Cestopisy a reportáže

Nejodpornějším místem v Turecku je dle mého názoru hlavní autobusové nádraží v Istanbulu. Tedy alespoň některé z jeho podzemních částí, kterými jsem se proplétal ve snaze najít slušnou snídani, čekárnu a stanici metra.

Mirka s Vojtou, kteří se na motorkách rozhodli objet svět, pokračují do Turecka. Jak se jim líbilo v zemi darovaného čaje, pravé turecké kávy, sladkého ovoce, dokonalých silnic, milých lidí a zkušených obchodníků? Přečtěte si, jak vynechali Istanbul a radši jeli po březích moře bývalého Řecka.

Když zavítáte do Istanbulu, nezáleží, jak nabitý bude váš program a kolik budete mít času, vůně orientálního koření linoucí se od Modré mešity až k paláci Topkapi, bude tak dlouho provokovat vaše čichové buňky, až se vydáte jejím směrem. A kam vás zavede? Do útrob legendárního „Kapali çarşi“, tedy Velkého bazaru.

Turecko je pro Čechy zcela logický cíl. Za dva a půl dne tam od nás na motocyklu v pohodě dojedete a pro poznání aspoň části země stačí i dva týdny dovolené. V Turecku vás čeká slovy maminky Forrest Gumpa velká bonboniéra. Ať rozbalíte kterýkoliv bonbón, vždy to bude skutečná pochoutka.

Je před šestou hodinou ranní a Ankara se pomalu probouzí do dalšího slunečného dne. Po bulváru Cumhuriyet se k budově starého nádraží postaveného ve stylu Art Deco trousí první cestující. Někteří se zásobují na cestu v občerstvovacím okénku, jiní trpělivě čekají ve stylovém nádražním bufetu a usrkávají ranní čaj.

Při své letní cestě po Turecku jsem se dostal mimo jiné i do města Aksaray, za kterým jsem chtěl přespat. Když se nachylovalo k večeru, vydal jsem se na kraj města, kde za ulicí plnou skladišť a obchodem s traktory začala taková ta nevlídná periferie, trochu louka, kde se pasou ovce a koně, trochu tvrdá hlína a tak trochu skládka.

Kurdistán, to už neznamená krvavou občanskou válku v horách jihovýchodního Turecka s nemalými ztrátami jak na straně turecké armády, tak bojovníků kurdské strany pracujících (PKK). Už pár let platí příměří, vůdce PKK Abdullah Öcalan od roku 1999 sedí ve vězení na ostrově Imrali v Marmarském moři. Dlouhá léta ho tam jako jediného vězně hlídalo několik stovek vojáků. Oblasti jihovýchodního Turecka, kde se dříve bojovalo, zase hlídají tisíce vojáků a města pak policisté.

Je listopad. Na sklo vypůjčeného auta bubnují dešťové kapky a za nimi se míhají špinavé ulice Ankary čekající na příchod zimy. Město v poněkud kopcovitém terénu má od roku 1923 status hlavního tureckého. Proč vlastně?