Starobylé město Kašgar, které je dnes nejzápadnějším městem Číny, platilo po stovky let za nejdůležitější křižovatku Hedvábné stezky ve východní polovině její trasy.
Přestože z její doby se v Kašgaru nezachovalo téměř nic a Číňané zde dnes vybudovali moderní město, za návštěvu rozhodně stojí, zejména kvůli hliněným uličkám starého města, tradiční ujgurské kultuře a vyhlášenému nedělnímu trhu.
Místo karavanseráje Mao Ce Tung
Marco Polo, který Kašgarem procházel koncem13. st., o něm píše: „Provincie Cascar … má velmi krásné vinice, četné zahrady a cenné pozemky. Je tam hodně hedvábí. Lidé toho kraje jsou obchodníci a řemeslníci a kvůli obchodu tráví hodně času na cestách. Jsou lakomí a pro svou velkou lakotu žijí střídmě. Řídí se zákonem politováníhodného Mohameda, jsou tam nicméně nějací křesťani nestoriáni, kteří mají vlastní kostely.“
Tento slavný Kašgar leží na západním konci ohromné pouště Taklamakan u paty velehor Pamír a Kunlun v dnešní Autonomní ujgurské provincii Xinjiang (čti Sinťjang). Tato oblast se také nazývá Ujgursko, podle majoritního národa, který ji už více než tisíc let obývá. Ujguři patří mezi turkické národy, ale na rozdíl od svých původně kočovných sousedů už dávno vedou usedlý způsob života a živí se hlavně zemědělstvím ve zdejších pouštních oázách. Ujguři pevně vyznávají islám.
V rámci modernizace za každou cenu Číňané intenzivně přebudovávají starý „hliněný“ Kašgar na město s moderní architekturou a několikaproudovými silnicemi. Kupodivu dovolují na moderních stavbách různé islámské prvky jako například věžičky s kopulemi (ovšem bez půlměsíců). Hlavnímu náměstí obklopenému prosklenými budovami bank dnes vévodí obrovská socha Mao Ce Tunga. Stojí tam v typickém státnickém mundůru a úplně stejně jako Lenin ukazuje zdviženou pravicí cestu k lepším zítřkům. V centru Kašgaru tak už zbývají jen rozsáhlá mešita Id Kah z 15. století a dva okrsky s tradiční zástavbou. Nádherné uličky starého města pulzující životem tak postupně nenávratně mizí, jen prach z pouště stále zahlcuje město.
Zvířecí trh
Přestože Hedvábná stezka zanikla v 15. století, obchodní duch zde stále přežívá, protože Ujguři mají po svých předcích obchodování v krvi. Každou neděli tu naplno ožívá velké tržiště v centru Kašgaru a tzv. zvířecí trh na jižním předměstí.
Na zvířecí trh vyrážíme poměrné brzy ráno. I když slunce už má být docela vysoko, je stále šero a zima, protože vítr před několika dny zvířil poušť a viditelnost teď vinou prachu dosahuje sotva nějakých dvě stě metrů. Prach je úplně všude, foťáky budou trpět. Na trhu už vládne chaotický mumraj. Všude stojí přivázaná spousta hovězího dobytka, ovcí, koz a oslů. Jen velbloudy a koně hledáme marně. Mezi tím se mihotají bílé muslimské čepičky chlapů, kteří jsou jinak oblečeni v typických šedivých sakách. Podle typu čepičky se také dají odlišit Tádžikové nebo Kazaši, případně zvláštní plstěné klobouky prozrazují Kyrgyzy – minoritní obyvatele Xinjiangu.
Do už zaplněného tržiště lidé stále přivážejí dobytek na korbách valníků a náklaďáků. Složit pak takové stádečko ovcí nebo deset krav a býka dá opravdu zabrat. Zrovna vedle nás jeden chlap táhne býka za provaz z korby a druhý ho nahoře strká z ní. Zvíře pak zoufalým skokem musí dolů. Padá na kolena. Přivázaní býci pak funí, slintají a snaží se dostat na nejbližší samici. Jak se tu tak prodíráme, máme docela strach, aby na nás nějaká splašená kráva nepadla nebo nás z korby neohodila svými exkrementy.
O kus dál jsou „složené“ ovce úhledně vyrovnané a přivázané k dlouhé tyči ve dvouřadech, hlavami k sobě. Buď trpělivě očekávají svůj osud, nebo (spíš) se nemohou moc pohnout. Potencionální kupci jim napřed znalecky prohlížejí zadky a pak dlouho vzrušeně diskutují s jejich majitelem.
Nejlepší „hádky“ a smlouvání ale nabízí oslí část trhu. Prodávající postávají s osly na plácku, aby si je kupující mohli dobře prohlédnout. V případě zájmu pak předvádějí, jak běhají. Sleduji jedno tvrdé smlouvání. Dva chlapi na sebe křičí, mračí se, kolem nich se semkl těsný kruh čumilů. Když už to vypadá, že se poperou, srdečně si tisknou obě ruce a řehtají se. Osel právě změnil majitele.
Nechybí ani prodej příslušenství jako postrojů, provazů nebo koryt z rozříznutých pneumatik. Po obvodu placu pak hned pracují řezníci, kteří svižně stahují a porcují poražené kusy. Hotová učebnice zejména ovčí anatomie. Před trhem se nachází několik jídelen, kde z čerstvého masa dělají oblíbené samsy (taštičky z těsta plněné masem a lojem) nebo grilují šašlik (jehněčí špízy).
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Nedělní trh
Jakmile jsme dojedli pár šašliků k svačině, přesunujeme se zpátky do centra na Nedělní trh. Dneska už tento trh vypadá spíš jako holešovická tržnice. Ve velkých halách se prodává hlavně průmyslové zboží a oblečení, ale můžete tu najít i fotogenické jídelničky, stánky s oříšky nebo s různými medikamenty jako jsou například bylinky, kořeny, sušení hadi nebo ještěrky.
Svým ruchem jsou ovšem mnohem zajímavější ulice kolem tržnice, kde se z povozů nebo z bedýnek přímo z prachu ulice prodává ovoce a zelenina. Za prodavači stojí řada tupě koukajících zaparkovaných oslů. Kupujeme hrozny (6 Kč/1 kg), minimeloun, datle a pražené fazole v kari. Ujguři se k nám chovají příjemně a na rozdíl od čínských prodavačů se nás nesnaží natáhnout. Úplně na kraji trhu se prodávají také štěňata a kočky, ale jestli na hraní nebo na vaření, to nevíme.
Závěrem
Stejně jako Marco Polo a řada dávných západních obchodníků i my jsme byli na obou trzích ohromeni tím, co na první pohled pouštní kašgarský kraj nabízí. Zvířecí trh se v Kašgaru koná s železnou pravidelností nepřetržitě už stovky let. Pokud se člověk ponoří do bazaru hlouběji, kam se nedostanou auta a traktory, může si dokonce připadat jakoby se vrátil zpět v čase. Úplně stejně totiž zdejší trh musel vypadat i v dobách Hedvábné stezky.
