Na Špicberkách žije zhruba 2800 lidí, 60 % z nich jsou Norové; 40 % Rusové a Ukrajinci. Ekonomické aktivity se soustředí na těžbu uhlí a následuje převážně rybolov. [cut]
V poslední dekádě 20. století se zde velmi rozšiřuje turismus a rozvoj nových technologií sem přináší další příležitosti. Norsko si nárokuje výlučné právo na rybářskou oblast 200 námořních mil (370 km) od pobřeží. Rusko jeho nárok neuznává. Norská státní uhelná společnost zde trvale zaměstnává téměř 60 % norské populace žijící na ostrově, také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu. První moderní důl byl otevřen v roce 1906. V průběhu druhé světové války byla těžba uhlí pozastavena a ostrovy 3. září 1941 evakuovány. I přesto Němci Špicberky bombardovali.[/cut] Z přírodního hlediska jsou ostrovy hnízdištěm mnoha mořských ptáků a dokonce i dvou pěvců, kteří sem migrují a v létě hnízdí. Najdete zde také čtyři druhy savců: hraboše, polární lišku, soba špicberského (vzdálený poddruh soba) a lední medvědy. Protože jsou zde medvědi poměrně rozšíření, všichni, kdo jdou mimo osídlení, musí dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Jedním z nich je povinné nošení pušky. Na Špicberkách roste i přes drsné přírodní podmínky spousta rostlin. Téměř všechny jsou malé a během krátkého léta poměrně rychle odkvétají.
