Kolem je skoro tma a občas někde ukápne voda. Za dohledu vrtaných zřítelnic bledé mramorové busty napínám zrak do zlatavého šera a nabývám dojmu, že zpoza rohu za chvíli vykročí pravidelná hlídka Římanů. Už slyším kroky… a najednou vyběhne opozdilé děcko. „Finalmente, Pedro! Anda lá, rápido!“ vzpamatuji se a posílám provinilce za zbytkem skupiny. Ale těžko mu něco vyčítat, v rozlehlém antickém podzemí městského muzea v Coimbře čas jako by se zastavil.
Antické počátky
V itineráři milovníka římských památek by rozhodně neměla chybět Conímbriga, vzdálená od Coimbry 17 km. Vykopávky poblíž dnešní obce Condeixa okryly několik etap vývoje antického města a jsou největší na Iberském poloostrově. Hlavní atrakcí je velkorysá římská vila s dochovanými podlahovými mozaikami a vodní nádrží Casa das Fontes. Když pokračujeme dál spletí obnažených zdí a zdobených podlah, narazíme i na rozlehlé termy.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Tuto první epochu ohraničuje kamenná hradba, za níž se rozprostírá mladší část města se vzdušnými atriovými domy, novými lázněmi a fórem, kolem nějž jsou nakupeny základy domků a krámků mnohem menších. Za fórem je velká dosud neodkrytá plocha s divadlem. Za povšimnutí stojí dochované rozvody vody a kanalizace i s kamennými víky kanálů. Zatímco město Conímbriga bylo v 5. století vypáleno nájezdníky, nedaleké Aeminium na řece Mondego prožívalo svůj vzestup a po čase se zkomolené jméno staré Conímbrigy začalo používat v souvislosti s ním. Tak vznikla dnešní Coimbra.
Dědictví dvou kultur
Coimbra leží zhruba na půli cesty mezi Portem a Lisabonem, ve střední části Portugalska. Tato poloha byla klíčová zejména v době, kdy jih ovládali Maurové a sever dobývali katoličtí králové, neboť město bylo ve středověku nejsevernější maurskou výspou a sídlil zde sultán. Maurové Coimbru ztratili roku 1065, vlivy jejich kultury jsou však dodnes patrné v místní architektuře.
Z mnoha starých památek Coimbry je třeba zmínit nejstarší chrámy pocházející z 12. století. Původně klášterní kostel Santa Cruz na své procházce centrem můžete jen těžko minout pro jeho působivé manuelské průčelí, stará katedrála (Sé Velha) naopak zaujme svojí monolitickou architekturou připomínající hrad. Zajímavou historii vyprávějí také kláštery klarisek na druhé straně řeky, Santa Clara-a-Velha a Santa Clara-a-Nova. Protože původní středověký klášter trpěl častými záplavami, vyrostl o něco dál na kopci v baroku nový. Ovšem nejslavnější je místní univerzita.
Univerzita a její tradice
Zdejší univerzita založená roku 1290 králem Dinisem a bulou papeže Mikuláše IV. je nejstarší v Portugalsku a dlouhou dobu byla i jediným portugalským vysokým učením. Její architektura tvoří dominantu celé Coimbry, staré jádro univerzity se totiž nachází na vrcholku kopce, po jehož úpatích se rozkládá město. Roku 2013 byla zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.
Součástí nádvoří historického komplexu právnické fakulty je nádherná kaple sv. Michaela v manuelském slohu a světoznámá barokní knihovna Biblioteca Joanina, již roku 1717 založil král João V. Celkem tři sály s alegorickými malbami na stropech vyplňují dřevěné regály čítající téměř 70 000 svazků. Biology jistě zaujme fakt, že pro ochranu knih před škodlivým hmyzem, který tak rád požírá lidské myšlenky zachycené na papíře, jsou zde používáni netopýři.
Návštěva knihovny a univerzitního paláce se rozhodně vyplatí i kvůli krásnému výhledu na Coimbru. Vstupenky se dají koupit v hlavní knihovně (Biblioteca Geral), která je hned vedle historického komplexu.
Monstrózní veselice v praxi
Vystoupat k univerzitě křivolakými uličkami a po mnoha schodech není v horkém létě snadné, cestou však můžete obdivovat nejen malebná zákoutí Coimbry, ale i studenty oděné do tradičních hábitů, mnohdy pokoušejících se o hudební produkci. Velmi často můžete při jejich pozorování nabýt dojmu, že se jedná o skupinku šikanující jednoho nebo více mladších studentů.
Není třeba se ale děsit, jde o portugalskou univerzitní tradici zvanou praxe, kdy starší studenti zasvěcují různými iniciačními rituály nováčky z prvních ročníků. Historie praxe sahá až do 14. století a svůj původ má právě na univerzitě v Coimbře, ačkoli dnes je rozšířená po celém Portugalsku. K praxi patří i další zvyky, jako například slavnostní pálení stužek (Queima das fitas), které centrum Coimbry pravidelně promění v dějiště monstrózní veselice.
Ovšem studentské veselí, humor a vynalézavost nejsou jedinou stranou mince. Limity této akademické tradice se staly předmětem veřejné diskuse poté, co nedávno za podivných okolností šest studentů na pláži v Meco pohltily vlny zimního Atlantiku.
Adeus Coimbra
Na hlavním bulváru ještě zastavujeme v jedné pastelarii na kávu a jeden z obligátních portugalských koláčků, k tomu nám hrají pouliční muzikanti skladbu „Coimbra é uma lição“. Pak už děti plné dojmů tlačíme do autobusu, bohužel na návštěvu jejich nejoblíbenější atrakce Portugal dos Pequenitos, (miniaturního Portugalska) nám dnes už nezbyl čas ani síly. V nedalekém městečku Lousã předáváme děti rodičům a můžeme si oddychnout – další den aktivních prázdnin v nízkoprahovém klubu je za námi.
O autorce Kateřině Hladké. Cestování a jazyky přicházejí zejména jako vedlejší produkt jejího studia, koníčků nebo partnerských vztahů. Roční intenzivní zkušenost z Portugalska, za níž stojí nesmírně romantický příběh, ovšem byla ze všech nejsilnější a vlastně nikdy tak docela neskončila. Jako historička umění samo sebou vždycky všude vleze a fotoaparát má přirostlý k ruce. Momentálně žije v Mnichově, ale to se v závislosti na výše uvedených aspektech může zase změnit
