Kuchyně

Z tradičních specialit lze doporučit zejména:

• Pita – tenké těsto z mouky, vody a soli plněné různými náplněmi, podle kterých se také jednotlivé druhy pity nazývají: burek (s mletým masem), sirnica (se sýrem typu feta), krompiruša (s bramborem), zeljanica (se špenátem), jabukovača (sladká s jablky) atd.
• Čevabčiči – úplně jiné, než jaké známe z našich školních jídelen. Je z mletého, většinou telecího masa a soli (v okolí města Banja Luka přidávají ještě česnek), pečené na grilu a podávané s nadrobno nakrájenou cibulkou a kajmakem (trochu připomíná naše „pomazánkové máslo“) ve světlé chlebové placce zvané lepina.Říká se, že kdo nejedl sarajevské čevabčiči, jako by ani nebyl v Sarajevu. Restaurace zaměřené na tento pokrm se nazývají Čevabdžinice a jejich kvalita v centru Sarajeva dost kolísá, takže kdysi vyhlášená Željo už dávno není to, co bývala. Na úrovni se drží zejména dvě a to Mrkva a Ferhatoviči. Pokrm i interiér jsou na jedničku, bohužel je zde dost často neochotná a znuděně působící obsluha.
• Teleča čorba – neboli hustá telecí polévka, zpravidla s těstovinou. Velmi oblíbená, v zimě zahřeje a v létě postačí s chlebem jako lehký oběd. Vyhlášenou snad po celé zemi připravují v restauraci Kulin Dvor ve městě Semizovac (http://www.kulindvor.com/). Restaurace má dvě části, jednu v hotelu a druhou, zahradní, přes ulici. Polévku však podávají pouze v hotelu.
• Teletina ispod sača – další specialita kterou lze ochutnat ve výše uvedené resturaci, ale i jinde, například na břehu jezera Modrac v restauraci hotelu Senad od Bosne (http://hotelsenadodbosne.com/). Jedná se o telecí maso, pečené s bramborem v nádobě zvané „sač“ nebo také „peka“. Tato nádoba se i s obsahem zahrabe do žhavého uhlí, ve kterém se pokrm pozvolna připravuje i několik hodin.
• Dolmy – plněná zelenina (cibule, paprika, zelný list, vinný list apod.) mletým masem a rýží. Podle náplně se jednotlivé druhy také jmenují např. sarma, sogan dolma, japrak apod.
• Pečenje – velmi oblíbená jehněčí nebo telecí pečeně na ohni nebo dřevěném uhlí. Pečeným jehněčím jsou vyhlášeny zejména motoresty lemující hlavní silnici ze Sarajeva do Mostaru.
• Časka – kdysi tradiční domácí pokrm, který pro náročnou přípravu z běžných domácností i restaurací téměř vymizel. Konzistencí připomíná guláš, připravuje se z telecího masa nakrájeného na kousky, mrkve, bobkového listu, soli celého pepře a špetky sladké papriky. Vaří se na slabém plameni, na dřevě, několik hodin. Těsně před podáváním se jednotlivé porce přendají do keramických misek a lehce zapečou v troubě na dřevo. Tuto specialitu lze ochutnat například na severu země v obci Puračič, poblíž jezera Modrac a to výhradně v malé restauraci se zahrádkou s názvem Kamel.
• Uštipci s kajmakom – výborná snídaně nebo předkrm, skládající se z malých, čerstvě usmažených bochánků z chlebového těsta a kajmaku. Kajmak je mléčný výrobek, který má chuť i konzistenci mezi sýrem a máslem. Pravý kajmak se vyrábí výhradně ručně a to v oblastech s nízkými teplotami a čistým vzduchem. Čerstvě nadojené mléko se rozlije do nižších nádob a zahřeje se. Při následném chladnutí na povrchu vznikne hustá vrstva, jakýsi škraloup, který se po 12-14 hodinách chladnutí sbírá a skládá do dřevěných nádob. Každá vrstva se prosolí a takto připravený výrobek zraje cca 30 až 60 dnů, při stálé teplotě 14-18 st.C. Na jeden kilogram kajmaku je potřeba 12-14 litrů mléka. Vynikající uštipky s kajmakem lze ochutnat například v Mostaru, v restauraci Šadrvan (http://www.restoransadrvan.ba/).
• Heljda – pohanka, ke které se místní rádi vrací. Naučili se jí přidávat do mouky, ze které kromě chleba vyrábí také palačinky, lepiny, pogače, uštipky apod. Při cestě přes Nišičkou vysočinu mezi městy Olovo a Semizovac je po pravé straně malá rodinná restaurace (https://www.facebook.com/pages/Pizzeria-Ni%C5%A1i%C4%87i-/212401458952088?ref=stream) která se na tyto speciality zaměřila a svojí nabídku stále zdokonaluje, takže k pečivu z domácí mouky (z vlastnoručně vypěstované pohanky) zde dostanete jejich vlastní domácí kajmak a kravský i ovčí sýr.

Kromě pokrmů, které lze ochutnat v restauracích a jídelnách (tzv. aščinice), se zde vyrábí mnoho velmi chutných sýrů (např, Travnički), dále sušené hovězí maso, klobása sudžuka, kajmak a další mléčné výrobky. Dále nelze opomenout zákusky (bos. „kolači“) které jsou sice na naše poměry dost sladké, jelikož jsou skoro všechny bohatě zality syrobem, ale k Bosně a Hercegovině patří a bylo by škoda je alespoň neochutnat. Mimo chronicky známou Baklavu a Kadaíf je také výborná Tufahija, což je oloupané jablko, krátce povařené v cukrové vodě, uvnitř plněné mletými vlašskými ořechy s medem a marmeládou a kopcem šlehačky navrch.

Nápoje

Co se týká pití, specialitou je především domácí nebo také Bosenská káva. Jde o tureckou kávu, připravovanou v džezvě, tradičním způsobem a podávanou s kostičkou rahatlokumu (sladké želé z růží, mandlí, kokosu nebo vlašských ořechů) a sklenkou vody. Bohužel se postupně vytrácí, protože kavárny se modernizují a s tím souvisí také přechod na espresso kávu. Nicméně se najdou kavárny, jako například Plava voda ve městě Travnik, kde servírování této tradiční kávy dovedli k dokonalosti a kromě výše uvedeného s kávou podávají také cigaretu :). Oblíbené jsou také nargila bary, ve kterých se zpravidla nepodává alkohol, pouze káva, turecký čaj, džusy a limonády. Jeden takový oblíbený bar, který má navíc velmi pěkně zařízený interiér je ve městě Tuzla a jmenuje se Divan han (https://www.facebook.com/divantuzla?fref=ts).

Na aktualizaci online průvodce se podílela Katka Červenková (novinářka a původce na volné noze) a Denisa Goralijová (https://www.facebook.com/TuristickyPruvodceBIH)