Na mikronéském Yapu platili domorodci čtyřmetrovými mincemi

Velké peníze? Jak velké? Některé balabatské mince měří v průměru až čtyři metry! A že jsem na souostroví plném kamenných památníků, plném kamenných menhirů, kamenných obřadních platforem, posvátných kamenných bloků, kamenných kvádrů, prostě plném „megalitů“, tak i velké peníze Yapanů jsou přirozeně — z kamene.

Obrovské kamenné mince proslavily tento izolovaný kousek země do té míry, že vlastně už od doby prvních cestovatelů, kteří sem pronikli, se Yapu říká „Souostroví kamenných peněz“. A proto i já chci přirozeně dobře poznat ty vyhlášené yapské megalitické peníze. Setkával jsem se s nimi, pravda, už od prvních dní na souostroví. Nejvíce jsem jich ale spatřil právě tady — v Balabatu, v zemi Rull. Viděl jsem je však i na mnoha jiných místech Yapského archipelagu. Na Mapu i na Rumungu. I tam — v historickém Gatsaparu. A také v zemi Okau i v zemi Fanif.

Kamenné mince jsou skutečně rozsety po celém souostroví. Už proto, že peníze, jak učí každá národohospodářská příručka, „obíhají“. Oběh desetitunových mincí je ovšem velice ztížen jejich nadměrnou vahou. A tak nenahlédnu Yapanům do peněženky — i kdyby nějaké užívali — ale půjdu se podívat na velké peníze malého mikronéského národa do některé z jeho nesčetných bank…

Banky podél cesty

Tito nejprostší z obyvatel Mikronésie, které jsem zatím poznal, tedy nevynalezli jen peníze, ale i banky a tezauraci kapitálu? Tezauraci kapitálu v určitém smyslu jistě. A s těmi bankami je to tak. Každá yapská obec uloží (a zároveň vyloží) všechen svůj společný majetek, všechny své kamenné peníze do této, jak se jí anglicky říká, „Stone Money Bank“, která je vždy umístěna v sousedství taneční plošiny, jež zásadně tvoří centrum každé vesnice. Bank je na Yapu skoro tolik jako na Wallstreetu. Navštívil jsem jich osobně celou řadu.

Teď však chci vzpomínat na tu, která leží v Balabatu, v zemi Rull. Za pouhé půl hodiny jsem balabatskou banku nalezl, i bez průvodce. A tak se konečně mohu obdivovat tomu nad zlato uctívanému bohatství Yapu. Jednotlivé mince jsou tu pečlivě vyrovnány podél cesty. Na první pohled připomínají rullské kamenné mince mlýnské kameny; proto jim také někdy němečtí držitelé Yapu říkali Mühlsteingeld. Uprostřed „mlýnského kamene“ je vyřezán někdy dost velký otvor, jímž se protahovaly bambusové hole, na nichž byly peníze přenášeny. Peníz má v zásadě kruhový tvar. Důležitější než přesný kruh je však pro Yapany profil mince. Správný, hodnotný peníz se musí k okraji zužovat.

Text je převzat z knihy významného českého cestovatele, spisovatele a etnografa Miloslava Stingla s názvem Ostrovy krásy, lásky a lidojedů, díl druhý. Jedná se o fascinující cestopis o krásách a tajích Šalomounových ostrovů, Fidži, Nových Hebrid či Nové Británie. Zakoupit si jej můžete třeba na www.jota.cz.