Moa, kiwi, kea – zázraky Nového Zélandu

Gondwana

Před 85 000 000 let se superkontinent známý jako Gondwana začal dělit v dnes známou Antarktidu, Afriku, Jižní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland. Během tohoto procesu si nově vznikající země sebou nesly původní vegetaci, která se časem přizpůsobila novým podmínkám a vyvinuly se nové a unikátní druhy rostlin a živočichů.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Zajímavý je však fakt, že mnoho rostlin a živočichů dorazilo na Nový Zéland až právě po oddělení se od Gondwany, a museli tak překonat několik stovek kilometrů otevřeného moře. Pro rostliny byla tato cesta jednodušší. Mnohá semena dokážou přežít extrémní podmínky i po delší dobu – silný vítr, bouře, tsunami či dřevo plující mořem se pak staly vhodnými přenašeči. Živočichové sem však měli cestu o něco složitější. Zatímco rostlinám k vývoji stačí půda a obvyklé klimatické podmínky, tak většina živočichů potřebuje k reprodukci partnera a to v těchto podmínkách byla podstatná překážka.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jde to i bez savců?

Možnost reprodukce se stala hlavní otázkou přežití živočichů na Novém Zélandu. Proto postupně ovládlo tuto zemi ptactvo. Až jedna čtvrtina z nich se díky absenci predátorů, a tedy bezpečí na zemi, stala nelétavými. Nejznámějším nelétavým ptačím zástupcem je zcela jistě kiwi. Jeho křídla jsou zakrslá, peří se změnilo téměř v srst, má vynikající čich, silné nohy a hnízdní v norách – téměř jako jezevec. A není sám. I další ptáci, netopýři a hmyz časem převzali funkce savců: dnes již vyhynulý pták moa se krmil na pastvách jako jeleni či dobytek a funkci myší převzali nelétaví střízlíci, netopýři, hlemýždi či obří hmyz weta.

Původní rostliny

Manuka (Leptospermum scoparium) / manuka červená = novozélandský čajovník = balmín metlatý

Manuka je známá především pro své blahodárné účinky na zdraví člověka. Odvar z jejích listů byl Maory používán k uklidnění zažívacích problémů a bolestí břicha, ale i pro přikrytí povrchových zranění. Je potvrzeno, že manukový olej a med obsahuje přirozená antibiotika. Dnes jsou produkty z manuky oblíbeným artiklem nejen v domácích lékárničkách Novozélanďanů, ale i jako suvenýr mnoha turistů.

Manuka je kvetoucí keř, který je velice přizpůsobivý okolním podmínkám. Dokáže přežít v suchém i vlhké, prostředí, kvete již v malém vzrůstu a dožívá se zhruba 30-50ti let.

Kauri (Agathis australis) / damaroň australská

Král lesa, tak nazvali Maoři tento strom a nám nezbývá jinak, než s tímto názvem souhlasit. Objem toho stromu je ohromující – průměr kmene až 3 metry. A aby taky ne, když strom kauri roste více jak 1000 let. Jedná se o jeden z největších a nejdéle žijících stromů na světě.

Vysoká kvalita dřeva a pryskyřice vytékající z kůry stromu (osvědčila jako výborný lak v dřevařském průmyslu) byla však tomuto stromu zhoubou. V polovině 19. století evropští přistěhovalci začali s rozsáhlou těžbou a dnes tak jsou k shlédnutí jen poslední kousky, které jsou naštěstí již pod ochranou státu.

Rata / Pohutukawa (Northern Rata (Metrosideros robusta) a Southern Rata (Metrosideros umbellata)

V období  vánoc tyto stromy rozkvétají a právě díky kombinaci rudých květů spolu se zelenými listy se tomuto stromu běžně říká Christmas tree (tedy vánoční strom 🙂 Pohutukawa se nachází v nižších vrstvách, často přímo na pobřeží Severního ostrova, zatímco rata se vyskytuje v horách Jižního ostrova. Silné a odolné dřevo se v minulosti používalo při stavbě lodí. Dnes pohutukawa bojuje o přežití a důvodem je  vačice possum, – místní škůdce, který si  ve velkém pochutnává na jejích listech.

Původní živočichové

Moa

Když byly ve 30. letech 19. století objeveny ostatky ptáka moa, tak byly prohlášeny za vědecký zázrak a začal hon na jakékoliv informace o životě tohoto živočicha. Novému Zélandu se běžně přezdívalo Moaland a moa se stala symbolem země.

Moa byl velký nelétavý pták, který žil na Novém Zélandu asi před 500 lety. Největší nalezené ostatky vypovídají o velikosti 2 metrů a váze 250 kg. S příchodem Maorů jejich počet rapidně ubýval, až byli úplně vyhubeni. Maso bylo součástí jídelníčku, peří spolu s kůží využívány k výrobě oděvů a kosti k výrobě rybářských háčků či šperků.

Kiwi

Štafetu s titulem označení národního symbolu Nového Zélandu převzal další nelétavý pták, a to již zmiňovaný kiwi. Obrázek ptáka kiwi nalezneme na mincích, známkách, v marketingových materiálech novozélandských společností a samozřejmě na suvenýrech. Ačkoliv se na Novém Zélandu dříve vyskytovalo až 12 000 000 zástupců, tak dnes zde žije méně než 100 000 kusů. Jejich úbytek je zapříčiněn výskytem savců jako je possum, kočky, potkani apod., kteří se živí vajíčky či bezbrannými mláďaty.

V současnosti ministerstvo „Department of Conservation“ přispívá finančními prostředky na záchranu kiwi druhu – nejčastěji se jedná o pokládání pastí k chycení škůdců a hlavně odebírání vajec z volné přírody. Ty jsou přeneseny na malé ostrovy, kde nehrozí nebezpečí škůdců či jsou pod ochranou ve vnitřních prostorech určených k bezpečnému vývoji. Po vylíhnutí a dosažení dostatečné velikosti jsou kiwi vráceni zpět do volné přírody. Díky této pomoci jejich počet v posledních letech pomalu roste.

Kea

Při poslouchání zpěvu papouška kea jasně slyšíte volání „kýýý-áááá“ 🙂 a odtud i pochází název, jež byl tomuto papouškovi přidělen. Kea patří mezi nejinteligentnější papoušky a jediné horské papoušky na světě. Díky své doslovné vychytralosti a z lidského pohledu i drzosti je znám po celém světě. Kea dokáže spolupracovat ve skupině, rychle se učí novým úkolům a přizpůsobuje se okolním podmínkám.

V horských chatách musí být vše tzn. „kea-proof“ – tedy důkladně zabezpečeno před návštěvou papouška. Ten je schopný si otevřít nezamčené okno, dveře a zařídit zde velmi nepříjemné překvapení pro dalšího návštěvníka. Rádi také navštěvují auta s otevřenými okýnky, otevřené tašky a všechno „lidské“, kde by se mohlo schovávat jídlo. Asi nejznámější příběh je turisty, kterému během plavby po Milford Sound papoušek kea ukradl pas 🙂 Kea má zelenohnědé peří a pokud se vám zaštěstí vidět papouška s rozpjatými křídly uvidíte peří žluto-oranžovo-rudé barvy.

Sportovní lov

Kamzík horský a thar himalájský se na Nový Zéland dostali spolu s prvními evropskými osadníky na začátku 20. století. Důvodem importu těchto zvířat byla podpora sportovního lovu pro místní i pro turisty. K dnešnímu dni má lov již 100 letou tradici a stal se jednou z předních aktivit provozovaných ve volném čase mnoha obyvatel.

Kamzík i thar jsou neskutečně obratní a rychlí v horském prostředí, zejména ve strmých stráních a právě pro tyto vlastnosti byli umístěni na Jižní ostrov do Jižních Alp. V dnešní době se obě zvířata stala významnou hrozbou pro místní citlivý ekosystém – pastva spolu se samotnou existencí zvěře způsobuje narušení půdy a vede k zániku původních rostlin.

Kamzík horský

Kamzík horský pochází z centrální Evropy a Novému Zélandu byl darován Rakousko-Uherským císařem Františkem Josefem. Ten sám nikdy na Novém Zélandu nebyl, poslal však na Nový Zéland několik darů jako poděkování, že jeden z nejznámějších ledovců Nového Zélandu nese jeho jméno – Franz Josef Glacier. Kamzík byl vypuštěn v blízkosti Aoraki/Mt Cook v roce 1907 a znovu v roce 1914 pro sportovní lov. Rychle se pak rozšířil po celých Jižních Alpách.

Obě pohlaví kamzíka mají výrazně zakřivené rohy a černý pruh, který vede od ucha přes oko k nosu. Srst je hnědo-béžová v létě, v zimě zřetelně tmavne. Nachází se především ve strmých oblastech, na horských útesech a pastvinách.

Thar himalájský

Thar byl do oblasti Aoraki/Mt Cook představen v roce 1904 s cílem zvýšit počet turistů navštěvující tuto oblast za účelem sportovního lovu zvěře. Přítomnost thara přilákala tolik cestovatelů, že v roce 1913 byl jejich počet ještě zvýšen. Časem se ale thar rozmnožil až k 50 000 ks a způsobil závažné škody na území 7000km2. V sedmdesátých letech byl jejich počet díky rekreačnímu lovu snížen až na 3-4000ks a v dnešní době se pohybuje kolem 10000ks. Jak jeho název napovídá, thar pochází původně z Indie a Nepálu. Samec se pyšní impozantní hřívou.