Soči, opuštěné dějiště zimních olympijských her se stává městem duchů. Obří areály sportovišt, hotelové kompelxy i promenády zejí prázdnotou. I tak však stojí toto město, směsice ruského a západního stylu života, určitě za návštěvu.
Přání navštívit Soči mě pronásledovalo snad již od mé první cesty do Ruska, tedy někdy od prepubertálního věku, když se vedle mého letu na letišti v Moskvě – Šeremetěvu odbavoval let právě do této destinace. K jeho prohloubení došlo při mém letošním pobytu v Rusku v létě, kdy jsem se setkala s kamarádkou, která v Soči žije. Místo pro zimní dovolenou tedy bylo jasné. Když jsem se letos v únoru dívala na přímý přenos zahájení Olympijských her v Soči, ani by mě nenapadlo, že ani ne za tři čtvrtě roku se budu procházet po místní riviéře.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Při vyslovení názvu tohoto města, jako mé další cesty jsem se nejdříve setkávala s tázavými pohledy známých, kteří tvrdili, že do Soči se jezdí rekreovat pouze v letní sezóně a navíc je to velmi drahé město, kde má „daču“ množství ruských oligarchů. A právě mimo sezónní období je to, co mě v zimě k moři láká, protože se zde ohřeji bez přítomnosti klasických dovolenkářů. A co se týče druhého varování, kvůli aktuálně klesající hodnotě rublu město pro Evropany rozhodně drahé není.
V rámci plánování cesty a shánění informací o tomto městě, jsem se bohužel setkala s naprostým nedostatkem základních informací. A to jak na straně českých, tak částečně i anglicky psaných webů. Pouze wikitravel mi nabídl alespoň informace o dopravě. Oficiální stránky města Soči či dopravních společností zde působících, obsahovaly též adekvátní informace, ale dalo docela práci je najít a navíc ne každý vládne ruštinou. Ale začneme pěkně popořádku.
Soči od A do Z
Město Soči leží na samém jihu Ruska, na břehu Černého moře v Krasnodarském kraji. Nedaleko od něj se nachází vstup na Kavkaz a také hranice s Gruzií (resp. Abcházií). Odedávna bylo město jakousi výkladní skříní Ruska a vyhlášeným rekreačním střediskem, do nějž v létě směřovalo nespočet Rusů. Místní teplé podnebí také vytváří dobré podmínky pro pěstování čaje a díky tomu se jedná o nejsevernější místo, kde se tato plodina pěstuje. Olympijské město nenabízí pouze letní rekreaci, ale je také výchozím bodem na cestě k nedalekému lyžařskému středisku Krasnaja Poljana.
Do Soči se lze nejlépe dostat přes Moskvu. Letiště se nenachází přímo v Soči, ale ve 40 km vzdáleném Adleru, kde se také nachází Olympijský park. Jak je již v Rusku zvykem, hned po příletu se na vás sesypou taxikáři, ale nenechte se jimi obalamutit, když vás budou odrazovat od veřejné dopravy. Veřejná doprava je velmi levná, častá, moderní a ceny s taxíkem nesrovnatelné. V souvislosti s konáním Olympijských her byla postavena rychlodráha, vedoucí ze Soči až do hor, se zastávkou na letišti.
| Dejte si ale pozor, pokud necestujete v letní dovolenkové, či zimní lyžařské sezoně, vlak jezdí pouze 5x za den a jeho jízdní řád lze nalézt zde. |
Velmi dobrou variantou je autobus č. 105, který má stejnou trasu, je rychlý a levný. Začíná v kavkazských horách ve městě Krasnaja Poljana, kde se také nachází horní olympijská vesnička a vstup do lyžařského komplexu. Autobus kromě letiště zastavuje na nádraží v Adleru a končí na hlavním nádraží v Soči. Tímto autobusem se lze také dostat k Sočskému dendráriu (arboretu), či do přilehlých měst Světlana, Macesta a Chosta. Města v aglomeraci jsou dobře značena, nápisy jsou dvojjazyčné (azbuka a latinka) a tak se nemusíte bát dezorientace.
| Rusko je obrovská, krásná země, která toho má spoustu co nabídnout. Podvíjete se třeba na Kamčatku, nebo do Altaje. |
Lázeňské město umělců, sportovců i kýče
Oproti mrazivé Praze mě tentokrát Rusko přivítá příjemnými patnácti stupni nad nulou, palmami a sluncem. Místní to ale i tak považují za chladno a nosí zimní bundy a kožichy. Já bundu odkládám a hned se vydávám k moři, které je v dopoledním slunci obsypáno rybáři. Nedaleko městské pláže se nachází rozsáhlý park Riviéra, který láká delfináriem (další se nachází v Adleru) a množstvím zábavních atrakcí. Také samotné nábřeží spolu s marinou a přístavem tvoří důstojnou reprezentaci města.
Při hledání zajímavých míst na internetu určitě narazíte i na Stalinovu daču (ta se nachází poměrně daleko, na úpatí hor), na nedaleký národní park a na sousoší Stalina, Roosevelta a Churchilla, které bylo vytvořeno izraelským sochařem v roce 2008. Já se na toto místo vydala, bohužel jsem se vrátila s nepořízenou, protože unikátní sousoší se nachází v areálu sanatoria a vstup do něj je značně zarostlý a zanedbaný. Jako samotné děvče jsem se dovnitř neodvážila, ale při více lidech bych určitě neváhala zažít malé dobrodružství.
Pokud se vydáme o něco dále do kopců, najdeme zde rekonstruovaná muzea a náměstí. Město je umělecky založené a kromě mnoha soch je zde i několik známých divadel. Přímořskou idylku trochu narušují pouliční nabízeči všeho možného, a tak jen kroutím hlavou nad opicemi oblečenými v převleku Santa Clause. Kýč dorazil i sem. Marně hledám tradičního Dědu Mráze s jeho hůlkou mrazilkou. Místo toho se ale setkávám s klasickou ruskou družností a humorem a při čekání na autobus se se mnou několikrát dávají do řeči místní a nechtějí věřit, že jsem přijela z takové dálky. Většinou mě tipují na Moskvu a po tom, co zjistí, odkud jsem, se ptají na Evropskou unii a naše názory na Putina. Většinou si nedělají iluze a tuší, že ruské styl vládnutí a smýšlení moc nekoresponduje s tím evropským.
Sympatický Adler a dechberoucí západní Kavkaz
Další cíl mého pobytu je již zmíněné město Adler, kde se přímo u pobřeží nachází Olympijský park a dolní olympijská vesnička. Z nádraží v Adleru sem jezdí bus č. 124 či vlak. Areál je obrovský, při pohledu na megalomanské stadiony a městský okruh formule 1, jsem ohromena, ale zároveň v rozpacích z celkové opuštěnosti areálu, stadionů a obytných budov. Zděšený křik se ozývá pouze z horské dráhy, která je součástí parku, kde rodiny s dětmi tráví víkendy. Od pobřeží je dobře vidět na západní Kavkaz, který je zároveň hraničním pásmem mezi Ruskem a sporným územím Abcházie (většina států ho stále považuje za součást Gruzie).
Z Adleru se v rámci exkurze vydávám do Krasné Poljany, kde se odehrávala většina disciplín Olympijských her. Přes množství nabídek exkurzí v Soči, je levnější variantou zakoupit exkurzi až v Adleru, protože se nachází blíže Kavkazu. Komentovaná exkurze je také lepší, než se do hor vydat samostatně, protože průvodce vám ukáže více míst a mimo sezonu, kdy nejezdí lanovky, vás po domluvě vyveze až na samý vrcholek olympijské vesničky, odkud se nabízí krásný výhled do údolí a na monumentální vrcholy západního Kavkazu.
Cestou tam se také zastavujeme v osadě, kde ochutnáváme z pramene přírodně perlivé vody a v jiné osadě nám nabízejí lokální vynikající med a pálenku. Na zpáteční cestě se zastavujeme v lyžařském středisku Roza Chutor. Není tu nic, co by mě překvapilo, městečko mi totiž připomíná Karlovy Vary. K mému překvapení to zmiňuje i průvodce, odvolávající se na tvrzení mnoha návštěvníků.
Rusko v jedinečném západním stylu
Soči je nádherné město, které určitě stojí za návštěvu v jakémkoliv ročním období a spolu s množstvím subtropických rostlin, palem a horizontem zasněženého Kavkazu, tvoří nezapomenutelnou scenérii. Mám-li být upřímná, ve zdejší aglomeraci opravdové Rusko nenajdete. Díky olympijským hrám prošlo město značnou revitalizací, a proto kvůli většině nápisů v latince, moderním budovám nádraží, letiště a obřím hotelovým komplexům, tak spíše připomíná luxusní středisko západního světa. I tak ale nabízí mnoho neobvyklých zážitků a míst, které v kombinaci s ruským stylem života, jen tak někde k vidění nejsou.
Vášeň pro cestování se u Anny Popluhárkové objevila už v útlém dětství, kdy létala s rodiči a obrážela s nimi letiště. Láká ji především pozorování změn a objevování netušených krás Ruska a okolních zemí, protože tamní mentalita je odlišná od té naší, ale zároveň jí není tak vzdálená. Kromě letadel, cestování a poznávání nových věcí zbožňujd jógu, tango, morčata, kulturní a lehce adrenalinové zážitky.
