Život mezi Izraelci

Pestrost obyvatel a jazyků

Ačkoliv už pár let bydlíme s rodinou v Tel Avivu, stále místní pozoruji a přemýšlím, čím jsou odlišní a čím stejní. Ještě víc mám zamotanou hlavu, když vyrazíme na cesty do dalších míst v Izraeli. Kromě sekulárních a věřících Izraelců, potkáte ultraortodoxní židovské obyvatele, ale také různé skupiny Arabů. Na severu země v Galilei a na Golanských výšinách žijí Drúzové. V jižní části země, zejména v Negevské poušti, jsou beduínské vesnice, kde zejména starší generace žije v polygamii a ženy chodí zahalené v nikábu.  Nepřehlédnutelní jsou také Falašové (etiopští Židé) s tmavou barvou pleti a jemnými rysy obličeje.

Každý den na ulici slyšíte kromě hebrejštiny, také arabštinu, ruštinu a angličtinu. Na takovouto pestrost lidí nejsme v Čechách zvyklí. Ale už mi to nepřijde. Je pro mě normální, že ráno jedu ve výtahu s francouzsky mluvící rodinkou, jejíž chlapci mají na hlavě jarmulky a z kalhot jim visí třásně (cicit). Ve škole se potkám s Američany, Mexičany, spolužačkou z Kostariky nebo Finska. Odpoledne nakoupíme u sefardského Žida a při večerní procházce se psem pozdravíte LAJLA TOV (dobrou noc) dvoumetrového souseda tmavé barvy pleti. Často také potkáváte Thajky a Filipínky, které v izraelských rodinách působí jako chůvy nebo se starají o prarodiče. Zvykla jsem si na pestrost lidí, co se vzhledu i používaných jazyků týče.

Přečtěte si také: ROZHOVOR: Cestování, náboženství i kultura v Izraeli. Jak to vidí Češka žijící v Tel Avivu?

Rodinný život

Rodina je pro Izraelce nade vše. Děti jsou opečovávaný poklad národa. Moderní izraelská rodina má standartně 3 až 4 děti. Do péče o ně jsou kromě rodičů zapojeni i babičky a dědečkové. Rodiče děti hodně podporují, zejména co se vzdělání týče. Většina dětí sportuje a oblíbený je Skaut.

Fyzické trestání dětí jsem tu nikdy neviděla, ani malou facku, a to bydlíme v čtvrti, kde o množství dětí a psů není nouze.  Občas přemýšlím, že jsem nikdy neviděla děti, jak si hrají na vojáky, perou se, nebo po sobě střílejí plastovými pistolemi nebo se šermují dětskými meči. Pravděpodobně ve zdejší společnosti není hra na vojáky a střílení bráno jako zábava pro děti.

Nepřehlédnutelné je setkávání rodin o šabatu. Páteční večeře v kruhu rodinném je nedotknutelná záležitost. A setkávání opravdu nebývají skromná. Velké rodiny, kamarádi, spousta jídla, lahev dobrého vína. Když vidíte Izraelce u jídla, je vám jasné, že společné jídlo je pro ně věc životně důležitá, která stmeluje rodinu. A když je rodina stabilní a silná, bude se každému z nich dařit ve všech oblastech života.

Odlišný způsob života mají ultraortodoxní rodiny. Péči o rodinu zpravidla přebírá žena, zatímco muž tráví dny v ješivách (náboženských školách). Běžný počet dětí v rodině je 6 a více. V současnosti tvoří 13% obyvatel (přes 1 200 000) a jejich počet vzhledem k vysoké porodnosti rychle stoupá. Mnoho ultraortodoxních má nízké vzdělání, odmítá se zapojit do pracovních aktivit i do vojenské služby k obraně země. Naopak čerpají značné množství sociálních podpor. Z těchto důvodů má většinová izraelská společnost stále více negativní postoj k životnímu stylu ultraortodoxní komunity.

Vojenská služba

Vojenskou službu mají v Izraeli povinnou nejen muži, ale i ženy, starší 18 let. Muži mají povinnou službu minimálně na 32 měsíců a ženy na 24 měsíců. Izraelská armáda „IDF“ (Israel Defense Forces) je v zemi oblíbená a respektovaná. Mladé vojáky a vojačky v uniformách a často i se zbraní na ulicích běžně potkáte. Podle Izraelců mladí lidé v armádě velice rychle dospějí. Naučí se odpovědnosti za druhé, pomáhat si a spolupracovat spolu. Přátelství z vojenské služby prý bývají na celý život. Často spolu kamarádi z vojny zakládají firmy nebo si pomáhají při hledání práce. Během vojenské služby jsou rozvíjeny talenty mladých mužů a žen, což je připravuje na následné studium na vysokých školách.

Místní jim říkají JELADIM ŠELANU (děti naše), protože to tak jednoduše je. Zabití i zranění vojáka je ve společnosti velmi smutnou záležitostí a ztrátu každého jednotlivého života Izraelci nenechají bez odezvy.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Izraelská povaha a komunikace

Při cestách po Izraeli se od místních můžete dozvědět spoustu věcí. Řekla bych, že mají v krvi být komunikativní a zvídaví. Zajímají se o všechno. Jak se žije jinde, co tu děláte, kde jste už byl, jak se vám v Izraeli líbí, co vaše rodina, práce apod. Záleží na vás, do jak osobních otázek nemáte problém se pustit.  Osobnější dotazy nechápejte špatně, je to projev sympatie a zájmu o vás. Prostě kulturní odlišnost. V Izraeli se všude domluvíte i s jednoduchou angličtinou, i v malých vesničkách, i s mladými i se starými. Když budete vypadat, že něco hledáte, nebo že jste se ztratili, určitě si vás někdo všimne a bude se snažit vám poradit. Izraelci totiž rádi radí.

Bohužel na palestinském území je situace jiná, anglicky s námi mluvil jen personál v muzeu nebo prodejci suvenýrů v Betlémě.

Nepřehlédnutelná je izraelská neformálnost. Tu můžete vidět na způsobu oblékání i jejich chování. Málokdy potkáte na ulici muže v obleku s kravatou nebo ženu v kostýmku. Jiné je samozřejmě oblékání v Tel Avivu, což je „plážové město“, a v jiných místech, kde je život více ovlivněn vírou. Protože je Izrael plný posvátných míst, myslete při svých cestách na to, že na těchto místech je vždy potřeba mít zakrytý hrudník, ramena a kolena. Při návštěvě mešity je vyžadováno mít na hlavě šátek.

Naštvat nebo urazit Izraelce se vám povede, když se před ním budete bavit s někým jiným jazykem, kterému nerozumí. Třeba česky. Také to nedělejte při bezpečnostních pohovorech na letišti.

Pokud nejste v kruhu blízkých přátel, tak se vyhněte tématům, která souvisejí s holokaustem (hebrejsky Šoa) nebo s palestinsko- izraelským konfliktem. Pro mnoho rodin je to bolestivé téma. Jako téma hovoru není vhodná ani domácí izraelská politika.

Pokud chcete, aby se k vám Izraelci chovali přátelsky, je to jednoduché. Naučte se pár základních slov hebrejsky a určitě si sympatie získáte. Místní ví, že jejich jazyk není pro ostatní jednoduchý a snahu s ním mluvit, ocení. Berou to jako projev úcty k nim a velmi je to potěší. A nebojte se pochlubit, že jste z České republiky. V Izraeli mají Čechy rádi.