99% obyvatel Turecka jsou muslimové, převážně sunité. Kolem Igdiru a Karsu narazíte na šíity. Na jihovýchodě pak na umírněnou větev islámu, alevity. Čím dále na východ, tím konzervativnější (nikoliv však extrémní, fanatický) islám.
V Istanbulu si občas budete připadat jako v Evropě, ale i tady jsou muslimské tradice, zvyky, způsob oblékání a chování na vzestupu. I tak ale „kulturní šok“ popisovaný v první kapitole této knihy nebude moc silný. Více o islámu viz kapitola Islám.
Ze 70 mil. obyvatel je asi 57 mil. turecké národnosti. Turci jsou jednoznačně nejvíce „poevropštění“ muslimové a jejich přístup l islámu je mnohem umírněnější než třeba v Íránu. [cut]Přesto se oblékejte konzervativně, dodržujte místní zvyklosti. Turci jsou velice zdvořilí a jejich přátelskost a pohostinnost je vyhlášená. V místech, které nejsou turisty příliš navštěvovány, budete běžně zváni na čaj a kus řeči. Ale i v Turecku, jste-li poprvé mimo Evropu, můžete zažít tzv. kulturní šok.
Kurdů je kolem 12 mil., ale oficiální čísla neexistují. Kurdové žijí hlavně v JV a V Turecku. Vizuálně Turka od Kurda nepoznáte. Mají ale jinou řeč a kulturu. Kurdové byli a jsou často známí jako divocí, odbojní a proradní lupiči. Je to jistě zjednodušený předsudek, i když špetka pravdy na tom asi bude. Malý národ Kurdů totiž obývá nepříliš úrodné hory a utlačován ze všech stran mocnějšími Peršany, Araby a Turky, bránil se vždy v historii jakémukoliv podmanění. Kurdští lupiči také pravidelně napadali procházející karavany.
Kurdové byli také obviňováni, z uctívání ďábla. Většina z nich jsou pravověrní muslimové, ale ve východním Turecku stále ještě existuje sekta uctívající padlého anděla Lucifera, o kterém věří, že mu Bůh prominul. Kurdové byli v Turecku dlouho utlačováni, např. do roku 1991 bylo zakázáno mluvit Kurdsky a neexistovaly školy v Kurdštině. V poslední době se ale situace zlepšuje. Také občanská válka (30 000 mrtvých), která probíhala v 80. a 90. letech v JV Turecku utichla.
