Expedice Kačna jama 2008 – Zmrzloš Strike

Kačna jama – jeskyně, která leží v oblasti klasického Krasu jižního Slovinska, lákala badatele již od poloviny 19. století. Tehdy začali poprvé systematicky postupovat po toku ponorné řeky Reky ve Škocjanských jamách. Gigantický podzemní kaňon skončil po dvou kilometrech odtokovým sifonem, který přinutil badatele k průzkumu nedaleké známé propasti. Tou byla právě jeskyně Kačna jama (česky – Jeskyně Hadů) . Na její dno byl poprvé spuštěn roku 1889 místní jeskyňář Gregor Žiberna. V hloubce 180 metrů nalezl mohutnou podzemní chodbu.

Pro další výzkum byla propast upravena do podoby strmé via feraty s vytesanými stupy na šikmých stěnách a s dřevěnými žebři v kolmých stěnách. Díky tomuto zpřístupnění byla prozkoumána spodní chodba do délky dvou kilometrů. Východní chodba končila po 1,5 km ve svažujícím se zataraseném dómu. Západní chodba vedla necelého půl kilometru a končila závalem. Toto koncové místo čekalo na vyřešení více jak 100 let.

Výzkumy v Kačne jamě byly přerušeny dvěma světovými válkami. Jejich důsledky vidíme na samém dně propasti. Mezi sutí lze i v dnešních dnech docela snadno nalézt lidské ostatky. V jednom z koutů obrovské prostory lze spatřit dokonce vyrovnané helmy vojáků z první světové války. Proč a kdy ukončili svůj život zrovna tady lze jen odhadovat.

V šedesátých letech se v Kačne jamě opět začalo jeskyňařit. Zpočátku jen tréningově při vývoji jednolanové techniky, později naostro v zadních  partiích známých chodeb. Koncové místo ve Východní chodbě se po několika akcích podařilo náhodně obejít komínem a posléze nalézt dalších 10 km chodeb, včetně aktivního toku Reky. Při jeho prozkoumávání trávili Logatečtí jeskyňáři v podzemních táborech někdy až týden.

Výzkum v koncových partiích byl ovšem tak náročný, že chodby byly jen zběžně prozkoumány a nedošlo zde například do dnešních dnů ani k potápěčskému průzkumu koncových sifonů. Jedním z důvodů nedokončeného výzkumu je kromě extrémní náročnosti přístupu do koncových partií i veliké riziko zatopení celého systému chodeb během několika hodin.

Vzhledem k tomu, že jsou zdejší odtokové sifonu zřejmě ucpány kmeny stromů, dochází v nejnižší úrovni systému po intenzivních deštích k dramatickému nárustu hladiny vody o několik desítek metrů. Všechny výzkumy proto musí být organizovány s vědomím reálného rizika. Spojení „útočného“ podzemního bivaku s povrchem pomocí polního telefonu je nezbytnou součástí propracované taktiky. Všechny tyto okolnosti jsou pro nás velikou výzvou. Speleologický průzkum těchto částí může být předmětem naší činnosti v blízké budoucnosti.

Rok 2007 přinesl do bádání v Kačne jamě zlom. Tím bylo nalezení pokračování Západní větve systému. Stalo se tak na letní expedici, kdy po celkem jednoduchém rozšíření úžiny na konci závalu pronikli jeskyňáři z Plánivské skupiny do významného pokračování. Během čtyř výprav roku 2007 bylo objeveno a zdokumentováno víc jak půl kilometru nových chodem, dómů a galerií.

Během průzkumu bylo dosaženo vyšší jeskynní úrovně s překrásnou krápníkovou výzdobou a s propastí Lentilkou vedoucí na hladinu neznámého sifonu v hloubce 75 metrů. Propast Lentilka leží na výrazné tektonické poruše, která je navíc shodná s poruchou ležící půl kilometru daleko, na které odtéká do neznáma aktivní tok řeky Reky. Tyto indicie nás donutily hned v únoru letošního roku uspořádat další expedici do nově objeveného Plánivského Rovu a pokusit se nalézt další významné pokračování jeskyně.

Na expedici vyrazilo celkem 12 členů. Šest z Moravy a šest z Čech. Tým byl složen ze zkušených jeskyňářů. Do podzemí bylo po vystrojení vstupní propasti natransportováno a vzápětí přeneseno do útočného podzemního bivaku v nových prostorách veliké množství materiálu.

Podstatnou část materiálu tvořily dvě akumulátorové vrtačky, 7 olověných akumulátorů, 300 metrů lan na explorace, nespočet kotvení, karabin a věci potřebné na mapování a dokumentaci prostor. Kromě této výbavy si každý člen sebou nesl druhý speleovak s osobními věcmi na pobyt v podzemí na tři až čtyři dny. Během pobytu v podzemí byly prozkoumány všechny významné neprobádané odbočky a kouty, nacházející se v těžko přístupných partiích. Byla prozkoumána 25 metrů vzdálená protější strana propasti Lentilka. Bohužel zde nebylo nalezeno žádné volné pokračování na aktivní tok. Pouze dvě zasedimentované chodby.

V chodbě nad Lentilkou byly vylezeny dva komíny v blízkosti konce chodby. Bohužel oba skončily buď totálním zúžením a nebo byly zcela zality krápníkovou hmotou. Komín nad překrásně vyzdobenou pasáží Clean Area nás nezklamal a dovolil nám poodhalit další část svojí krásně vyzdobené pukliny. V nejvyšších partiích vidíme stále možnosti pokračování nahoru. Tušíme však brzký konec.

Hlavní nadějí na postup do neznámých částí skrývá zdánlivě slepě ukončená horní chodba. Tuto čtyři metry vysokou chodbu zcela uzavřel mohutný krápník v celém jejím profilu. Krápník jsme se pokusili obkopat a následně podkopat ze dvou směrů. Ani jeden z pokusů nás však nepřesvědčil o dohledné reálnosti takového počínání.

Posledního pracovního dne jsme tedy zkusili poslední možnost. Ověření původní šířky chodby pod úrovní stávajících sedimentů. To znamenalo vytvoření sondy ještě dále od krápníkové kupy a jít proti zdánlivé stěně chodby mizející v sedimentech. Jak se ukázalo, ona chodba byla kdysi o dost hlubší a ve své spodní části širší. Proto existuje reálná možnost, že krápník obkopeme pod původním stropem chodby a po jeho obejití se napojíme zpět do hledaného volného pokračování.

Při posledních kopaných kýblech onoho dne se ukázalo, že šance na takovýto průstup jsou reálné. Kromě práce v čerstvě objevených prostorách prováděli členové týmu průzkum sousedních chodeb a propastí již historicky známých ovšem pro nás ještě nepoznaných. Tímto průzkumem bylo dosaženo důležitých poznatků, které mají pro nás do budoucna velký význam. I zde totiž existuje reálná možnost navázání práce po našich předchůdcích a objevení významného pokračování. V Kačne jamě nás totiž nemůže překvapit už skoro nic.

Jeskyně skrývá velice významný potenciál. Na ploše 2,5 km² byl doposud zdokumentován systém více jak 13 kilometrů. Do nejbližší známé jeskyně na toku řeky Reky je to vzdušnou čarou 6 km. Což nám při intenzitě místního zkrasovění dává reálnou šanci na objevení 30 km chodeb.

Je jen otázkou intenzity výzkumu, kdy se podaří nám nebo někomu jinému tyto chodby najít. My věříme, že se vstup do nich nalézá právě v Kačne jamě a možná právě v Plánivském Rovu. Proto již na začátku prázdnin vyrážíme na desetidenní expedici, kde chceme napnout všechny naše síly, abychom poodhalili další významný kus tohoto jeskynního systému.

Pro detailnější informace doporučuji navštívit stránky našeho klubu www.planivy.cz

Členové expedice: Jiří Buček, Karel Kocourek, Pavel Kořán, Miroslav Kotol, Fantišek Musil, Jindřich Pernica, Miloslav Polívka, Tomáš Prokeš, Tomáš Roth, Jan Rovenský, Jiří Štěpánek, Helena Vysoká

Rád bych poděkoval Expedičnímu fondu a jeho sponzorům za jejich podporu, kterou investujeme do materiálu, kterého je v Kačne jamě potřeba skutečně hodně!

Expediční fond je podporován těmito společnostmi:

Partneři Expedičního fondu:

Oficiální partneři:

Významní sponzoři Expedičního fondu:

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.