Historie

Nicméně  proces osamostatnění nebyl nikdy dokončen. 7. prosince 1975 Indonésie vojensky napadla Timor, který od té doby nelegálně  okupovala i přes odpor, který kladla timorská guerila. 31. května 1976 indonesští vojenští představitelé svolali “Lidové Shromáždění”, na něž jmenovali 28 timorských zastupitelů, kteří odhlasovali rezoluci požadující připojení k Indonésii. 17. července prezident Suharto ratifikoval zákon, jímž se Timor stal “27. provincií” Indonésie. OSN nikdy neuznala tuto anexi, jako správní mocnost i nadále označovala Portugalsko, Východní Timor pak jako nesamostatné teritorium. Rada Bezpečnosti schválila dvě  rezoluce (v letech 1975 a 1976), ve kterých požadovala od všech států, aby “respektovaly integritu Východního Timoru, jako i nezadatelné právo jeho lidu na sebeurčení, v souladu s rezolucí valnéhoshromáždění 1514”. Valná shromáždění OSN mezi roky 1975 a 1982 schvalovala kazdoroční rezoluce o Východním Timoru. Roku 1982 byla schválena rezoluce 37/30 50 hlasy proti 46, podle níž měl Nejvyšší tajemník zahájit studii všech prvků přímo spojených s otázkou Východního Timoru, aby se problém vyřešil. Jako důsledek této rezoluce a na doporučení hlavního jednatele OSN se konala řada jednání, dodnes neukončených kvůli postoji Indonésie, která trvale odmítala výkon práva na sebeurčení Timořanů.