Bujná vegetace černohorského Skadarského jezera

Jezero je obklopeno krasovými horami, které se od hladiny zvedají až několik set metrů. Skalnaté břehy a okolní mokřady jsou domovem velkého množství zvěře, ptáků a ryb, najdeme zde tradiční rybářské vesnice, kostely, kláštery a mešity na ostrůvcích a téměř nedotčené oblázkové pláže.

Skadarské jezero je největší na Balkánském poloostrově a současně je největší evropskou sladkovodní bažinou. Přibližně dvě třetiny se rozkládají na území Černé Hory a jedna třetina v Albánii. V roce 1983 bylo vyhlášeno národním parkem a chráněným mokřadem světového významu. Jeho rozloha je přibližně 500 km², v závislosti na ročním období a stavu vody. V průměru má 45 km na délku, 10 km na šířku a 8 metrů do hloubky. Jeho nejhlubší bod ovšem dosahuje více než 60 metrů.

Vzniklo v období třetihor při procesu rozpouštění vápencových hornin v tektonické pánvi, jak dokazují i fosílie nalezené v minulosti na jeho břehu. Dříve bylo zálivem, dnes je s mořem spojeno nížinou v oblasti řeky Bojana na hranicích s Albánií. Největším přítokem je řeka Morača, která jezeru poskytuje až 60% vody. Jihozápadně od jezera se rozkládá pohoří, na severu a severovýchodě je pak bažinatá rovina.

Jezerní poklady

Do Virpazaru přijíždíme v poledne a míříme k nejbližší restauraci na oběd. Zkoušíme místního pstruha, který prý ještě ráno plaval v jezeře. Virpazar je malé město u hlavní silnice, která na sever míří do hlavního města Podgorica a na jih k Jaderskému moři. V městě je několik hotelů, restaurace, které nabízí především rybí speciality a pár agentur organizující vyhlídkové plavby po jezeře.

V oblasti fauny je Skadarské jezero známé rybami a vodním ptactvem. Mezi 35 druhy ryb převažuje kapr, sladkovodní úhoř, okoun, pstruh nebo štika. Ptáků zde žije přes 250 druhů a na jezeře jich přezimuje až 200 000 kusů. Mezi nimi také vzácní kormoráni, pelikáni, volavky a černý ibis. Budete-li mít štěstí, můžete spatřit i orla.

Skadarské jezero je nejkrásnější hlavně v létě, kdy hladinu zdobí množství bílých a žlutých leknínů, rákosí a další bujná vegetace. Neméně zajímavá je také ochutnávka místních produktů – ryb, sýrů, ovoce, zeleniny, šunky (pršut), pálenky (rakija) a vína, které lze koupit od farmářů v jejich stáncích přímo u cesty.

Na kole kolem jezera

Po obědě ještě chvíli pozorujeme rybářské loďky kotvící u mostu a pak pokračujeme podél jezera na východ směr Albánie. Úzká cesta stoupá z Virpazaru do kopců a výhledy začínají být opravdu nádherné. Slunce se zatím schovalo, na albánské straně jsou i dešťové mraky, ale o to víc je celá scéna dramatická. Za hodinu už jsme vysoko nad jezerem a projíždíme malou vesnicí s kostelem.

Za další dvě hodiny jsme na křižovatce cest, kde ukazatel nabízí možnost kempu ve vesnici Miruči. Sjíždíme tedy několik serpentin a ztrácíme asi 400 metrů nadmořské výšky. V kempu je možnost bydlení v chatkách, místa pro stany a malá restaurace s přístřeškem. Zůstáváme přes noc a ještě další den, než se počasí umoudří a ochutnáváme opět ryby a víno a koupeme se v jezeře.

Další den nás čeká stoupání z kempu na hlavní silnici. Opět svítí slunce, je docela horko a na kole dá kopec zabrat. Výhledy ale opět krásné, hlavně na albánské hory v dálce. Pokračujeme až do sedla a pohledem za sebe se loučíme s jezerem. Čeká nás sjezd do údolí k albánským hranicím. Tato část Černé Hory byla pro nás jednou z nejzajímavějších. Pokud se sem vydáte na kole, rozhodně nevynechejte Skadarské jezero a jeho jižní pobřežní cestu.