Urbex fotograf DiverZant se fotografování věnuje přibližně 15 let a objektem jeho aparátu jsou především opuštěné stavby a všechno, co se v nich dá najít. Je zakladatelem stránky www.urbex.cz, kde už více než devět let publikuje svoje zážitky, a spoluautorem fotografické knihy Urbex.cz – Krása zániku.
Mezi jeho skalpy patří Poveglia, autovrakoviště na Novém Zélandu, černobylskou katastrofou neslavně proslavené město Pripjať, výzkumný ústav Suchumi anebo rozsáhlé podzemní bunkry tajné policie Stasi ve východním Německu.
Více o něm a jeho počinech se dozvíte na stránkách www.diverzanturbex.cz.
Vysvětlete pro začátek ve zkratce Urbex pro nezasvěcené.
Urbex je složenina ze dvou anglických slov – Urban Exploration, což by se dalo přeložit jako průzkum města. Většinou je to průzkum opuštěných vojenských základen, zkrachovalých továren, nepoužívaných nemocnic nebo i domů, kde dříve žili lidé.
Vy sám skrytá místa nejen navštěvujete, ale také fotíte. Je to běžné?
Fotografuji tato zajímavá místa uvnitř i zvenku jako většina urbexerů. Někteří Urbexeři v takových zajímavých místech dokonce točí i videa, která jsou dokumentem o lidech, kteří v budovách působili skrze věci, které zde po nich zbyly.
Stal se dnes Urbex pro mnohé fotografy také důvodem k cestování?
Určitě, za těmi nejzajímavějšími místy musíte cestovat, takže cestování je s urbexem úzce spojeno. Někdy je to jen pár kilometrů, někdy jsou to desítky až stovky kilometrů do opuštěného místa, které chcete prozkoumat a nafotografovat. Urbex většinou dělají lidé, kteří také rádi cestují.
Na jaká zajímavá místa mimo ČR jste se podíval vy?
Nejzajímavější místa, která jsem mimo Českou republiku mohl navštívit, jsou město Gagra v Abcházii nebo bývalá základna jaderných ponorek Balaklava nebo poloopuštěný výzkumný ústav primatologie v Suchumi. Dále Ostrov smrti nedaleko Benátek Poveglia a nefunkční vězení v polském městě Trybunalski. Samozřejmostí je i opuštěné město Pripjať nedaleko Černobylu.
Hodně fotografií, které jsem pořídil na zajímavých opuštěných místech, můžete nalézt v knize Urbex.cz – Krása zániku, kterou vydalo nakladatelství Paseka.
Jak vlastně funguje takové pátrání po zajímavé destinaci a plánování celé cesty?
Nejvíce zajímavých opuštěných míst jsem našel, když jsem se koukal kolem sebe. Na cestách, po mém městě. Zajímavá místa na průzkum samozřejmě můžete najít na internetu, když si prohlížíte některé z urbexových stránek, nebo vám dobrý tip může dát kamarád, který ví, že je na vás spolehnutí a místo nezničíte ani nikomu nevyzradíte.
Dívala jsem se na vaši cestu na ostrovy smrti nedaleko Benátek. Jak jste přišel na toto místo a jak cesta probíhala?
O opuštěném ostrově nedaleko Benátek jsem se dozvěděl z jednoho článku o nejstrašidelnějších opuštěných místech na naší planetě. Celá cesta na Ostrov nebyla jednoduchá a začala tím, že jsme si koupili nafukovací člun, ve kterém jsme trénovali u nás na rybníku. Potřebovali jsme zjistit, jestli se do něj vejdou všechny fotografické potřeby, jídlo a voda, kterou jsme potřebovali na pobyt na ostrově. Na Poveglii jsme pádlovali v noci, abychom nebyli spatřeni. Strávili jsme tam noc a den a celý tento strašidelný ostrov, kde byli pohřbeny statisíce lidí nakažených morem, jsme prozkoumali a natočili půlhodinový dokument, který můžete vidět na našich stránkách www.urbex.cz nebo na promítání v Praze.
Které lokality, pokud je můžete prozradit, jsou vhodné pro urbexové nováčky v Česku?
Nováčkům bych doporučil, aby se na průzkum opuštěných míst nevydávali sami, ale vzali sebou nějakého kamaráda kvůli své bezpečnosti. Samozřejmostí je zkontrolovat, jestli opuštěnou budovu nehlídá pes a jestli se v ní nenacházejí vandalové, zloději nebo třeba bezdomovci.
Urbex se pohybuje na hranici legálnosti. Přivedl vás někdy od problémů?
Při urbexu jsme se dostali několikrát do kontaktu s ostrahou objektu nebo s policií, ale vždycky jsme se s nimi snažili slušně domluvit. Vysvětlili jsme, že pouze fotografujeme, že nekrademe ani nic neničíme a z této situace jsme se vždy dostali bez jakýchkoliv postihů. Samozřejmě v zahraničí je situace jiná, protože tam platí jiná pravidla a zákony, na to je důležité myslet. Kolegové mi vyprávěli příběh, že při průzkumu v Belgii na ně nastoupilo komando policistů se samopaly, dostali pouta a po jednom je pak skoro celý den vyslýchali na stanici.
A co bezpečnost? Přece jen se jedná o staré a zchátralé budovy často v šíleném stavu.
Urbex je nebezpečný z několika důvodů. Staré opuštěné budovy jsou v dezolátním stavu. Nikdy nevíte, kdy se může propadnout podlaha, po které kráčíte, nebo vám na hlavu může spadnout kus omítky. Můžete se pořezat o ostnatý drát, můžete narazit na agresivní zloděje nebo vandaly, také můžete přijít do konfliktu s policií, s ostrahu objektu nebo s majitelem. Samozřejmostí jsou bezpečnostní pomůcky, pevné boty, záložní svítilna a lékárnička.
Pokud by některý z čtenářů chtěl něco podobného zažít, jak by měl začít? Existují nějaké weby/diskusní fóra/srazy, kde by se zájemci mohli nechat do tohohle fenoménu zasvětit?
Mohl by si najít kolegu k průzkumu na našem fóru www.urbex.cz a potom vhodnou lokalitu k průzkumu. Ale když s urbexem začínáte je lepší si vzít svého kamaráda než někoho cizího. Protože může dojít k nevšední situaci a potřebujete mít někoho, na koho se můžete spolehnout.
A jak byste na závěr charakterizoval celou filozofii Urbexu a komunitu lidí kolem?
Urbex je o objevování, dobrodružství, kamarádství, cestování, fotografování, překonání strachu. O důvtipu a vytrvalosti, ale i o respektu a pokoře. Pokud někdo takovéto schopnosti nemá, tak se nikdy nepodívá na ta nejúžasnější opuštěná místa.
Urban exploration je posledních pár let velice populární i mezi dětmi, ale opravdový Urbex dělají lidé, kteří se nebojí občas ušpinit nebo poškrábat. Nechtějí splynout s davem a nechat se ovlivnit masovou kampaní hloupé konzumní zábavy a životního stylu.
