Cestopisy a reportáže

Letos v létě jsem se rozhodl chopit život za pačesy a udělat to, co si jen tak někdo netroufne nebo mu to připadá jako naprosté bláznovství. Vydal jsem se na 3týdenní cestu (převážně) stopem po východní Evropě a to sám, s minimem financí a otevřenýma očima. Projel jsem celosvětově nejnavštěvovanější místa (například Benátky) i země, kam jen tak někdo nezavítá, jako třeba Kosovo.

Kosovo nepatří mezi destinace obležené turisty. Jedná se o velmi mladý stát, který leckdo ani neuznal a který má neprávem velmi špatnou pověst. Není divu, když tam před necelými 16 lety zuřila občanská válka. S trochou opatrnosti se v současnosti není čeho bát. Kosované mají pro turisty otevřenou náruč a země má jistě co nabídnout.

„Vždyť je Hederlezi,“ bylo slyšet jako vysvětlení četných úsměvů v jindy tak demotivujícím prostředí. Lidé, kteří žijí v podprůměrných životních podmínkách, v těchto dnech uspořádali podle tradice velkou hostinu a slavili jeden z nejdůležitějších svátků balkánských Romů.