Národní park Skuleskogen nabízí nezapomenutelný trekking u švédského pobřeží

Vysoké pobřeží Höga Kusten se rozprostírá ve středním Švédsku v provincii Ångermanland mezi městy Härnösand na jihu a Örnsköldsvik na severu. Celé pobřeží je unikátní tím, že od poslední doby ledové se po ústupu pevninského ledovce, který měl mocnost až tři kilometry, pomalu zdvihá. Tlak ledovce způsobil prvotní pokles krajiny o asi o 1 kilometr. S oteplujícím se klimatem začal ledovec ustupovat, tlak se zmírnil, země se odlehčila a začala pomalu růst.

Od doby asi před 9600 lety, kdy ledovec úplně zmizel, došlo ke zdvihu pobřeží o 500 metr a z někdejších ostrůvků se staly skalnaté kopce. Tento proces doposud pokračuje a dochází ke zdvihu rychlostí 8 mm za rok. Za 2000 let by dle předpokladů mohlo dojít ke vzniku pevninského mostu mezi Švédskem a Finskem v mělké oblasti jižní části Botnického zálivu zvané Jižní Kvarken. Vliv ledovcové činnosti je ve zdejší krajině silně viditelný.

Napříč celým pobřežím prochází silnice první třídy E4 s četnými odbočkami do zapadlých pobřežních vesniček. Takové odbočky vedou i ke dvěma vstupům (severnímu a jižnímu) do NP Skuleskogen. Cestovat zde hromadnou dopravou, která jezdí zřídka a povětšinou propojuje pouze městečka v nejbližším okolí silnice E4, může být velmi komplikované, a právě proto je ideální prozkoumat tuto část švédského pobřeží právě autem.

Most Högakustenbron – vstupní brána do oblasti Vysokého pobřeží

Naše cesta vede přes město Kramfors k pobřeží a dále na sever až k zavěšenému mostu Högakustenbron nad řekou Ångermanälven se čtyřproudou silnicí ve výšce 40 metrů nad hladinou. Přejetím krásného mostu oficiálně vstupujeme do oblasti Vysokého pobřeží. Hned za mostem zahýbáme doprava a míříme nahoru k hotelu, pojmenovaném jak jinak, než Hotell Höga Kusten, z jehož parkoviště je krásný výhled na zavěšený most. Hlavní cíl této zastávky je ale infocentrum zasvěcené Vysokému pobřeží, kde se každý návštěvník dozví vše, co potřebuje, a nabere důležité propagační materiály a mapky. My jsme hledali mapku našeho cíle NP Skuleskogen, protože v dobré kvalitě jsme ji na internetu bohužel nenašli.

Jsme spokojení a pokračujeme v jízdě na sever po silnici E4, obloha je vymetená a výhledy z vyvýšeného pobřeží na moře a okolní kopečky jsou úžasné. Cestou projíždíme téměř celou oblast Höga Kusten, poněvadž NP Skuleskogen se nachází spíše severněji blíže k městu Örnsköldsvik, rodišti slavného hokejisty Petera Forsberga. Míříme k severnímu vstupu do parku, a čím více se blížíme, tím častěji vidíme hnědé cedule, které nás navádějí k cíli. K severnímu vstupu vede úzká silnička, k dispozici je parkoviště a nedaleko od něj se po dřevěných chodníčcích dostáváme ke vstupnímu místu k pobřeží, na jehož začátku jsou umístěny velké tabule s informacemi pro návštěvníky.

Nocování na poloostrově Tärnättholmarna

Od severního vstupu se vydáváme po dobře značené cestě směrem na jih, dýcháme svěží mořský vzduch. Na rozcestí se dáváme doleva a pokračujeme podél pobřeží. Druhá stezka míří nahoru na kopec Slåttdalsberget (280 metrů), kam se chystáme až zítra v rámci naplánovaného okruhu. Cestička vede částečně lesem, zčásti také po písčité pláži, terén je to nenáročný, alespoň se můžeme kochat krajinou bez lidí, nad kterou krouží velké množství ptáků. Naše asi hodinové putování končí na poloostrově Tärnättholmarna vzdáleném asi  3,5 km od severního vstupu do parku. Následuje průzkum místních chat, které slouží jako noclehárny pro turisty, jejich využití je zdarma a nejlepší zprávou je, že v NP Skuleskogen se jich nachází hned několik.

Stejně tak jsou zde vyhrazená i místa pro rozdělávání ohně a stanování. Návštěvníci by v chatách neměli zakempovat třeba na týden, ale využití na jednu noc je naprosto v pořádku. Na poloostrově Tärnättholmarna jsou chaty hned dvě. Je 10. června a letní turistická sezóna zde nejspíš ještě nezačala, takže máme možnost výběru. Po bližším průzkumu volíme samozřejmě tu novější, kde je místo na přespání pro sedm osob (dva pokoje s palandami a další tři místa ve společenské místnosti s kamny)

Uvnitř je chata krásná, celá ve dřevě, a navíc výborně vybavená: kamna, nádobí, trvanlivé potraviny, naštípané dříví a nezbytný deník, kam se večer za praskání kamen zapisujeme a do nebes vychvalujeme Švédský turistický spolek (Svenska Turistföreningen, zkráceně STF) za úžasné ubytování. Je nám jasné, že v sezóně by bylo asi nemožné být v této chatě úplně o samotě.

Nahoru a dolů aneb výstup na Slåttdalsberget a sešup do soutěsky Slåttdalsskrevan

Ráno před odchodem z chaty doplňujeme spotřebované dříví a uklízíme chatu, aby byla ve stejném stavu, v jakém byla, když jsme do ní vstoupili, tedy připravena pro další nocležníky. Vydáváme se dál podél pobřeží a dáváme si přestávku v nedaleké osadě Näskebodarna. Nachází se zde několik soukromých chat včetně jedné turistické sloužící na přespání, ohniště, místo pro stany a suchý záchod. Je to bývalá rybářská osada, která byla v 19. století vystavěna zejména za účelem jarního lovu sleďů.

Po chvíli cesty se v malém zálivu Kälsviken cesta stáčí k severu a my se konečně napojujeme na trasu, která je součástí oné známé Höga Kustenleden. Došli jsme od severního vstupu do parku téměř až k jižnímu, není to tu velké. Přicházíme na rozcestí, kde dřevěné ukazatele potvrzují, že musíme pokračovat na sever a začít stoupat. Stezka se odsud klikatí lesem po dřevěných chodníčcích, později už šplháme nahoru po balvanech, stromový porost řídne a my vycházíme z lesa. Cesta na do srdce parku na kopec Slåttdalsberget je po skále značena pomocí kamenných mužíků.

Ještě kousek a už se kocháme výhledy z plochého vrcholu NP Skuleskogen na moře i na západní část parku dále od pobřeží s lesy a skalami, kterou bohužel nemáme čas prozkoumat. Máme štěstí, že se na vrcholu zdržujeme na oběd ve formě knäckenbrödu se sýrem, protože se protrhávají mraky, které od rána halí nebe, a slunce rázem ohřívá chladný severský vzduch. Z vrcholu Slåttdalsberget je to co by kamenem dohodil z kopce do jedné z místních největších přírodních atrakcí, kaňonu, resp. soutěsky Slåttdalsskrevan. Je to asi 200 metrů dlouhá, 30 metrů hluboká a 7 metrů široká  jizva v krajině, která má ohromné kouzlo a říká si tím o důkladné prozkoumání a focení.

Zakončení treku u jezer Tärnättvattnen

Cesta z vrcholu Slåttdalsberget zpět k severnímu vstupu do národního parku je dlouhá asi 4 kilometry a jde se převážně z kopce. Stezka vede okolo dvou jezer Tärnättvattnen, která leží ve výšce asi 170 metrů. U prvního z nich stojí další veřejná turistická chata. Na jezero se snáší nízké mlžné mraky, a tak to tady rázem působí jako místo činu z nějaké severské detektivky.

Při sestupu zpět k moři míjíme vodopádky na bystřiny lemující turistickou stezku. Náš dvoudenní okruh zakončujeme na parkovišti nám známého severního vstupu do parku. I když jsme se nezdrželi tak dlouho, jak bychom chtěli, navštívili jsme asi to nejkrásnější, co NP Skuleskogen nabízí a výlet jsme si, jak se patří, vychutnali.

Nejzajímavější nám připadá rozmanitost zdejší zdvihající se krajiny, kde na malé ploše formované ledovcovou a mořskou činností naleznete vše od skal a kopců, přes soutěsku a lesy, až po jezera a širé moře s ostrůvky, které se možná v budoucnosti stanou (pokud nepřijde další doba ledová) součástí pevniny.