Zpět v Nepálu: Bouddhanath, Bhaktapur, Patan, Changu Narayan

Most přátelství byl postaven v roce 1985 a hraniční město z nepálské strany se jmenuje Kodari. Tady si vyřizujeme opět nepálská víza a nasedáme do autobusu, který nás dopraví až do Kathmandu. Cesta na nepálském území pokračuje podél řeky Bhote Kosi. V této soutěsce se také skáče druhý nejvyšší bungee-jumping na světě. Výška mostu nad řekou je 240 metrů, samotný skok je dlouhý 160 metrů.

Dhulikhel již leží pouhých 30 kilometrů od Kathmandu a je to oblíbené výletní místo, kam jezdí movitější obyvatelé hlavního města na víkendy. Turisté sem zavítají zejména proto, že Dhulikhel patří k nejvyhledávanějším vyhlídkovým bodům, odkud se naskýtá pohled na nepálskou stranu Himalájí.

Stúpa Bouddhanath

Dnes je toto místo centrem tibetských uprchlíků a od roku 1959 vzniklo kolem stúpy již téměř 30 tibetských chrámů a klášterů. Největším z nich je chrám sekty sakyapa, která se jmenuje podle kláštera v Sakyi.

V místních dílničkách lze také pozorovat malování thangk. Tyto posvátné obrazy, znázorňující především výjevy ze života Buddhy, jsou umístěny v každém buddhistickém obydlí a v minulosti je s sebou rovněž vozili mnichové a obchodníci na svých cestách. Normálně bývají zakryty závěsem, který se odhrnuje pouze v době modlitby.

Procházka Bhaktapurem

Náměstí Dattatraya je nejstarší částí města, zdejší chrám je zasvěcen svaté hinduistické trojici (tzn. Šivovi, Višnuovi i Brahmovi) a stojí před ním dva ochránci.

Na Taumadhi Tole se nachází chrámy Nyatapola a Bhairava. Pětipatrová pagoda Nyatapola je největším chrámem v celém údolí a zasvěcena byla bohyni Sidi Lakšmí. Její sochu, umístěnou vevnitř, ovšem nesmí kromě kněží nikdo spatřit.

Na Hrnčířském náměstí dodnes hrnčíři vyrábějí a prodávají své výrobky. Když se zde natáčel film „Malý Buddha“, nebylo údajně ani potřeba nic doplňovat nebo měnit.

Centrem města je i v Bhaktapuru Durbar Square čili Palácové náměstí, které se tady ovšem nachází paradoxně na jeho severním okraji. Vstup do Národní galerie je lemován dvěma sochami – pravá plastika znázorňuje Narasinghu, tedy boha Višnu v podobě lva, levá „opičího generála“ Hanumana.

Vchod do Královského paláce, zvaného též Palác 55 oken, představuje Sun Dhoka neboli Zlatá brána. Uvnitř se nachází královská koupel Naga Pokhari, pojmenovaná podle posvátného hada Nagy, a Chrám bohyně Taleju, považovaný za nejvýznamnější svatyni ve městě. Taleju je indická podoba strašlivé bohyně Durgy. Přístup do chrámu mají pouze hinduisté, na nádvoří se nám ale podařilo zastihnout rodinu, která se svou dcerou právě vykonala obřad „pojídání první rýže“. Této slavnosti se zúčastňují děvčata ve věku pěti měsíců, chlapci v šesti.

Yaksheshvarův chrám je zasvěcen Pashupatimu. Pashupati je jedním z hlavních nepálských bohů. Protože však tři království v Kathmandském údolí byla znepřátelená, nemohli všichni králové dojíždět do chrámu na řece Bagmati poblíž Kathmandu a museli si proto v každém městě postavit svoji kopii. Pashupatiho chrám, zdobený barevnými erotickými motivy včetně realistického znázornění porodu, je jedním z nejkrásnějších v Bhaktapuru. Za odstrašující příklad je naopak považován opodál stojící Šivův chrám.

Jednou z mála čistě buddhistických staveb ve městě je chrám zasvěcený Avalokitešvarovi. Jemné řezby na podhledech nás ovšem zase spíše přivádějí ke křesťanství, jelikož znázorňují výjevy z pekla.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Starobylé město Patan

Hlavní chrám ve městě Hiranya Varna Mahavihar, známý spíše jako Zlatý chrám, je buddhistický, což dosvědčuje rovněž „buddhistický žebřík“ – zlatá stuha, vinoucí se ze špičky chrámu, po níž údajně sestoupí na zem bohové. Rovněž zde jsme shodou okolností byli svědky rodinné slavnosti, při níž jsou chlapci vysvěcováni na kněze. Jelikož v buddhismu má každý předurčen svůj osud, dochází k této události již ve 4 nebo 5 letech.

Rovněž centrem Patanu je náměstí Durbar, jemuž vévodí Královský palác. Ten je sice již delší dobu opuštěn, nikdy se ovšem nezamyká. Před 250 lety totiž odsud král odešel a již se nevrátil. Dveře jsou od té doby stále otevřené a král má každý večer připravenu nacpanou dýmku. Na hlavním nádvoří Královského paláce Mul Chowk lze spatřit nejhezčí vyřezávané nosníky a sochy patronek dvou posvátných řek – Ganga stojí na želvě, Yamuna na krokodýlovi.

Obětiny v Dakshin Kali

Zvířata si podřezávají poutníci sami nebo za malou úplatu specializovaní kněží. Krví zvířete pak postříkají oltář ve svatyni a uloží na něj jeho hlavu. Zbytek těla se naporcuje a uvaří. Jelikož obětování zvířat v Dakshin Kali probíhá hned ráno, teprve na zpáteční cestě se zastavujeme u dalších pamětihodností, jež jsme cestou z Kathmandu ponechali bez povšimnutí.

Chrám Shesh Narayan, rozkládající se kolem umělého jezírka, byl postaven nad jeskyní, do níž chodíval meditovat Padmasambhava. Díra ve skalní stěně vznikla údajně tím, jak do ní tloukl hlavou. Shesh Narayan představuje převtělení boha Višnu. Přilehlý tibetský klášter patří sektě nirmapa, kterou založil již v 8. století právě Guru Rimpoche neboli Padmasambhava. Dnes je nirmapa ovšem již pouze okrajová sekta, rozšířená hlavně ve východním Tibetu a Sechuánu.

Chrámový komplex v Changu Narayan

Narayan je jedno ze jmen boha Višnu a Changu Narayan bývalo kultovním místem jeho vyznavačů zřejmě již ve 4. století. Důkazem je kámen s inskripcemi z roku 464, umístěný u západní stěny hlavního chrámu. Jedná se o nejstarší dochované nápisy v celém Nepálu.

Většina staveb v areálu včetně Hlavního chrámu dostala svou dnešní podobu v 17. století. Celý komplex je ovšem proslulý především svými sochami a kamennými reliéfy, takže někdy bývá nazýván „muzeem pod širým nebem“. Kamenný reliéf Vishvarupa (9. st.) je rozdělen na tři části, symbolizující podsvětí, náš svět a nebe. Vishnu Vikranta (8. st.) znázorňuje lorda Višnu, který poráží démona a svým mečem roztíná vesmír třemi šrámy. Narasingha (10. st.) představuje Višnu v podobě lva.

V železné kleci je umístěn tzv. „železný král“ – socha krále Bhupalendra Mally a jeho matky (17. st.). Vedle stojí socha Garudy. To je posvátný pták, na němž jezdil Višnu. Tato socha je zajímavá především tím, že má lidskou tvář. Vznikla v polovině 5. století za vlády krále Manadeva, král Ansuverma jí přidal v 7. století zlatý štít. Další reliéf pak znázorňuje přímo Višnu, sedícího na Garudovi (Garuda Narayan). Tento reliéf vznikl v 9. století a je zobrazen na dnešní desetirupiové nepálské bankovce.

Velice vzácné zobrazení představuje také Mahavishnu. Zde sedí na šestiramenném Garudovi s lidskýma rukama a Lakšmí sedí Višnuovi na klíně. V poslední svatyňce je pak umístěn Šivův lingam. Uctívání Šivy přišlo až po Višnuovi, dnes je však Šiva nejváženějším bohem z celé hinduistické trojice a o tom, že je Changu Narayan stále živým náboženským místem nás přesvědčily ženy, připravující slavnosti na hlavním nádvoří.