– kolem roku 1000 n.l.: Pravděpodobně první osídlení Jižního ostrova Moriori populací původem z Polynésie. – 9. až 12. století – postupný příchod Maorů z Polynésie – 10. století: Předpokládané objevení Nového Zélandu polynéským mořeplavcem jménem Kupe, tak jak praví maorská legenda. Ostrovy byly pojmenovány Aotearoa, „Země dlouhého bílého oblaku“.
– 13. století: Polynéská osídlení ověřená archeologickými nálezy.
– 1642: Holanďan Abel Janszoon van Tasman objevuje západní pobřeží Jižního ostrova, zkoumá pobřeží, zemi dává jméno Staaten Landt.
– 1769-70:Kapitán James Cook obeplouvá oba ostrovy a zakresluje je do mapy, „Nový Zéland“ určuje jako državu Británie.
– 1772: Francouzský námořní kapitán Marion du Fresne připlul do zálivu nazývaného dnes Bay of Islands, prohlásil území za državu Ludvíka XV. a nazval je France Australe – „Jižní Francie“.
– 1814: ze Sydney připlouvá první anglikánský misionář Samuel Marsden, na Zéland přiváží ovce, koně, drůbež, hovězí dobytek, šíří mezi Maory nejen křesťanství, ale i moderní evropské technologie.
– 1820: první evropské osady (v zálivu Bay of Islands).
– 1835: deklarace nezávislosti Spojených kmenů Nového Zélandu byla podepsána náčelníky 34 kmenů ze severu Severního ostrova.
– 1840: podepsána Treaty of Waitangi většinou kmenových náčelníků (téměř 500 kmenů) a kapitánem Hobsonem. Maoři postupují suverenitu Británii , „získávají garance na vlastnictví půdy a práva a privilegia občanů Británie“.
– 1852: Velká Británie uděluje Novému Zélandu autonomní status ústavním zákonem, vzniká zde parlamentní systém – schválen NZ Constitution Act, který založil General Assembly / Obecné shromáždění a prvních šest provincií a jejich vlády.
– 1860: počátek válek o půdu s Maory z oblasti kolem Taranaki, největší konflikt byl ukončen ve Waikato roku 1864 rozsáhlou konfiskací půdy maorských kmenů
– 1867: vytvořena čtyři křesla pro maorské zástupce v parlamentu. Maorští muži starší 21 let jdou volit. Je to pravděpodobně první udělení volebního práva bez majetkové restrikce na světě.
– 1876: provincie jsou hlasováním zákonodárného sboru zrušeny.
– 1886: výbuch sopky Tarawera, zabito 153 lidí, jsou zničeny světoznámé bílo-růžové terasy.
– 1887: založen první národní park Tongariro.
– 1893: Nový Zéland se stává první zemí na světě, kde je uděleno všeobecné volební právo ženám.
– 1907: Novému Zélandu udělen status britského dominia.
– 1931: na základě Westminsterského statutu z 11. 12. o britských dominiích získal Nový Zéland de facto nezávislost, byť v rámci Britského společenství národů.
– 1945: Nový Zéland patří mezi zakládající členy OSN.
– 1947: Nový Zéland se stává nezávislý, ratifikuje Westminsterský status – Statute of Westminster. Symbolickou hlavou státu zůstává britský král.
– 1967: provedena změna a deciamlizace novozélandské měny: přechod z libry dělené na 20 šilinků a 240 pencí na novozélandský dolar, dělený na 100 centů.
– 1973: Británie se stává členem Evropského společenství a přijímá ochranná obchodní opatření zaměřená proti zemědělskému importu ze Zélandu, spolu s vysokou cenou ropy tato opatření devastují novozélandskou ekonomiku,země dosahuje populace tří miliónů. – 1975: Treaty of Waitangi Act odsouhlasil nároky maorského obyvatelstva na půdu na základě původní smlouvy, tím začíná dlouhý proces přiznávání nároků maorského obyvatelstva na půdu a jejich kulturní dědictví.
– 1988: po protestech Maorů vrací vláda pozemky v Bastion Pointu (oblast Aucklandu) původním maorským vlastníkům.
– 1995: 22. května premiér James Bolger a maorská „královna“ Te Arikunui Dame te Atairangikaahu podepisují v Turangawaewae Marae dohodu předpokládající navrácení zestátněné půdy původnímu obyvatelstvu. Maorové kmene Tainui získávají zpět od vlády 15 782 ha půdy a rovněž kompenzaci 170 miliónů NZ dolarů na urovnání svých nároků (podle dohody z Waitangi), obdobné smlouvy o kompenzacích dále pokračují.
