Špicberky jsou v našich představách většinou spojené s poetickou divočinou, barevnými domečky a krutým mrazem v zimě. Málokdo ví, že jejich součástí jsou také černouhelné doly na Svalbardu. Ty jen velmi těžce zapadají do našich představ o krásách Norska. Odsud si totiž odnesete spíše atmosféru sovětského Ruska….
Barentsburg, pojmenovaný po nizozemském mořeplavci Willemu Barentsovi, je druhé největší město na Svalbardu. A to slovo největší i slovo město berte hodně s nadsázkou. Bydlí tam totiž zhruba 500 obyvatel, hlavně Rusů a Ukrajinců. Přestože Svalbard administrativně patří Norsku, díky Svalbardské smlouvě z roku 1920, mohou její signatáři Svalbard využívat k různým komerčním aktivitám či vědeckému výzkumu. V praxi toto využívají nicméně pouze Norové a Rusové především za účelem těžby černého uhlí.
Město Barentsburg leží asi 55 km daleko od Longyearbyenu, největšího města a zároveň administrativního centra Svalbardu. Mezi těmito dvěma městy ale nevedou žádné silnice. Místní se dopravují především po moři, helikoptérou a nebo na sněžném skútru.
Těžba uhlí v Barentsburgu začala už v roce 1920. V roce 2006 v místních dolech norští inspektoři objevili doutnající podzemní požár a kvůli obavám, že by se mohl rozšířit a vyjít na povrch, evakuovali a vyklidili celé město. Oheň byl později zajištěn, ale těžba uhlí zde začala opět až v roce 2010.
POČTY DOLŮ: Společnost Store Norske Spitsbergen Kulkompani AS (SNSK) v současné době provozuje tři černouhelné doly. Svea Nord byl otevřen v roce 2002 a po více než deseti letech intenzivní těžby jsou zde zásoby uhlí takřka vyčerpány. Zatímco v roce 2011 byla roční produkce uhlí 1.6 milionu tun, v roce 2012 to bylo už jen 1.2 milionu. Gruve 7 leží pouhých 15 kilometrů od Longyearbyenu a v provozu je od roku 1975. V roce 2012 zde bylo vytěženo 67.000 tun uhlí, ze kterých zhruba 25.000 tun spotřebuje Longyearbyen Energiwerk – jediná norská tepelná elektrárna, na dodávku tepla a elektřiny lidem v Longyearbyenu. Lunckefjell, který leží severozápadně od Svea Nord, byl otevřen teprve v únoru 2014. Očekávané rezervy jsou 8.4 milionu tun. Ruská společnost Trust Artikugol v minulosti operovala doly v Pyramiden (uzavřen v roce 1998) a v Grumantu (uzavřen 1961). V současnosti pouze důl v Barentsburgu produkuje okolo 120.000 tun ročně. |
Nebezpečná práce horníků
Práce v barentsburgských dolech je riziková – v roce 1989 zde zahynulo při výbuchu 5 dělníků, v roce 1997, taktéž při výbuchu, jich zahynulo dokonce 23. V roce 2008 pak zemřeli dva lidé při požáru. Další nehody na sebe nenechaly dlouho čekat. V dubnu roku 2013 zemřel ukrajinský dělník, kterého zasáhl kus padající skály a v červnu pak další při skalním sesuvu. Po posledním incidentu, v září 2013, kdy musela být jinému dělníkovi po nehodě v dole amputována noha, byla společnosti Trust Artikugol uložena pokuta ve výši 1.3 milionu NOK (4 miliony Kč) za porušení norského pracovního zákona.
Po změnách ve vedení společnosti a zavedení nových bezpečnostních opatření byl důl v Barentsburgu znovuotevřen v roce 2014. Arktikugol zvažoval otevření nového dolu v zátoce Colesbukta na půli cesty mezi Longyearbyenem a Barentsburgem, úřad svalbardského guvernéra to ale s odvoláním na ochranu přírody neschválil.
Ekologie jde bohužel stranou
Barentsburg má podobně jako Longyearbyen svoji vlastní tepelnou elektrárnu, která ročně spálí okolo 45.000 tun uhlí (skoro polovinu celé roční těžby). Přes čtyřicet let stará elektrárna je dlouhodobým zdrojem znečištění ovzduší v Barentsburgu a trnem v oku norským autoritám.
EKOLOGICKÉ OKÉNKO: V roce 2007 provedl norský Národní geologický ústav (NGU) měření obsahu polychlorovaných bifenylů (PCBs) v nátěrových barvách v Barentsburgu, Longyearbyenu a v Pyramiden a později i ve všech ostatních sídlech na Svalbardu. Polychlorované bifenyly jsou persistentní látky, které se v životním prostředí těžko odbourávají. Navíc mají tu schopnost, že se hromadí v tukových tkáních živočichů a jejich koncentrace je tím vyšší, čím výš se na potravním řetězci postupuje. Největší je pak u predátorů – například u polárních medvědů. PCBs narušují hormonální systém, nervovou soustavu, funkci jater i rozmnožování a jsou prokázanými karcinogeny. Jak ruské, tak norské autority se tedy snaží o odstranění všech materiálů obsahujících PCBs. Všechny kontaminované materiály měly býti odvezeny do Longyearbyenu a odtud transportovány na pevninu. Jak to skutečně je s odvozem kontaminovaných materiálů konkrétně z Barentsburgu netuším, ale první, co nás při vjezdu do Barentsburgu uvítalo, byl hustý černý dým stoupající ze zdejší skládky, kde se dal najít třeba rezavějící vozový park, stavební materiály, pneumatiky a jiné poklady. |
Ať už se zajímáte o ochranu životního prostředí nebo ne, návštěva Barentsburgu je zajímavou zkušeností. Dýchne tam na vás atmosféra sovětského Ruska – brutální sovětská architektura, budovatelské slogany na fasádách i povinná socha Lenina. Turisté, přijíždějící v zimě na skútrech či v létě na výletních lodích, se zde zdrží maximálně dvě hodinky – dlouho tak akorát, aby si koupili předražená trička v obchodě se suvenýry, možná navštívili místní muzeum a připili si dvouapůlprocentním pivem Krasnyj medved z nejsevernějšího pivovaru na světě.
| Pokud se plánujete vydat na Špicberky, určitě si nenechte návštěvu tohoto místa ujít. Je možné sem dojít i během několika dní pěšky přímo z Longyearbyenu. Špicberky jsou pro trekování skvělé, na spoustě míst najdete dřevěné chatičky na přespání. Přečtěte si také článek o treku do Colesbukty. |
Za vidění ještě stojí dřevěnný ortodoxní kostel, který byl vystavěn v roce 1996 v upomínku smrti 141 pasažérů letu Vnukovo Airlines Flight 280 směřujících z Moskvy do Barentsburgu a Pyramiden. Letadlo narazilo kvůli chybě v navigaci do hory Operafjellet jen pár kilometrů od letiště v Longyearbyenu. Tato nehoda byla také jedním z důvodů ukončení těžby v Pyramiden a jeho opuštění.
| Autorka Radka Staňková je cestovatelka, stopařka a fotografka. Nejčaštěji cestuje s její parťačkou a Hančou Špičkovou (nestujapojd), se kterou se potkaly úplnou náhodou právě na Špicberkách. Slovo dalo slovo a holky spolu vyrazily na pětiměsíční cestu z Ruska přes Mongolsko a Čínu do jihovýchodní Asie. Když zrovna necestují do šílených destinací (jako naposledy Irácký Kurdistán) nebo neplánují další projekty (plánovaná cesta stopem z Patagonie na Aljašku), kombinují práci v Norsku s výlety po horách a pádlováním po fjordech. Více najdete na jejich blogu či Facebooku. |
Vedle Barentsburgu je na Špicberkách ještě další ruská těžební osada – Pyramiden > https://www.pasapusu.cz/pyramiden Dnes je místo téměř opuštěné. Téměř proto, že zde žije stále 8 lidí. Těžba byla zastavená v roce 1998 a obyvatelé museli osadu narychlo opustit. Pyramiden je úžasně zakonzervované místo, které ukrývá mnoho artefaktů z doby sovětské přítomnosti na Špicberkách.
Články v okolí