných církví tu ovšem narazíte i na mešity a hinduistické chrámy. Hlavním stavebním materiálem je jednoznačně dřevo. Na předměstí jsou téměř výhradně dřevěné domy a i v centru dřevěné stavby mírně převažují na úkor těch zděných. Georgetown není velkoměsto, ale není to úplná díra. Jsou tu samozřejmě obchody, restaurace apod., nicméně je tu celkem jasně vidět, že Guyana je země dosti chudá. V jiných chudých zemích (Keňa, Egypt, Indonésie) mají v hlavním městě i velmi moderní a luxusní čtvrti, ale v Georgetownu nic takového není. Obyvatelé jsou velice tmaví, převažují velice snědí Indové či ještě černější černoši. Hodně je míšenců všech barev, občas narazíte na Číňany či jiné Asiaty. Jen běloší tu prakticky nejsou, takže moje bledá tvář jasně signalizuje, že jsem cizinec. Po městě jezdí klasické taxíky a dodávky (hromadná taxi), jiná doprava, jako třeba autobusy nebo dokonce tramvaje, zde nejezdí. Zato tu jezdí koňské povozy, které lze ovšem těžko zařadit do kategorie „městská hromadná doprava“.
Guyana je tedy země dosti chudá, avšak ceny tomu neodpovídají, ba právě naopak! Je tu o dost dráž než v poměrně drahé Brazílii. Asi to bude tím, že se velká část zboží dováží. Zdejším obyvatelům tedy nezávidím – jsou poměrně chudí, a ještě mají tak vysoké ceny… Vysokým cenám ovšem neodpovídá zdejší chabá infrastruktura – mizerné silnice, špatně zásobované obchody, nedostačující doprava. Není divu, že turisté se sem moc nehrnou.
Georgetown leží u Atlantiku, na břehu řeky Demerara, což je tok dosti široký. Do Prahy je to odsud vzdušnou čarou 8,194 km. Centrum města leží dva metry pod mořskou hladinou. Stejně jako doma, i zde se původní majitelé tohoto území, Holanďané, pustili do vysoušení moře. Povodním zabraňuje velká hráz, ve městě jsou k vidění kanály, jako třeba v Amsterdamu – je jich ale méně, jsou užší a zdaleka nepůsobí tak hezkým dojmem jako v hlavním městě Holandska. Území Georgetowvnu se dělí do několika čtvrtí (distriktů). Jejich názvy jim evidentně přidělili Holanďané (Cummingsburg, Starbroek, Bourda) či později Britové (Queenstown, Alberttown, Newtown). Ve srovnání třeba s Prahou jsou ovšem čtvrtě dosti malé, takže přejdete pár ulic a už jste o čtvrť či o dvě dále.
Můj celkový dojem z města samotného byl celkem příznivý. Centrum sice nepůsobí příliš uceleným dojmem a pořádek tu zrovna nemají, je tu však několik zajímavých budov, které určitě stojí za shlédnutí. Místní dokonce podali pro Georgetown přihlášku do UNESCO. Před nejdůležitějšími pamětihodnostmi jsou pěkné informační cedule. Nejvíce mě zaujaly tyto stavby:
City Hall neboli budova radnice – hezká dřevěná stavba z roku 1889, na které je nejzajímavější radniční věž. Ze dřeva je téměř úplně vše kromě plechové střechy a pár dalších drobností.
St. George’s Cathedral neboli katedrála sv. Jiří – rovněž velká dřevěná stavba, dokončená roku 1892. Je postavená ve stylu anglické novogotiky, stejně jako radnice.
Starbroek Market – městská tržnice. Velmi hezká stavba, které dominuje krásná hodinová věž. Věž je ze železa, což je v Georgetownu dosti exotický materiál. Zajímavý je i samotný trh v této budově, kde můžete koupit všechno možné. Zatímco ve městě se mi zdálo, že převažují černoši, tržiště evidentně ovládají Indové.
Supreme Court of Judicature (High Court, dokončeno 1887) a Parliament Building (též se používá název Public Buildings, dokončeno 1834) – klasické britské stavby z 19. století, tentokrát ovšem kamenné. Před Supreme Court of Judicature se tyčí socha královny Viktorie.
Z dalších budov mně zaujala rezidence guyanského premiéra. Mohl jsem si jí pěkně zblízka vyfotit, ne jako na Srí Lance, kde je zakázáno fotit skoro všechno. O kousek dál stojí budova britské ambasády, která bez přehánění připomíná pevnost – jsou zde zátarasy a ostnaté dráty. Navštívil jsem také zdejší Národní knihovnu (National Library), která zrovna slaví stoleté výročí. Je velmi živá a bylo tu mnoho pilných studentů. Využil jsem zde místní internet. Oproti naší Národní knihovně v Klementinu jsou ovšem rozměry to guyanské více než skromné.
Guyana se asi jen tak nestane hitem turistických kanceláří. Je chudá, má špatnou infrastrukturu a nemůže konkurovat Venezuele, Peru či Brazílii přírodním skvosty ani nádhernými městy a dalšími památkami. Ale na druhou stranu je to zase dost exotický cestovatelský bod – kdo se může pochlubit, že byl v Guyaně?
Stránky autora: www.kompas.estranky.cz
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
