Znovu v Egyptě

Jsem tady už skoro týden a teprve se dostávám k první zprávě. Let byl dobrý, jen půl hodiny zpožděný, přílet ve tři ráno. Hassan by v Káhiře už odpoledne, sháněl bus do Hurghady, ale první volný byl až někdy v 11 dopoledne, tak jsme nakonec i do Hurghady letěli, v pět ráno, bylo to tam za 50 minut. Chvilku jsem zdřímla a už jsme přistávali. Vítalo mě obrovské slunce těsně nad obzorem a azurové nebe.

Bydlíme tam co loni, ale ve 4 patře, což je lepší, protože je větší výhled a nečoudí nám do balkónu vůně z bistra hned pod náma. Ty vůně byly děsně lákavý.

Můžu i na střechu, dneška jsem byla věšet prádlo, to je ještě o patro výš. Jsou tam nádrže na pitnou vodu, obrovské barely. Mají to tak všechny domy, přečerpává se voda z nádrži pod domy, která je přiváděna až z Qeny. Tak jsem koukala na všechno shora vidím celý obzor kolem dokola, na jednom jsou hory v poušti, na druhé modré nebe s bílýma loďma a ostrovem na obzoru. Domy, které jsou z ulice krásně opravené a vyvedené v barvách, jsou shora něco šílenýho. Bordel, nedostavěné, trčí tam armatury, cihly jak odešel poslední zedník. Ale na co dodělávat vršky, když nejsou vidět. Shora je vidět cvrkot v ulicích, doléhá sem hluk z hlavní ulice Sharia Sheraton, což je jen před jeden blok domů. Zase jezdí vozík s oslem a rozváží bomby s butanem, z amplionů se ozývá volání muezzinů k modlitbám, z ulic troubení, nekončící troubeni všech aut co tam projíždějí.

Byt je úhledný, čistý, v podstatě je tam vše potřebné. Pračka vířivka, ždímačka ruce, ale to je fuk. Na střeše to všechno usychá do hodiny. Kuchyňka by taky byla ok, ale je zoufale nevybavená. Pár lžic, vidlice a lžiček, konvička na vodu, dva plastové talířky a velkej alu kastrol. Ulomená naběračka, zkroucená škrabka a struhadlo. Tak jsem trochu fňukala a už máme víc talířků, nějaké sklenice, pánev a užívám i plastové kalíšky z přinesených jídel zvenčí. Praxe z vandru se osvědčila. Už jsem pekla palačinky a dělala test. Salát s tuňákem.

Včera jsem koupila meloun, náš zelinář v ulici si na mě po deseti měsících vzpomněl, tak mi udělal cenu… no snad…  Na balkóně trávíme většinu času, je tam příjemné. V každé místnosti je sice větrák a v ložnici klimoška, ale ta je tak o angínu. Přijít a ochladit to tam je dobrý, ale spát v tom nejde, hučí a je zima. Zimy jsem užila dost v Čechách, přeci tu nebudu mrznout. Takže doma je kolem 32 stupňů, což je úplná nádhera, fakt si to užívám. Hassan nadává a hlásí, že bude hůř, je teprve květen. Na balkóně máme deku, jíme tam, povídáme a koukáme dolů. Fakt se tam i spát, nahoře hvězdy a couvající měsíc, dole bzukot….

Obešli jsme v prvních večer nějaké jeho známé, taky jsme navštívili shop Gabriely s Hanym, ti, co to loni v červenci otvírali… obchod se jménu Bratislava, Gabi je slovénka. jde jim to, krámek je pěkný, zboží typické, suvenýry. Hurghada se hodně změnila a pořád se mění, je vidět přiliv peněz od cizinců, převažují Rusové. Tomu je i přizpůsobeno všechno, od nápisu azbukou až po ruský mluvící egypťany. jinak nemůžou rusý ani vystát, jsou arogantní a povýšení. Ale jsou z nich peníze.

V úterý mě čekalo hned překvapení. Hassan musel jet něco zařídit do Káhiry na americkou ambasádu, tak jsme jeli. Než jsem se tady stačila rozkoukat, už jsme zase uháněli do Cairo. Tentokrát autem. Najaté i s řidičem jsme vyjeli v jednu po půlnoci z úterý na středu, v půl sedmé jsme byli tam. Když šel Hassan dovnitř, šla jsem se projít po městě. Bylo to v místě které znám, kousek od Midan Tahrir. V osm ráno jsem se procházela po mostě směrem k věži a myslela jsem si, že to není možný, že se musím probudit. Ale ne. Byla jsem tam. Na konci mostu spousta policajtů, v autech, na chodníku, vypadalo to jako že snad přijede prezident. Ale takhle je to tam normální. Dvakrát mi kontrolovali doklady a jednou zakázali fotit. Pak mě málem zamkli v zahradě, do které jsem vešla otevřenou bránou. Je fakt, že tam nebyla tou dobou ani noha, kdo by taky byl v osm ráno v zahradě. Tak jdu a koukám a najednou jde nějaký chlap kus dál proti mně a mává rukama jakože ne ne. Tak jsem šla zpátky a on mi řekl, že je zavřeno.

Přestože bylo otevřeno. Tak jsem se omluvila a bylo to ok a on pak tu bránu zamkl. No kdybychom se minuli tak jsem tam zůstala zamčená a asi přelézala plot nebo co. A před očima všech těch policistů….  Pak jsem šla zpátky zase po mostě a ještě došla na Tahrir a pak už jsem myslela ze snad hassan bude hotový, tak šla zpátky k autu. Ještě nebyl a policisti už kontrolovali proč tam stojíme, tam je totiž nesmírné množství aut, jak jedoucích, tak stojících, a každý tam má co dělat a policisti jsou od toho, aby všechny vyháněli. Tak jsme museli odjet a protože nebylo kde zaparkovat – zlatá Praha s parkováním – tak jsme objížděli blok v té koloně, asi třikrát dokola, asi 40 minut, lepší jezdit než pokuta od policie. Pak Hassan volal že už je vyřízený. Jeli jsme pak zase přes celou Káhiru někam na policejní úřad kvůli id toho našeho šoféra a to už byly asi dvěodpoledne a byl čas, tak jsme jeli ještě navštívit citadelu. Tam skoro do pěti odpoledne, pak jídlo a čekala nás zpáteční cesta do Hurghady.

Na to, že jsme cestou tam střídavě spali a to samé i cestou zpátky, musím fakt uznat, že řidič byl držák. Absolvoval s námi i tu citadelu a pak ještě odřídil těch cca 600 km zpátky. Vypadal tak na 15, vážil tak 50 kilo, ale řidičák měl, kontrolovali ho každou chvíli. Říkal ze musí být do deseti večer zpátky, že ho čeká ještě Luxor. Tak jsem si tak říkala chudák koho poveze, ještěže neví co má ten kluk dneška za sebou. Pak mi napadlo, bůhvíkoho a kam vezl před náma…. ale jel bezpečně, předjížděl jen když tam bylo vidět. Cesta zpátky byla chvíli ještě za světla, pak už noci, dojeli jsme v půl 11. Silnice kus cesty kopíruje moře a zhruba na polovině cesty, kolem 300 km co zbývaly do Hurghady, byly v délce tak 20 km vidět neskutěné obrovské rozestavěné resorty, komplexy příštích hotelů. Je to v místě zvaném Sukhna, nic mi to neříkalo, ale myslím si, že tak příští sezónu se o tom bude psát v každém katalogu. Neuvěřitelné městečka v orientálním stylu, hotelové domy s věžičkami, cimbuřími, zvláštní architektura, co komplex, to jiný a neopakovaný styl. tak to byla podívaná teda. Pak už se stmívalo a přišla zase poušť a nekonečná rovná silnice.

Tady se jezdí jen s parkovacími světly, nevím, proč. Prostě jedete a jakmile řidič zaznamená protijedoucí parkovací světla, probliká párkrát dálkovými na znamení, že taky jede. To samé udělá ten protijedoucí. A v momentě skoro setkání oba dva do sebe pustí dálkové světla. Z toho by mi asi švihlo. Pětkrát a byla bych slepá. nicméně oni to tak praktikuji a zdá se, že to funguje. Dojeli jsme úplně rozlámaní, ulepení, ale elhamdu lelah v pořádku. V Káhiře jsme totiž měli zástavu dohustit gumy. Nevím proč, ale opravář zvedl na heveru auto a sundal pravé zadní kolo, co jsem zrovna seděla. Začal kontrolovat gumu a vytahovat zapíchané šrouby a hřebíky. Vždycky tam pak nacpal takovým šídlem kus gumy a šídlo výtah a díra byla spravená. asi to byla bezdušovka? To nevím. Podstatný bylo že najednou objevil místo kde byla pneu asi šest cm podél prasklá. S tím neudělal nic a pak to tam nasadil a přišrouboval. No neměla jsem extra dobrý pocit s představou, že nám to při 170 km za hodinu, co ten kluk jel, praskne. To bychom byli na kaši ve vteřině. A do rána suchý…. Čekala jsem jen kdy to přijde. To že teď píšu je důkaz, že nepřišlo a dojeli jsme ok. Bylo to nějaké Mitsubishi, docela fáro na místní poměry. Hassan platil pronájem, řidiče, benzín a všechny poplatky na silnici. Jen pro zajímavost benzín tady stojí 1.75 egp když egp je asi 3.80 Kč. Takže natankujete 20 a platíte 35. To jde, ne?? No nic…

Takže hned první zážitek v prvních dnech pobytu. U moře jsem ještě nebyla, nějak nebylo kdy. Ale není kam spěchat, tady je počasí jistý.  To je pro dnešek všechno, myslím ze docela dost. Jsem tady a to je teď maximum.

Uvidíme co bude dál. Zase se ozvu.

Všechny vás zdraví z horké egyptské noci

Věra