Makedonci jsou na Ohrid a okolí právem velmi hrdí a nazývají jej „Ztracená perla Balkánu“. Je to docela přiléhavé, protože i když sem jezdí více zahraničních turistů než do jiných částí této země, stále je to místo poměrně neznámé a turistickým ruchem vcelku nedotčené.
Za minulostí planety Země
A jak už to u podobných jezer bývá, i tady jsem slyšel pověsti o tajemné jezerní příšeře. Obecná víra v její existenci však není rozšířena a literatura ani internet se o ní nezmiňují, což však může být dáno i tím, že Makedonie nepatří mezi zvláště oblíbené turistické destinace. Budoucnost snad ukáže.
Stopy lidí
Lidské osídlení se zde však datuje už od prehistorie, několik tisíc let nazpět, jak dokazují vykopávky z doby kamenné. Živo tady bylo také za říše římské, kdy se ovšem město jmenovalo ještě Lichnidos. Památkou na tyto doby je klasický římský amfiteátr, postavený okolo roku 0. Ten byl během pochodu věků zcela pohřben pod zemí a teprve ve 20. století opět odkryt. V současnosti už opět slouží k divadelním představením.
Trochu reality
Do budoucna však obliba této ryby představuje problém, neboť se zvyšujícím se počtem návštěvníků města roste i její lov. To se už projevilo snížením průměrné hmotnosti a velikosti ryb, jež nestačí dorůstat stejné velikosti jako dříve. Proto se může stát, že unikátní „fosilní“ ohridský pstruh se za pár let dostane na seznam ohrožených druhů.
Objevení perly?
Makedonci jsou na Ohrid a okolí právem velmi hrdí a nazývají jej „Ztracená perla Balkánu“. Je to docela přiléhavé, protože i když sem jezdí více zahraničních turistů než do jiných částí této země, stále je to místo poměrně neznámé a turistickým ruchem vcelku nedotčené. A to je nejspíš dobře, neboť ačkoliv více peněž z cestovního ruchu by chudému státu určitě prospělo a pomohlo udržovat vzácné stavby, příliš mnoho lidí by mohlo znamenat konec zmiňované ekologické rovnováhy i „vyčpění“ kouzla kulturních památek.
A tak je můj postoj poněkud schizofrenní – návštěvu Ohridu mohu jen doporučit, ale s mírou, prosím…
