Tajné tipy pro treking na Novém Zélandu

Lákadla Jižního ostrova

Pokud je hlavním cílem cesty na Nový Zéland projít alespoň některé ze zdejších fantastických treků, časový harmonogram nutně dostává podobu poněkud delší dovolené. Krajina Pána prstenů má milovníkům putování s rancem na zádech skutečně co nabídnout a pokud si na druhou stranu světa dopravíte své oblíbené vybavení pro pobyt v přírodě, určitě se nespokojíte s jedním či dvěma výlety do hor, jejichž krása vás vezme za srdce, nebo podél divokého pobřeží, kde zatoužíte tábořit jako Robinson. Když člověk přijede do této zelené oázy z hlučného města uprostřed Evropy, pohltí ho radost z pouhé existence neporušené přírody.

Pravděpodobně největším lákadlem Jižního ostrova se v posledních letech stal Národní park Fiordland, který tvoří část území, jež je dokonce zapsáno na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Do této oblasti se dnes vydávají trampové především na trasu Routeburn či Kepler Track, ale také na slavný Milford Track, který je považován za jednu z nejkrásnějších turistických tras celé planety. S rezervací noclehu na chatách DOC tedy není radno otálet a je lepší vytvořit ji přes internet několik měsíců dopředu.

Queenstown – městečko adrenalinu

Městečko adrenalinu Queenstown je také vhodnou základnou pro túry do oblastí Skippers Canon, Remarkables nebo se zde můžete protáhnout na snadném jednodenním výšlapu k vrcholu Ben Lomond, ze kterého je krásný rozhled na štíty hor v Národním parku Mount Aspiring. Pouhých 50 kilometrů od Queenstownu najdeme vesničku Glenorky pomyslnou vstupní branou do zmiňovaného Národního parku Mount Aspiring. Odsud se můžeme vydat hlouběji na toto území, například do malebného údolí s krásným názvem Matukituki. To se rozkládá dva dny cesty od Glenorky a vyjma přechodu Cascade seddle se jedná o poměrně jednoduchou túru údolím řeky Dart.

Kromě treků nabízí Nový Zéland i ideální krajinu pro běhání. Jsou tam roviny, ale i pořádné kopce, každý běžec si tak může přijít na své. Dá se hodiny běhat v národních parcích a nepotkáte nikoho, nebo naopak ve městech v parku se připojit k nějaké skupince. Na jihozápadě jižního ostrova Nového Zélandu se můžete zúčastnit i známé Kepler Challenge neboli horském běhu po trase Kepler treku. Další zajímavé tipy na netradiční běžecké trasy i možnosti tréninku, najdete na webu o běhání www.svetbehu.cz.

Novozélandský tramp

Značení obtížnosti tras je na Zélandu kapitola sama pro sebe. Na Great Walks, do kterých patří třeba zmiňovaný  Milford trekem a dalších devět nejznámějších tras určených především cizincům, najdete většinou značku na každém kroku a cesta bude téměř vydlážděna. Ale běda jak se vydáte na méně známou stezku. Novozélandský tramp je živočich značně otrlý. V exponovaných úsecích nečekejte žádné jištění v podobě řetězů či ocelových lan, na která jsme zvyklý z evropských hor. Potoky a řeky se v drtivé většině brodí a pokud náhodou hluboký kaňon nebo silný proud nedovoluje toto řešení, rozhodně neobjevíte pevnou lávku. Lanový most je tou luxusnější variantou, ale výjimkou nejsou pouhá 3 vyšponovaná lana. Na jednom balancujete, dvou se přidržujete a hurá přes řeku.

Rád bych zmínil jednu velice zajímavou pomůcku, jejíž existence je z mého pohledu nedostatečně anoncována v bedekrech a průvodcích. Jedná se o takzvaný locator beacon, neboli „horské rádio“.  „Krabička“, kterou trampům půjčuje za mírný poplatek (25 NZD/ cca.400Kč na týden) právě kancelář DOC, může totiž být v kritické situaci neocenitelným pomocník. My jsme ji naštěstí nikdy nemuseli použít, ale při výletech do neprostupných lesů nebo do nitra hor, kde jste skutečně daleko od civilizace toto zařízení zachránilo již mnoho lidských životů.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kdy na Zéland?

Z hlediska bezpečnosti trekování by mělo počasí hrát důležitou roli už při plánovaní cesty na Nový Zéland. Po téměř roční zkušenosti s klimatickými podmínkami obou ostrovů bych v případech, kdy je hlavním cílem cestovatele pobyt v přírodě, rozhodně doporučoval konec novozélandského léta a první podzimní měsíce. Tato část roku je pro tramping nejvhodnější díky relativně stálému počasí. Zimní měsíce a polovinu jara musíme totiž na jihu jednoznačně vynechat kvůli lavinám. Koncem jara pak přichází velmi proměnlivé počasí, kdy předpovědi nemají valnou úspěšnost, což může být samozřejmě v divočině nebezpečné. A v létě jsou pro změnu na atraktivnějších místech davy turistů. Takže pokud je možné v kalendáři vybírat, skutečně zbývá podzim jako nejvhodnější čas k poznání zélandských skvostů.