Zion, Arches, Angel Landing – ty nejkrásnější národní parky západu USA

Jednoho dne přišel email s nabídkou účasti na fotografické expedici do USA. Rozmýšlela jsem se jen chvíli, vypůjčila jsem si digitální zrcadlovku, dokoupila filtry, paměťové karty, stativ a čekala na odjezd. Po přibližně 17 hodinách letu konečně přistáváme, vše probíhá v pohodě i kontrola imigračního úředníka, nic nám nebrání a můžeme vkročit na půdu Spojených států amerických.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Národní park Zion

Las Vegas a Springdale jsou od sebe vzdáleny cca 160 mil (1 míle je 1609 m). V USA jsou všechny vzdálenosti uváděny v mílích, je tedy dobré si na tento fakt rychle zvyknout. Springdale najdete kousek od vstupního místa do NP Zion a je dobrým výchozím bodem i místem k ubytování. Přesun nám trvá skoro 4 hodiny. Máme vypůjčené SUV – velmi vhodný dopravní prostředek pro cestování touto krajinou. Čekají nás obrovské vzdálenosti, rozhodně doporučuji použít pohodlný vůz.

Národní park Zion má opravdu jedinečnou polohu. Nachází se v průsečíku tří geologických oblastí – Colorado Plateau, Great Basin a Mojave Desert. Nejen díky této skutečnosti se stal oblíbeným cílem cestovatelů. Rozmanité geologické útvary, bohatá fauna a flora jsou hlavními lákadly.

Kolob Canyons

Dříve samostatné chráněné území Kolob Canyons patří od roku 1956 k NP Zion. Tato část,  dosud málo objevená, si jistě zaslouží vaši pozornost. Nadmořská výška zde v některých místech dosahuje více než 2000 m. Na prohlídku krásných vápencových útvarů máme poměrně krátkou dobu. Čas kvapí, večer se blíží, vyrážíme vozem a stoupáme do kopců. Červené pískovcové vrcholky stále ještě poprášené sněhem dokládají, že zima dosud neskončila.

Oblast Kolob Canyons je protkána spoustou turistických stezek např. Timber Creek Trail, Middle Fork Timber Creek nebo samotný Kolob Arch. Vybírat můžete treky různě náročné od 30 minut až po celodenní obtížný pochod ke Kolob Arch. Časovou náročnost trasy v  NP USA obvykle najdete na počátku trasy spolu s doporučením pitného režimu. U náročných tras je většinou třeba povolení ke vstupu.

Pomalu se začíná stmívat, nezbývá než se vrátit zpět do hotelu. Klesáme, až najednou mezi stromy cosi zahlédneme – někdo se v porostu pohybuje, opatrně zastavujeme. Rychle připravit fotoaparát, daří se nám zachytit skupinu jelenů – mule deer – kteří jsou v této oblasti hojně rozšířeni.

Angel Landing

Druhý den je věnován bližšímu prozkoumání Zionu. Za vstup do amerických národních parků se samozřejmě platí, alternativou je pořízení tzv. annual pass, opravňující jejího držitele ke vstupu do více než 2.000 federálních rekreačních center. Pass se vztahuje na osobu, která jej vlastní a spolucestující v jeho vozidle. Annual pass nyní pořídíte za 80 USD. To je výhodné pokud plánujete navštívit více parků. Samostatné vstupné je obvykle 20 USD/park.

Rozloha parku dosahuje nyní téměř 600 km². Je velmi obtížné posoudit, kam se vydat. V programu máme Angels Landing nebo vodopády Emeralds Pools. Výchozím bodem pro obě skupiny je Grotto Picnic Area. Společně nejdříve procházíme podél řeky Virgin, až kousek před nástupem na West Rim Trail se rozdělujeme. Mne lákají výšky – volba je tedy zřejmá – výstup k vrcholu „Andělské země“. Nádherná jarní kvetoucí krajina, na rozdíl od té včerejší zimní, se rozkládá všude kolem nás. Poměrně prudké stoupání, cesta se klikatí ze strany na stranu, už nyní je velké horko. Zastávky na focení jsou vítané.

Proplétáme se mezi skalami a občas se naskytne působivý výhled do krajiny. Dostáváme se k poslednímu úseku, který je schůdný pouze za pomoci řetězů. Všude stojí cedule, které varují před pádem do údolí a také před krmením chipmunků. Zde mám první příležitost je zahlédnout. Ano, jen zahlédnout, neboť tyto veverky jsou velice rychlé a také mlsné. Jakmile ucítí nějakou laskominu, hbitě přiskočí, popadnou dobrotu a šup, už jsou pryč. Pořídit slušný snímek tohoto zloděje bude náročné.

Mnozí turisté cestu na vrchol vzdávají, jiní odhodlaně pokračují až nahoru, kde je jim odměnou dech beroucí pohled na okolní skalní útvary. Stojí to opravdu za tu námahu. Vracíme se stejnou cestou, už nyní se těšíme na další skvostné parky, které nás čekají.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

NP Bryce Canyon

Silnice do NP Bryce Canyon prochází nádhernou krajinou a je téměř povinností se zastavit v oblasti Red Rock. Pro fotografy skvělé místo k zachycení projíždějících motorkářů před červenými skalisky. NP park Bryce Canyon je vlastně takové obrovské přírodní divadlo. Základy BC se objevily již před miliony let jako sedimenty hornin, které se postupně přeměnily v pískovce. Erozi, která se zakusuje do obrovského skalního bludiště, způsobuje hlavně led a voda. Díky působení těchto přírodních jevů vznikl naprosto monumentální kaňon, který vlastně kaňonem není. Ve skutečnosti eroze nahlodala svahy Paunsaguantské plošiny.

Prohlídku BC začínáme zastávkami na Bryce Point, Rainbow Point, Aqua Valey. Jedna hezčí vyhlídka než druhá. Sunset Point, jak již název napovídá,  je ideální pro fotografování západu slunce. Ani ten nemůžeme vynechat. Plni dojmů uléháme do postele, abychom brzo ráno zachytili východ slunce, kdy je tato oblast nejkrásnější. Slunce postupně osvětluje jednotlivé skalní postavy a zdvihá divadelní oponu. Tu krásu musíte vykoupit jistým nepohodlím. Teplota je něco málo pod bodem mrazu a vy stojíte nad tou nádherou zcela nekryti.

Naštěstí teplota začíná pomalu stoupat, my naopak klesáme a noříme se mezi skaliska, abychom „kaňon“ prozkoumali podrobněji. Park protíná množství stezek, z nichž tři nejznámější jsou Navajo Loop Trail, Queens Garden Trail a nejnáročnější Peekaboo Loop Trail. Čím jste hlouběji mezi skalami, tím je zde větší horko a dostatek tekutin je nezbytný. Útvary, které vás obklopují, jsou větší, než se původně zdálo a můžete s přáteli hádat, co který představuje. Návštěvu parku končíme u Natural Bridge, první přírodní oblouk na naší expedici, který je jakousi pozvánkou do dalšího NP – Arches.

NP Arches

Arches se nachází západně od města Moab v západním Utahu. Status národního parku získal roku 1971 a okouzlí vás množstvím skalních oken, kterých je zde více jak 2000. Představte si, že přijedete na místo, máte k dispozici dva dny a musíte se rozhodnout, který z oblouků si prohlédnete a který vám zůstane skrytý. Měli jsme obrovské štěstí, když jsme se ubytovali v hotelu Comfort Suits, kde jsme se večer seznámili s místním fotografem. Žije a pracuje zde desítky let a oblast velmi dobře zná. Poradil nám, kam a kdy jít, abychom si park co nejvíce užili.

„Hrad“ který je snad na každé fotografii z tohoto parku, bychom jen těžko hledali, nebýt doporučení našeho nového přítele. Východ slunce a pohled na Turret Arch působí opravdu nezapomenutelným dojmem. Nebylo snadné jej nalézt, museli jsme projít skalním oknem na druhou stranu, obrátit se, teprve poté se nám objevil. Během pobytu jsme navštívili úžasná místa jako je Park Avenue, Balanced Rock, Devils Garden, skalní okna Landscape Arch, Sands Arch nebo Double O.

Návštěvu parku jsme zakončili při západu slunce, který jsme strávili před Delicate Arch – asi nejznámější přírodní oblouk v USA. Náhorní planina hostila turisty z celého světa, kteří si užívali pohled na sluncem ozářené obrovské přírodní okno, kde putující stíny měnily živý obraz před námi. Jedinou kaňkou zde byli turisté, kteří se mermomocí chtěli vyfotit u paty oblouku, tedy sestoupili až k němu a tam se marně snažili nacpat do objektivu oblouk i osobu stojící u něj. Výška oblouku je 20 m. Je to tedy nemožné. Věřte – opravdu těžko rozhodnout, který z národních parků je ten nejkrásnější, každý má své kouzlo, každý nás něčím oslovil. A mnohé nás teprve čekají..