Ve Finsku se nachází 37 národních parků, těch 7 nejstarších bylo založeno v roce 1956. Jedním z nich je i národní park Oulanka (Oulangan kansallispuisto), který se stal v říjnu 2012 cílem mé cesty.
Národní park Oulanka leží na rozhraní jižního Laponska a severovýchodní Karélie, tedy několik kilometrů jižně od polárního kruhu, a pokrývá plochu 270 km2. Toto území tvoří především husté jehličnaté lesy, jezera, rašeliniště a divoké řeky, které v některých úsecích toku protékají úchvatnými kaňony.
Národní park je domovem mnoha druhů rostlin a živočichů, z nichž některé patří i na seznam ohrožených druhů. Ze zvířecí říše obývají park mj. také medvědi, podle nichž je pojmenována i 80 km dlouhá Medvědí stezka (Karhunkierros).
Vždy připraven?
Většinou jsem na své cesty dobře připraven, ale tentokrát jsem musel hodně improvizovat vzhledem k tomu, že jsem byl na studijní cestě, na níž jsem si nebral příliš mnoho outdoorového vybavení. Od kamarádů jsem si tedy půjčil alespoň rybářský batoh s utrženým bederním pásem a spacák, který mi byl jen po ramena. Na karimatku už ani nezbylo místo.
Winter is coming
Již před cestou do Hautajärvi, kde Medvědí stezka začíná, mě na autobusovém nádraží upoutal novinový titulek jako vystřižený ze Hry o trůny: „Talvi tulee koko maahan!“ Bylo to jasné – do Finska přichází zima.
Do Hautajärvi jsem ještě se dvěma Finy, které jsem po cestě potkal, dorazil poměrně pozdě. Museli jsme tedy přidat do kroku, abychom se co nejdříve dostali k první chatce. Podobně jako v jiných částech Finska i tady můžete pro přespání zdarma využít malé chatky, které jsou určeny zdejším hikerům. Pořádný sníh ještě nebyl, ale zmrzlý povrch země prozrazoval, že příroda se už ukládá k zimnímu spánku.
Lázeň v divočině, lázeň v botách
Druhý den ráno nás před chatkou uvítala sněhová nadílka. Sněžilo a bylo zataženo – předpověď tedy nelhala. Nejdříve jsme se šli podívat na kaňon, který do Oulanky přitahuje každoročně tisícovky turistů. Je naprosto úžasný! Hustým jehličnatým lesem, jenž byl pokryt jemnou vrstvou sněhu, vedl hluboký řez, kterým se valila temně modrá voda. Po přibližně 12 km jsme se rozhodli odbočit ze stezky a jít off-road na východ směrem k ruské hranici. Několik kilometrů odtamtud se totiž nacházela sauna, což bylo nezanedbatelné lákadlo, jemuž jsem rád podlehl.
Asi deset kilometrů jsme se prodírali střídavě lesem, mokřinami a menšími říčkami. Došli jsme do chatky a přichystali jsme vytouženou lázeň. V zamrzajícím jezeře jsme vysekali led, abychom se měli po sauně kde zchladit. Zasloužená odměna před dalším dnem, který byl co do počtu kilometrů nejnáročnější. Trvalo nám půl dne, než jsme se stihli opět vrátit na stezku, po níž jsme pokračovali do návštěvnického centra, kde jsme sobí polévkou doplnili potřebný přísun energie. Pak jsme pokračovali v cestě vedoucí podél řeky lehce zasněženými lesy až do Jussinkämppä. Teplota klesala každým dnem a každý den mi rovněž přinesl nějaké nečekané překvapení – rozbitou čelovku či promočené goretexky.
Severská tajga
Čtvrtý den bylo nádherně – mrzlo a svítilo sluníčko. Trasa byla poměrně pohodová, a tak jediné, co bralo dech, byla okolní krajina. Sobi, peřeje Jyrävänkoski, husté jehličnaté lesy, to vše nás po cestě provázelo. Idylku severské tajgy kazil jen rozbitý batoh a čelovka, krátký spacák a mokré boty. Přibyl však ještě jeden problém, který mi měl znepříjemnit cestu. Z ničeho nic, a dodnes netuším, co se vlastně stalo, mi strašně nateklo koleno a já začal kulhat. Ale nebylo moc na výběr, k cíli zbývalo už jen 20 km.
Noční pochod
V jedné z chatek jsme si odpočinuli, trochu jsme se prospali a uprostřed noci jsme pak vyrazili do Ruky, abychom stihli ranní autobus. Koleno mi přímo hořelo, ale už během předchozích 8 km jsem se naučil celkem efektivně kulhat, takže jsem doufal, že to nějak přežiju. Vzal jsem si prášek proti bolesti, který však nezabral. Venku bylo – 18 °C, před námi nejtěžší část cesty, kde se to na mapě vrstevnicemi jen hemžilo.
Přibývalo sněhu a ubývalo tepla s výjimkou mého pravého kolena. Ani orientace nebyla vždy snadná, ale nakonec jsme zdolali všechny zasněžené kopečky, až se před námi otevřela světla sjezdovek a hotelových zařízení v horském středisku Ruka. Celý pochod byl nakonec dlouhý něco přes 100 km.
Před cestami na sever se vybavte tím nejlepším ze Skandinávie od Norské módy, oficiálního dovozce toho nejlepšího pro outdoor, sport a fashion. V nabídce najdete vysoce kvalitní norské vlněné termoprádlo ze 100% merino vlny, svetry, čepice, ponožky, rukavice a další doplňky od firmy Devold of Norway, vlněné norské svetry značky Dale of Norway, špičkové vybavení vhodné na lyžování, skialpinismus, turistiku i městskou módu pro všední den a volný čas od firmy Bergans of Norway, „rychlovarné konvice na cesty“ plynové vařiče Jetboil Flash, expedicní dehydratovanou stravu Real Turmat, originální norské expedičn a dětské saně Fjellpulken, jedinečnou kávu na cesty Growers Cup, švédské nádobí Wildo a mnoho dalšího pro dobrodružné cesty nejen do chladných oblastí.
