Zermatt z výšky aneb není nutné lézt zrovna na Matterhorn…

Chcete-li se však vyhnout davům, nemačkat se v zubačce a lanovkách na oblíbená vyhlídková místa Gornegrat, Rothorn nebo Schwarzsee a zároveň se trošku zapotit, lze více než vřele doporučit zajištěnou cestu Mammut Klettersteig „Schweifine“, která se táhne po skalním masivu stejného jména nad Zermattem. Zdolání této ferraty, která uspokojí začátečníka i zkušeného borce, zabere půl dne a přinese spoustu originálních výhledů na Zermatt a okolí.

Autoři ferraty mysleli na všechny výkonnostní skupiny lezců, proto rozdělili tuto zajištěnou cestu na tři části, které lze absolvovat samostatně nebo je spojit do jedné dlouhé ferraty se zvyšující se obtížností. Pro začátečníky je určen první úsek s obtížností B, následuje už hodnotnější kousek s uváděnou obtížností C/D (spíše však C) a zkušení pak mohou pokračovat v třetí části, která je prostě nejparádnější z celé nabídky, hodnocená stupněm C/D (místy spíše D). Cestu zpestří spousta hravých prvků, nejčastěji žebříky v různých podobách, a postupně, jak lezeme výš a výš, se otevírají krásné výhledy na všechny čtyřtisícovky v okolí. Nechali jste se nalákat? Zde je návod, jak na to a kudy kam…

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kudy k ferratě

Do Zermattu, motoristům přísně zakázaného místa, se lze dostat jedině pravidelným vlakem z městečka Täsch, taxíkem, na kole nebo po svých. V každém případě však platí, že v Täschi musíte své auto odstavit na parkovišti, kterých je tu dostatek, a dopravit se veřejnou dopravou do Zermattu.

Čím dříve do Zermattu přijedete, tím lépe, i tak se však bude zdát, že to tu žije, ať je ráno nebo noc. Davy turistů míří na oblíbené vyhlídkové body a Matterhorn se tyčí nad celým městečkem jako důstojný strážce. Od nádraží se na chvíli připojte k průvodu turistů a vydejte se doprava po hlavní „třídě“ Zermattu, ulici Bahnhofstrasse.

Odolejte lákadlu vyvézt se zubačkou na Gornegrat (což mimochodem také stojí zato) a cca po 300 metrech chůze od nádraží narazíte na nenápadnou odbočku doprava mezi dřevěné domky. Přístup k ferratě je po turistické stezce značené jako směr Trift. Hlavní křižovatka turistických značek je hned u nádraží, kde je na malém náměstíčku i informační centrum.

S dotazy týkajícími se vysokohorské turistiky, ferraty, lezení či přímo horo lezení nebo počasí v horách však zde turisty odkážou na Alpin Center, které se specializuje právě na outdoorové sporty v horách a máme ho cestou na ferratu také po cestě. S nadsázkou lze říct, že nejtěžší na celém výletu je právě trefit odbočku z hlavní třídy. Kousek od Alpin Center už mějte oči na šťopkách a kousek za ním je odbočka (těsně před restaurací Helvetica). Jakmile ji trefíme, máme Zermatt téměř sami pro sebe.

Chodníček vede stále mírně do kopce, nejdříve se klikatí mezi domky, posléze přijdou louky s typickými dřevěnými seníky střídající se s krátkými úseky lesa. Přímo na turistické stezce pak vidíme tabuli s informacemi o ferratě Mammut Klettersteig. Od cedule vede odbočka doprava ke skále. Ideální místo na oblékání výstroje zde není, ideálně buď rovnou na stezce, nebo kousek výše pod stromy. Výstup z Zermattu od nádraží až po začátek ferraty zabere cca půlhodinku.

Stoupáme…

Ferrata je rozdělena na tři úseky, které následují po sobě. Nejjednodušší je první úsek obtížnosti B, který je vhodný pro úplné začátečníky. Nejsou zde žádné těžké kroky a vždy je dost místa na odpočinek. Mineme více než 200 let starou salaš, tzv. Beresina Haus, u níž se můžeme pokochat výhledem na jižní stranu Zermattu v čele s masivem Monte Rosa. Začátek každého úseku je označený tabulkou a stezka k začátku ferraty po první části a zpět do Zermattu je také vždy naprosto zřejmá.

Druhý úsek začíná chodeckou pasáží lesíkem, pak až přijde trošku dobrodružství ve vertikále okořeněné kolmou až malinko převislou stěnou. Druhý úsek končí opět chodeckou pasáží v lese, značenou odbočkou vlevo lze sejít zase na úsek A a poté dolů do Zermattu. Určitě by však byla škoda skončit právě v tuto chvíli, protože to nejlepší nás teprve čeká. Jakmile se totiž dostaneme k úseku C, začne to být teprve zajímavé.

Žebříky drátěné i celokovové, kolmé i maličko převislé, kramle na převislé stěně, slézání dolů a vylézání nahoru, kohoutek ve skále, z něhož voda neteče, dřevěná socha Madony ve skále… a konečně impozantní kulisa Matterhornu! Kouká na nás a dívá se, jak nám to jde… Konec ferraty je opět trochu chodecký, to však s ohledem na nádherná panoramata vůbec nevadí. Celkově nastoupáme (a pak i sklesáme) 791 výškových metrů.

Zpět do Zermattu

Od místa, kde ferrata končí, se vydáme ještě kousek vzhůru po pěšince, až se bude křížit s další stezkou, a po této již značené cestě už budeme klesat až dolů do Zermattu zpět k nádraží. Nad hlavami budou kroužit paraglidisté, kteří mají své místo k přistávání těsně vedle turistické stezky. Sestup nám zabere něco málo přes jednu hodinu a kolena dostanou trochu zabrat.

Na ferratu je potřeba nastoupit v pěkném počasí a to není jen nutnost, ale zároveň i významné doporučení – jen tak si lze opravdu vychutnat parádní výhledy a hlavně mít je téměř jen sami pro sebe. Po mokrých dnech jsou chodecké pasáže v lese rozblácené a kloužou. Určitě je dobré vzít si sebou dostatek vody, zvláště v horkých dnech – po cestě není kde ji dobrat. Celkově cesta zabere cca  3,5 hodiny, jde tedy o pěkné půldenní doplnění pobytu v Zermattu.