Dvacet šest let uplynulo od katastrofy a mrtvé místo se pomalu proměňuje – přítomností zvířat.
K černobylské havárii došlo 26. dubna 1986 na Ukrajině (tehdy byla součástí Sovětského svazu). Byla nejhorší jadernou havárií v historii jaderné energetiky a jednu ze dvou havárií stupně 7, tj. nejvyššího stupně podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES (vedle havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011).
Nebezpečná radiace neovlivnila zásadním způsobem jenom lidské životy, ale i ty zvířecí – hmyz, psy, kočky, vlky, krávy, jakoukoli živou bytost v okolí. Radioaktivita zamořila okolí a zvířata umírala – až na jedinou výjimku. Vlka. Vrátíme se k němu později…
Radioaktivní výzkumy
Seriózní studie mapující život zvířat bezprostředně po havárii až po současnost však chybí. Jak s havárií a zamořením „bojovaly“ rostliny a zvířata je dosud záhadou.
„V letech následujících po havárii bylo pro vědce velmi, velmi těžké dělat v zamořené oblasti výzkum,“ vysvětluje Timothy Mousseau, biolog z University of South Carolina (Kolumbie). „Od studií byli vědci odrazováni, a někteří dokonce Bělorusko museli opustit.“
Po pádu Sovětského svazu začalo probíhat pár výzkumů. Ale hlavní obrat nastal až po roce 2000 – Timothymu Mousseauovi se konečně podařilo získat na výzkum oblasti povolení. Začali zkoumat dopad katastrofy na život místních zvířat. Začali zkoumat ptáky, a později se zabývali hmyzem, pavouky a malými hlodavci. Mousseau spolu s kolegou Andresem Mollerem publikovali své výsledky v odborném časopise Ecological Indicators.
Ať žije vlk
Při svém výzkumu se zaměřili na zvířecí stopy ve sněhu na cestách v blízkosti elektrárny – hlavně tam, kde protínají místa, která jsou domovem nejrůznějších druhů zvířat. Objevili 445 odlišných stop, které přiřadili ke 12 druhům živočichů. Nejčastější byly stopy lišek, zajíců a vlků. A právě vlci se ukázali jako neuvěřitelně odolná stvoření. Jejich tělo jako by škodlivé záření obcházelo. Vyskytovali se (a vyskytují se i nadále) v kontaminovaných i nekontaminovaných zónách. Do nebezpečných oblastí je zřejmě přitahují oslabená, nemocná zvířata – resp. je to jedna z hypotéz Mousseaua a jeho týmu. Zvýšený výskyt snadného úlovku zkrátka hladové predátory přitahuje, a tak se jejich vysoká koncentrace nedá jednoznačně přisoudit jejich neobvyklé schopnosti odolávat radioaktivitě.
Další vysvětlení může být taky jednoduché – mají obrovské teritorium, a tak jejich výzkum vyžaduje jiné měřítko. „U vlků jsme nepozorovali úbytek, protože naše studie zabírá jen část jejich teritoria, a my jsem tak zkoumali jen zlomek reality,“ říká Mousseau.
Ať je pravdou jedna, nebo druhá hypotéza, skutečností je to, že vlčí populace v zamořených oblastech roste (v závislosti na množství potravy). To vlky odlišuje od ostatních zvířat, které se kontaminovaným oblastem do jednoho vyhýbají. Tento výzkum je prvním krokem, vědce čeká ještě dlouhá cesta, aby pochopili tak složitý proces…
Více se o výzkumu v oblasti Černobylu dočtete na stránkách Chernobyl Research Initiative při University of South Carolina.
Článek vyšel také na webu National Geographic Česko. Další zajímavé články a krásné fotogalerie uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko redakčně spolupracuje s www.HedvabnaStezka.cz.
