Život pod zemí: Pravé Troglodyty v Matmatě ještě najdete

Tady žije starší pán s paní, nabízí nám čaj a podle jejich výrazů se zdá, že sem zatím žádný turistický autobus nezavítal.

Matmata jako skanzen

Proč taky! Vždyť hned u hlavní silnice z Douz do Gabes, která je lemovaná nevkusnými hotýlky a restauracemi, stojí jeden troglodytí příbytek, a to dokonce s příhodně položeným parkovištěm. Sem přijedou ráno dvě ženy, převléknou se do starého kroje, trochu poklidí skanzen, v němž předstírají život, a pak se nechají po celý den za pár dinárů „navštěvovat“ dychtivými turisty.

Dům je to nádherný, což o to. Má všechny náležitosti troglodytích příbytků z před sedmdesáti lety. Ale chybí tu skutečný život. „Tady všude okolo,“ rozmachuje se náš tuniský kamarád, „jsou v zemi další a další díry a tam bydlí opravdoví obyvatelé.“ Fajn. Chceme je vidět.

Do suché kopcovité krajiny se nakonec nevydáváme, snažíme se nejprve najít nějakou obydlenou díru přímo v Matmatě. Přímo uprostřed vesnice je tolik děr, že je téměř nebezpečné, abychom do nějaké nespadli. Bohužel většina z nich je prázdných. Smetiště, chlívky pro zvířata nebo úkryt pro potulné psy. „Hvězdné války,“ vykřikne jeden z nás.  Ano, pod našimi nohami se v jedné z děr krčí vietnamská skupinka a fotí si kulisy k světoznámému filmu. Začínáme propadat zoufalství.  A přece. Nakukujeme ze shora a vidíme pověšené prádlo, pár plastových kyblíků. Tady se bydlí. Klepáme, vstupujeme.

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jak se žije dnešním troglodytům

Až do roku 1967, kdy matmatští troglodyté zažili zničující povodeň a byli vládou evakuování do nových nadzemních domků, nikdo o existenci podzemních domů nevěděl. Snaha ukrýt se před různými agresory (od římských dob jich tu neprošlo málo) i před zničujícím vedrem vedla po staletí místní obyvatele ke kutání domů do skály. Nejdříve dvorek, deset, dvacet metrů v průměru, tři až pět metrů hluboko pod povrchem krajiny. Z jedné strany vedl přístup z úrovně dvorku; ten chránily těžké dřevěné dveře. Z centrálního dvorku pak můžete vstoupit do různých místností – ložnic, obýváků, chlívků, skladů obilí, dílniček apod. Tesání horizontálních komor napomáhá skladba zdejší horniny, ale přece jen je to dřina nepředstavitelná.

Sedíme v jedné z děr, která vznikla před necelým stoletím. Na plynové bombě se ohřívá čaj, vrásčitá Berberka ho rozlévá do malých skleniček a její manžel vypráví. Samozřejmou součástí dnešního života je televize a lednička, většina troglodytů vlastní auto. „Tady jsem se narodil, táta dům postavil, nehnu se odsud,“ směje se zdravě vypadající děda. „Syn staví pro svou rodinu moderní domek hned proti našemu vchodu,“ dodává pyšně, ale pak posmutní, „a tak bude náš dům brzy opuštěn jako většina ostatních.“