Ve slovinském Krasu

Když jsem se poprvé setkal se slovem kras, tuším, že to bylo v Koněpruských jeskyních, domníval jsem se, že jméno tomuto přírodnímu vápencovému útvaru dalo podstatné jméno krása. To jsem však byl dítko stěží školou povinné. Ve škole jsem se dozvěděl na hodinách vlastivědy, že vedle Českého krasu existuje i ten Moravský. Až s rozpadem Jugoslávie na počátku devadesátých let minulého století jsem se dopátral pravého významu slova kras.

Jak praví encyklopedie, kras je geologické označení pro soubor osobitých tvarů a jevů vznikajících činností povrchové a podzemní vody (erozí a zejména korozí) v krajině, jejíž podklad tvoří rozpustné horniny (vápenec či dolomit, sádrovec, halit). Voda vsakující z povrchu do podzemí rozšiřuje původní puklinové systémy a vytváří jeskynní komplexy.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, Slovinsko je zemí mnoha tváří. Co třeba adrenalinový sport canyoning?

Jedním z cílů při návštěvě Slovinska byl právě Kras

Slovinsko se řadí spíše k alpským zemím než k zemím balkánským, neboť nabízí možnosti nádherných vycházek po Julských Alpách. Kdo však nemíří do nebetyčných výšin, spokojí se právě s krasovou oblastí Krasu, která dala jméno všem krasům na světě. Tato země již více, na první pohled zajímavých lokalit, nenabízí. Neboť třiceti kilometrové pobřeží Jaderského moře nemůže soupeřit s krásou Istrie či Dalmácie. Přesto by Slovinsko nemělo být pouhou tranzitní zemí, což se v poslední době snaží řešit zavedením drahých dálničních poplatků.

Pomyslným i faktickým středem Krasu je město Postojna, které se nachází na jihozápadě nevelkého Slovinska. Spojení se světem obstarává dálnice A1, která spojuje hlavní město Lublaň s přístavním městem Koper, popřípadě s italským přístavem Terst.

Nejširší nabídku průvodců a map Slovinska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Malá velká Postojnska jama

Ovšem než nevelké město, které má přes osm tisíc obyvatel, je v povědomí lidí Postojnska jama (Postojnské jeskyně). Tento systém jeskyní je dlouhý přes 20 kilometrů a je druhým nejrozsáhlejším ve Slovinsku. Jeskyně vytvořila podzemní říčka Pivka.

Jelikož se jedná o velkou turistickou atrakci, najdete cestu poměrně jednoduše. Ukazatele vás z dálnice bezpečně dovedou na místo. Před vstupem do jeskyní je zbudované velké parkoviště, které každým dnem využije řada autobusů i aut. Přidávám se též k mase kovových ořů a netrpělivě se ženu k pokladně. Až u pokladny zjišťuji, že toto místo nabízí více možností poznávání.

Samozřejmě je tu vstup do podzemí, nad to milá paní pokladní nabízí prohlídku vivária, výstavu motýlu a Predjamski grad (Předjeskynní hrad). Využívám toho, že jsem si na Kras vyhradil celý den a zakupuji kombinovanou vstupenku. Samozřejmostí je platba hotovostí či kreditní kartou.

Na skok k obyvatelům jeskyně

Vstup do jeskyně je organizovaný a mně do prohlídky ve slovinštině zbývá víc než půl hodina. Tak se nejdříve vydávám do vivária. Ve viváriu jsou umístění živočichové, kteří jeskyně obývají. Nejvzácnějším zvířetem je obojživelník macarát jeskynní, který je endemický. Slovinci mu říkají lidská rybička, neboť jeho kůže je podobně zbarvená a hladká jako kůže člověka.

Z popisu se dovídám, že se jedinci dožívají sedmdesáti let a že ve viváriu jsou umístěni pouze dočasně na pár měsíců, pak jsou vrácení zpět do jeskyně a do vivária odloveni jiní jedinci. Zajímavostí jsou jeho stravovací návyky, neboť údajně vydrží bez potravy až dvanáct let. Nemusím zdůrazňovat, že tento živočich nemá vyvinutý zrak.

Slovinština zaručuje méně lidí

Konečně odbíjí celá a já posilněn se vydávám na cestu do podzemí. U vstupu do jeskyně je řada možností se občerstvit. Jelikož jsem zvolil výklad ve slovenštině, není naše skupina tak početná. Předchozí skupina německy či anglicky hovořících je téměř dvojnásobná. Slovinštině se dá s jistým soustředěním rozumět. Kdo z vás navštívil krápníkové jeskyně, tak zde užasne z podzemní nádhery a velikosti jednotlivých síní. Prohlídka je fyzicky náročnější, neboť je zpřístupněno přes pět kilometrů. Jistým ulehčením je elektrický vláček, kterým se v podzemí část cesty svezete.

Poslední zastávkou je Predjamski grad. Ten je od jeskyně vzdálen necelých deset kilometrů. Ty hravě zdolávám automobilem. Zaparkuji na nevelkém parkovišti. Turistů je tu o poznání méně, přece jenom to není taková atrakce. Přesto jsem rád, že jsem sem zavítal. Hrad je impozantní a dostojí svému jménu. Neboť vyplňuje obrovskou jeskyni. Prohlídka hradu je individuální. Hrad je zařízen skromně, ale obdiv si zaslouží jeho fortifikační schopnosti. Odkrytý je pouze z jedné strany, takže obléhání tohoto hradu bylo nesmírně obtížné.

Pod hradem se nachází jeskyně, jak jinak v krasové oblasti. Do ní je však vstup s průvodkyní, neboť v jeskyni žijí netopýři a také nám to odůvodňuje možností úrazu. Ve srovnání s Postojnskými jeskyněmi není tato podhradní tak úžasná.

Pokud někdy budete projíždět Slovinskem k moři, zkuste z předražené dálnice sjet a podívat se po krásách této malé země na pomezí Alp a Balkánu. Zaručuji vám, že nebudete zklamaní.