Přes 22 000km, 700USD, 2 nelegální vstupy do země, jedny zavřené hranice, dvoje prošoupané trepky a nespočet zážitků. Moje letní dobrodružství. A rodina? Většinu času jsem sebou neměla ani mobil. Co oči nevidí, to srdce nebolí, ne?
Psal se rok 2013, já dokončila rok studia v Hong Kongu a domů jsem chtěla tou delší cestou – bez letadla. Měla jsem tři měsíce, hodně fantazie, málo místa v pasu a ještě méně peněz. Stopování byla prostě jasná volba.
Narychlo jsem si zařídila v Hong Kongu všechna možná víza a vyjela. V Číně hlavně vlakem a autobusem, ale i na stop se dostalo. Ke konci mého měsíčního pobytu v částech tradičního Tibetu a Xinjiangu se i mé kapesné snížilo na polovinu a já měla 400USD abych dojela až domů. Ale jsem tvrdohlavá a nevzdávám se jen tak. A taky chci všem ukázat, že cestovat se dá i bez peněz. Nastala má šance…
Prošlá víza
V Kashi (Kashgar) jsem měla to štěstí, že mi vypršela 30denní víza a Čína se zrovna rozhodla slavit státní svátek. Jelikož svátky padly na středu a čtvrtek, úředníci se rozhodli zavřít hranice pro turisty do Kyrgyzstánu rovnou na celý týden. K tomu byly zavřené i ambasády a ze všech stran jsem slýchala hrozby za nedovolené překročení doby pobytu.
Druhé hranice, které pro turisty nejsou, měly být také zavřené, ale stalo se, že mě má výmluvnost a snad i úsměv a špatná čínština dostaly do bytečku jednoho místního, který mi řekl, že „jen potřebuji 750USD“. V hostelu jsem se seznámila s kupou lidí se stejným problémem, bylo nás celkem 5. Takže stačí „jen“ 150USD a brzy ráno se už vlečeme v hodně špatném autě do Kyrgyzstánu. Na hranicích se úředníček snaží spočítat mé dny pobytu, ale nakonec mávne rukou a mé tři hříšné dny projdou bez povšimnutí.
V zemi nikoho
V Kyrgyzstánu se rychle seznamuju se správňáckou Ukrajinkou a padne ještě správnější rozhodnutí. Já, nyní o dalších 150USD chudší, nemám moc na výběr a navíc mě to láká víc, než cokoliv jiného. Stopem kolem Kyrgyzstánu, přes Kazachstán, kde kvůli dalšímu problému s vízy, tentokrát ruskými, jsem nejdříve od hranic doslova vyhozena a o týden později opět nelegálně vpuštěna na území ruské o čtyři dny dříve, než má víza nabudou platnosti, a to jen proto, že mě nechtěli nechat bydlet ty čtyři dny v „zemi nikoho“ mezi hranicemi na pásu asi 1km širokém. Ach ta víza.
Nad Kazachstánem jsme na místo na Moskvu odbočili k Altaji a do Mongolska, jsem holka, a tak se můžu vymluvit na to, že mám na vzdálenosti špatný odhad. Zkrátka jsme si cestu prodloužily o 7 000km, zbývalo ještě téměř 250USD, tak proč ne. S mým štěstím byly hranice u Bayan Ogi na tři dny zavřené kvůli karanténě, a tak jsme měly i čas skočit do vodopádu a prozkoumat okolí na koních.
Když vám platí řidič autobusu
Zážitků jsou tisíce, pracovaly jsme za jídlo, dostaly nocleh za původ, málem se přiopily koňským mlékem (i když já myslím, že tam bylo více vodky než Kumysu), postavily jsme si stan v restauraci, přestopovaly Sibiř za 5 dní, dostaly zaplaceno řidičem autobusu namísto, abychom zaplatily my a dokonce nás jeden řidič místo na oběd pozval na sprchu (bez něho), nejspíš pochopil, že stopem po Mongolsku a Sibiři jsme těch sprch moc nepotkaly a vodopády taky nejsou všude.
V Kyrgyzstánu a Kazachstánu po nás občas chtěli peníze, ale stačilo říci, že jsme studentky a snad i to, že jsme z Ukrajiny a Čech nějak pomohlo. Nakonec jsme nikdy neplatily, právě naopak! Stalo se, že za námi večer přišel pán, který nás celý den vozil autem po okolí a přikázal, ať si sbalíme stan. Dovezl nás k hotelu, kde nám zaplatil pokoj a večeři a ráno nás vyzvedl a dovezl k cestě, tam se tyčinkou mars a redbullem s námi rozloučil, zaparkoval si to na opačné straně cesty a přes telefon nás navigoval, které auto máme zastavit/do kterého naskočit a do kterého ne. Neodjel, dokud jsme bezpečně neseděly v dalším autě.
Pašeračka ponožek
U hranic s Mongolskem jsme pak potkaly dva němce, na místo půl dne jsme s nimi cestovaly dní devět. Nejdelší a snad i nejlepší stop v mém životě. Musím dodat, že také nejpomalejší. Za jeden den a deset hodin jízdy jsme ujeli neuvěřitelných 76km. Ano, příště jedu na koni.
V Mongolsku je to o všem, jen ne stopování. Běhání sem a tam po polích a pláních kdykoliv uvidíte, že se jen někde zapráší, je opravdový zážitek. Občas se vyplatí ve městech navštívit hotely nebo nechat lístečky se vzkazem za oknem aut s cizí SPZ. I to nám pomohlo. Další trik jsme se naučily u druhých hranic s Ruskem, kde jsme odmítly platit obrovské sumy za převoz přes hranice. Nakonec nás do auta nabral pár Mongolů, kteří po nás chtěli jednu věc – schovat si do batohů desítky velbloudích ponožek a jiných suvenýrů. Zdá se, že poznat prostřednictvím specializovaných stránek nebo služeb je jednodušší, protože jsou používány dívkami, které jsou ve vyhledávání. Ale ani potenciální satelity tam nejsou menší. Chcete-li zvýšit své šance, dodržujte následující pravidla. Kromě seznamovacích míst můžete také chatovat s dívkami ve video chatovacích místnostech. Doporučujeme věnovat pozornost webu MyFreeCams kde je mnoho krásných dívek. Staly se z nás pašeračky. Snad jsem i chvíli chtěla, ať mě chytnou. Pašeračka ponožek? Jaký trest by mi v Rusku za to asi dali?
O AUTOROVI: Alena Machálková je Stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla! Ve svých 22 stihla už něco kolem 40 států na třech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí. Loni se nacházela v Hong Kongu a teď už je zpátky na své základně ve Skotsku. Už dvakrát se jí podařilo zorganizovat projekt v Africe a zkrátka se snaží využít všech příležitostí, které se v naší době nacházejí. |
wow, respekt!