Zoroastriánství

Zakladetelem tohoto staroíránského náboženství je prorok a reformátor, Zarathuštra, kterého Řekové nazývali Zoroastrés. Vyznavači zoroastriánství se podle íránské provincie Fárs, která byla v historii jejich důležitým centrem, nazývají někdy také Pársy a jejich nauka parsismem. Někdy se objevuje i označení mazdaismus, podle centrálního boha Ahura Mazdy.

O životě Zarathuštry najisto moc nevíme, žil mezi mezi 8. – 6. stol. př.n.l. Jeho jméno znamená „majitel velbloudů“. Podle legendy se prý Zarathuštra už časně oddal náboženskému rozjímání. Boží zjevení přijal ve věku 30 – 40 let od Ahura Mazdy, před jehož trůn ho zanesl anděl. Po svém osvícení putoval asi dvanáct let Íránem a marně se snažil získat pro své nové učení stoupence. Nakonec se mu podařilo obrátit knížete Vištáspu, který mu poskytl útočiště. Kde přesně se knížectví nacházelo není jasné, pravděpodobně na jihu nebo východě Íránu. Na jeho dvoře získal Zarathuštra vliv a obrátil celý knížecí dvůr, ale ve sporu se sousedním královstvím padl v boji.

Zoroastrianismus, dualistické náboženství soustředěné na Ahura Mazdu, nahradil dávný íránský polyteismus. Základním principem je protiklad dobra a zla, světla a tmy. Jako symboly tohoto boje stojí proti sobě Ahura Mazda (bůh představující dobro), jehož pozdější jméno je Ormuzd, a Angró Mainju (ďábel představující zlo), který se později nazývá Ahriman. Oba vedli boj o světovládu, který trval 4x 3 000 let a skončil vítězstvím Ahury Mazdy. Podle Avesty, hlavního písemného pramene zarathuštrismu, byli Ahura Mazda i Angró Mainju od začátku času. Je to tedy dualismus, který vítězstvím Ahura Mazdy přechází do monoteismu. Později byla zformulována teze, že toto náboženství bylo vždycky čistým monoteismem, protože Ahura Mazda stojí nad všemi bytostmi a stvořil i Angra Mainjuna. Tento názor byl asi odůvodněn (většinou neúspěšnou) snahou přesvědčit muslimy, aby ho uznali monoteistickým náboženstvím a tudíž k němu byli shovívavější. Ovšem oběma pólům jsou ještě přiřazováni podřízení bohové.

Symbol boje dobra se zlem, světla s tmou, zaujal v zarathuštrismu kult ohně. Oheň v chrámu je neustále udržován, nesmí zhasnout. Kněží měli ve státě zvláštní moc, jedině oni byli způsobilí k některým úkonům, například udržování věčného ohně. Zvláštní význam měla i obrana proti zlým duchům, takže existovalo mnoho ritů na ochranu ohně, země a vody před znečištěním démony.

Zoroastriánství se silně vyznačuje rolnickou kulturou, z níž vzešlo. Užitečná zvířata, jako dobytek, ovce nebo psi, jsou stvoření Ahura Mazdy; ale taková, která člověka ohrožují, jako hadi a šelmy, se přidělují Angra Mainjuovi. Člověk se svými činy musí rozhodnout mezi cestou Ahura Mazdy, dobra, nebo Angry Mainjua, zla, a dojde podle toho buď do ráje nebo spadne do pekla.

Zvláštností zoroastriánství je zacházení s mrtvými. Protože mrtvoly jsou nečisté a země a oheň se jimi nesmí znečistit, vystavovali se mrtví přírodě tak dlouho, až z nich zůstaly jen kosti, které se mohly pohřbít. Věže ticha, na které byla těla pokládána a vydána napospas supů, si můžete prohlédnout například v Yazdu v Íránu. Zde je také několik stále živých chrámů ohně. Největší zoroastriánská komunita dnes ale žije v indické Bombaji, kam se v 7. a 8. století uchýlili po arabské invazi do Persie.