Zvláštní jezera v turecké střední Anatolii: Nar, Meke, Çıralı obruk

Narlıgöl

Pár kilometrů bokem od silnice spojující jedno ze známých tureckých podzemních měst Derinkuyu a další turisticky navštěvované místo – kaňon plný kostelíků nedaleko vesnice Ihlara, naleznete mezi uměle zavlažovanými políčky jezero Nar.

Mezi nízkými okraji kráteru se nachází malá zelená oáza kolem sladkovodního jezera. Na vzdálenější straně dokonce je menší tábořiště a prý léčivý termální pramen. Zvláště v létě se v jezeře příjemně zchladíte, tedy samozřejmě jen v rámci možností rozpáleného Turecka.

Acıgöl

Jen pár set metrů od dálnice spojující velká turecká města Adanu a Konyu je další z kráterových jezer. Od dálnice 10 km východně od Karapınaru k němu vede silnice, která jezero o průměru několik set metrů zcela obkrouží. Po většině obvodu jezera je ale hladina přes metr pod hranou ostrého skalnatého okraje, po němž nelze do vody slézt ani z ní vylézt. Jezero je navíc na rozdíl od Nar slané a sprchy na omytí soli na břehu opravdu nečekejte. Po večerech se jezeru spíše vyhněte – jeho okolí je častým cílem neřestných výjezdů mládeže z nedalekého města Karapınar.

Meke gölü

Doslova naproti přes silnici je další z unikátních jezer – Meke gölü. Ačkoli je vzdušnou čarou jen asi dva kilometry daleko, kvůli plotu musíte jít či jet po silnici více než dvojnásobnou vzdálenost. Stejně jako Acıgöl je Meke slané, ale navíc pomalu vysychá, tedy je slané hodně, a sůl se na březích silně usazuje. Jezero je tak solnými přehradami rozděleno na několik menších. Uprostřed kráteru je navíc další pozůstatek sopečné činnosti – přes sto metrů vysoký kopec s dalším, menším kráterem.

Díky vlivu různých chemických prvků je každé z jezírek jinak barevné – od žluté po jasně růžovou. Bohužel, turečtina nejspíš nezná výraz pro „ochranu životního prostředí“, takže téměř mimozemský nádech krajiny doplňují solné usazeniny na pneumatikách, poházené nedopalky cigaret, lahve a zátky ležící po březích a zajímavé útvary rozježděné terénními automobily.

Çıralı obruk

Desítky kilometrů na sever od Karapınaru se nachází téměř rovná suchá planina, kde je spousta geologicky velmi zajímavých útvarů, tzv. obruků. Obruk je místo, kde z důvodu podzemního pohybu hornin došlo k vytvoření prázdného dómu, jemuž se následně propadl strop. Některé obruky navíc zaplavila podzemní voda, takže na jejich dně je sladkovodní jezero, často z průzračnou vodou.

Obruků suchých i zatopených jsou na sever od Karapınaru desítky. Çıralı obruk není největší, ale přesto patří k nejzajímavějším. Do propadliny o průměru 300 metrů lze totiž snadnou cestou sestoupit, případně se i vykoupat v nádherně čisté a chladivé vodě. Çıralı obruk byl navíc v minulosti obydlen – v době Byzantské říše byly ve stěnách kráteru vydlabány desítky obydlí podobně jako tomu bylo například ve známé a nedaleké Kapadokii. Na rozdíl od Kapadokie zde ale nepotkáte davy turistů a nejspíše si celé kráterové město budete moci prohlédnout sami.

Stěny obruku jsou navíc hnízdištěm velkého množství ptáků i netopýrů, přes den i přes noc tak bude ticho rušit jen neustálý svist křídel. Ptáci jsou zároveň i překvapivým nebezpečím, které vás v obruku čeká. Pokud se naivně, ale logicky posadíte pod skálu, kde jsou zpravidla jediná rovná místa, velmi snadno vás může zasáhnout padající kámen. Pravděpodobně nespadl sám, ani ho po vás z hrany obruku nehodil jiný turista či místní obyvatel, ale zrovna sedíte pod některým ze stovek hnízd a pan či paní domácí nejspíš právě uklízí.

Nejširší nabídku průvodců a map Turecka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jak tam?

Přeci jenom je to na cestu po zemi relativně daleko. Především pokud neplánujete navštívit Istanbul, je vhodné letět na některé z okolních regionálních letišť – Konya, Nevşehir či Adana mezi nimiž se oblast nachází. Místní doprava po Turecku autobusy je relativně rychlá, častá a komfortní. Do přístupových bodů do oblasti – tedy měst Aksaray, Karapınar nebo Niğde – se snadno dostanete autobusy. Další přiblížení je ale již náročnější.

• Jezero Nar je nejlépe přístupné z Derinkuyu. V současnosti je v jeho blízkosti i hotel, předpokládám tedy, že nějaká doprava k němu existuje. Bohužel nemám aktuální zkušenost.
• Mezi Acıgölem a Meke je na dálnici benzínová pumpa, kde vás mohou vysadit projíždějící autobusy. Stejně tak nebude problém mávnutím zastavit projíždějící autobus pro nástup.
• Do oblasti obruků můžete buď ze severu nebo z jihu. K Çıralı obruku se snáze dostanete z jihu od Karapınaru, ale žádnou veřejnou dopravu nenajdete. Zbývají jen varianty „nákladná“ – taxi (cca 70 lir za zpáteční cestu) a „nejistá“ – autostop (i několik hodin nemusí projet jediné auto…ale když nějaké pojede, nejspíše vás veme). Ze severu se snadno ze silnice mezi Aksaray a Konyou dostanete k obruku Han nedaleko Kızörenu. Pro cestu na jih k dalším obrukům vám ale zbývají stejné možnosti jako výše.

Kdy tam?

Na toto je odpověď celkem snadná, pokud nemáte v lásce extrémní sucho a horko, vydejte se do oblasti, co nejdříve na jaře, od března do června bude počasí nejsnesitelnější. Samozřejmě je např. v březnu nutné počítat s občasnými dozvuky zimy a naopak v červnu už bude slunce velmi pálit (což například při stopování v pustině od obruků do města může být velmi vyčerpávající).

Co tam?

Kráterových jezer i obruků je v Anatolii mnohem více, za zmínku stojí například druhé největší turecké jezero – slané Tuz gölü mezi Konyou a Ankarou, vydat se můžete i na několikadenní cestu od obruku k obruku skrz „opravdové turecké zapadákovy“. Ovšem jet do Turecka jenom kvůli jezerům by byla nerozvážnost, neholdujete-li plážím turecké riviery, spíše Vás zaujmou blízké hory, přírodní útvary v Kapadokii nebo jiná kulturně či historicky zajímavá místa.