PRŮVODCI DOPORUČUJÍ: Martin Loew o cestování na Sibiř a ruské mentalitě

Martine, ty průvodcuješ výhradně Rusko. Proč právě to?

Asi dílem náhody, že mi to jako začínajícímu průvodci v Adventuře kdysi nabídli. A protože jsem se osvědčil a bavilo mě to, zůstal jsem u toho. Kromě toho si myslím, že pro průvodce je nejlepší, když se specializuje na určitý region. Díky tomu pak může být v té oblasti skutečně profesionálem.

Kdy ses do Ruska podíval poprvé a kam přesně?

První cestu do Ruska jsem podnikl se svým spolužákem během studií na vysoké škole. On byl rok před tím v Moskvě, takže jsem jej už považoval za ostříleného znalce Ruska. Já chtěl jet ovšem po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku a k tomu jsem ho musel chvíli přemlouvat 🙂

Pak ses tam mnohokrát vrátil. Které části Ruska máš nejradši? A proč?

Já mám nejraději Sibiř. To je sice extrémně široký pojem, ale nebojím se to tak říct. Mám rád Sibiř snad pro všechno, co je s ní spojené. Počínaje právě tou šílenou rozlehlostí, přes nádhernou a naprosto divokou nedotčenou přírodu, až po zdejší obyvatele, kteří jsou vesměs velmi přátelští a k cizincům otevření.

Je organizačně náročné vydat se na cestu do odlehlých částí země, jako je Bajkal či Kamčatka?

Záleží, jak si člověk svůj výlet představuje. Koupit si letenku a doletět tam, je dnes stejně jednoduché, jako doletět z Prahy do Paříže nebo New Yorku. Dostat se pak hromadnou dopravou od letiště do jiného města už je složitější, ale stále vlastně banální. Ovšem vyjet do přírody, do hor a do divočiny, kde nikdo nežije, to už je vzhledem k nedostatku infrastruktury a služeb docela náročné i pro zkušeného cestovatele.

Právě Bajkal se v posledních letech stal poměrně turisticky oblíbený. Co vlastně cestovatelé od cesty na toto místo mohou očekávat?

Nejhlubší jezero světa. A zřejmě i nejčistší jezero světa, které je plné pitné vody. Obrovskou, nedozírnou hladinu, která vypadá jako moře. Ovšem moře s tak ledovou vodou, že koupání je jen pro milovníky memoriálu Alfréda Nikodéma. A dnes také mohou turisté u Bajkalu očekávat zřejmě nejlepší úroveň služeb na Sibiři. Ovšem to pořád není nic, co známe z dovolených v Evropě. Například splachovací záchod a sprcha je tu stále spíše z kategorie sci-fi.

Dá se na Sibiři potkat hodně turistů nebo je to pořád opuštěný kout světa?

Jak kde. Na většině území Sibiře nepotkáte ani živáčka, natož turistu. Ale do takových míst se běžný smrtelník těžko dostane. V okolí Bajkalu, známých kamčatských sopek a jiných význačných zajímavostí turisty samozřejmě potkáte, především ty ruské. Jakmile ovšem vyrazíte do přírody, jste většinou sami.

Je možné vyjet do Ruska bez znalosti ruštiny?

Možné je všechno 🙂 Ale je to podle mne šílenost. Reálně v Rusku téměř nikdo nemluví jinak než rusky. Všechny nápisy a informace jsou v azbuce. Ještě tak v největších městech byste se možná s angličtinou protloukli. Ale cestovat někde, kde nikomu nerozumíte a nikoho se nemůžete na nic zeptat, je tedy aspoň pro mě dost frustrující.

Hitem posledních let je zejména Transsibiřská magistrála. Absolvoval si ji někdy?

Ano. Celou jsem ji projel vlastně jen při té úplně první cestě. Ale různé její úseky jsem od té doby projel mnohokrát.

Je reálné vydat se na Kamčatku sólo nebo je vždycky lepší být v nějaké větší skupině?

Vydat se sólo kamkoliv na světě do divočiny je mírně řečeno pošetilé. Kvůli bezpečnosti, organizaci atd. Ale když to vezmu jen přísně prakticky, na Kamčatce se bez pronajaté terénní dopravy na zajímavá místa nedostanete. Když pojedete sami, takový pronájem se extrémně prodraží. Zrovna Kamčatka je pro svou odlehlost velmi drahá destinace.

Hodně lidí stopuje. Doporučil bys to?

Stopovat na Sibiři? 🙂 Tak to bych mohl začít jako s tou ruštinou: „možné je všechno“. Já už procestoval stopem hodně, ale do tohohle bych nešel. Obrovské vzdálenosti, špatná silniční síť, dosti riskující řidiči a především – hlavní letní problém Sibiře – komáři. Jakmile by vás někdo vysadil na odbočce kdesi v tajze, během pár minut by vás komáři vysáli až na kost. V zimě komáři nejsou. Ale to zase mrzne jak na Sibiři 🙂

Jaká je mentalita lidí na Sibiři?

Vstřícná. Aspoň tak to vidím já. Místní se vždy zajímají, odkud jsem, co tam dělám, jestli něco nepotřebuji a kdykoliv jsem potřeboval, nenechali mě v nouzi. I to se mi na Sibiři líbí – možnost nekonečné improvizace při řešení problémů. Ruský člověk je tvořivý, nápaditý a před ničím se nezastaví. Každý problém má řešení. Možná i proto rád jezdím průvodcovat do Ruska. To, co by v Evropě nebo Americe už dávno vzdali, protože „to nejde“, v Rusku se vyřeší.

Kdybys měl dát jeden tajný tip na své oblíbené místo daleko na výhodě Ruska, které by to bylo?

Záludná otázka. Mohl bych dát tip na nějaké místo, kam vodím turisty při zájezdech, ale tím bych prozradil svoje know-how a zkazil překvapení svým klientům. A tak raději prozradím místo, kam se běžně nejezdí a dostat se tam už vyžaduje větší úsilí. Mým tajným tipem jsou zbytky stalinistického gulagu s uranovými doly v Mramorové soutěsce v pohoří Kodar v Severomuiském hřbetu. Místo docela děsivé, ale magické a unikátní. Osamělé zbytky lágru uprostřed divokých sibiřských hor…