Tibet není jen Lhasa aneb objevte „divoký“ Tibet

Čínských obyvatel je tu již několik let ale daleko víc, než původních Tibeťanů. Od dubna do října zde také často bývá čínských a zahraničních turistů více, než místních obyvatel. Bourají se staré tradiční domy a staví se paneláky, obchodní centra a policejní stanice. V zimě je v Tibetu zima (i když slunečno) a v březnu sem zahraniční turisté z politických důvodů nesmí. Vláda navíc vymýšlí stále více důvodů, proč cizinci potřebují víc a víc zvláštních povolení pro vstup do TAO (Tibetská autonomní oblast), a s každým novým „papírem“ se hrnou doláče do kasy místní čínské samosprávě.

Přibývá cestovatelů, kteří naštěstí nepotřebují fotky před nově postavenou kulisou starobylého města. Nechtějí v Tibetu koukat na čínské paneláky, bydlet v čínských hotelech, jíst čínská jídla a platit si čínského průvodce, který o Tibetu a tibetské kultuře ví asi tolik, co moje babička.

Pro ty, kteří chtějí vidět Tibet opravdovější, méně „čínsko-moderní„, bez nutnosti táhnout za sebou placeného hlídače a s možností spát ve svém stanu, je zde několik obecných tipů.

Tibet není jen Tibetská autonomní oblast!

Snad všechny oficiální mapy na internetu vám na dotaz ‚Tibet‚ zobrazí přibližně 1/8 území dnešního státu Čínská lidová republika. Při plánování výletu do Tibetu je důležité si uvědomit, že Tibet, dnes nutno hledat tzv. tibetské oblasti, zabírá zhruba 1/4 rozlohy ČLR. Část Tibetu vyznačená na současných mapách je zhruba polovina původní rozlohy Tibetu. Tibet v podstatě zaujímá celou Tibetskou náhorní plošinu. (tedy i oblasti mimo ČLR – Malý Tibet, Kašmír atd.)

Pokud dnes chce cizinec navštívit Lhasu a okolí (Kailas, Žikace, základní tábor pro výšlap na Mt. Everest, nejstarší buddhistický klášter Samjä, jezera Namccho nebo Jamdrok Juccho atd.), tedy území TAO, musí tak učinit pouze skrze cestovku, která vybaví všechna potřebná povolení. Pokud musíte vidět hlavní město Tibetu a tedy jet do Tibetu s cestovkou, doporučuji najít tibetskou CK, která zaměstnává Tibeťany.

Nebojte, dnes jich existuje požehnaně! Mají weby v angličtině a tibetští průvodci se dají identifikovat podle jména nebo vzhledu. O politice s vámi mluvit moc nebudou, ale vlastní kulturu, historii a zemi znají dobře. Dají se najít i různé čínské cestovky nebo čínské cestovky, které se za tibetské vydávají. Jak bylo zmíněno, nebrat!

A když nechci cestovku?

Na tibetskou vísku je vždy krásný pohled z protilehlého svahu. Tam taky nejčastěji stavím svůj stan. Stopovat, jezdit na kole a kempovat v TAO bez mnoha povolení a svého „hlídacího psa“ nemůžete. Nemůžete přejít kopec a najít nekonečné planiny s několika černými nomádskými stany uprostřed, v nichž se vám dostane teplé večeře a možnosti přenocovat, aniž by to byli předem nasmlouvaní falešní nomádi.

Jeďte do severního a východního Tibetu! Amdo a Kham. Dnes „useknutá“ polovina Tibetu, která byla přilepena na čínské provincie. Amdo a Kham, kde dodnes žije více jak 2 miliony Tibeťanů, kočovníků ve stanech i usedlých zemědělců na území 15x větším než Česko. Amdo a Kham, dvě tibetské provincie, kde cizinci mohou cestovat svobodně a vidět Tibet takový, jaký už brzy nebude.

Jaké je Amdo?

Čínské provincie Qinghai (Čching-chaj), jih Gansu (Kan-su, prefektura Kan-lho, čínsky Kan-nan), sever Sichuanu (S‘-čchuan). Letadlem nebo vlakem jeďte do čínsko-mongolsko-muslimsko-tibetského města Ziling (čínsky Xining, Si-ning). Toto město leželo po celou historii na rozhraní několika říší, lidé různých náboženství, kultur a ras žili vedle sebe. Dnes je to počínštěné město s více jak 2 miliony obyvatel a znečištěním rovnajícím se Pekingu. Paradoxně, brána do severního Tibetu.

Hodinu autobusem směrem na jih leží významný tibetský klášter Kumbum. Turistický autobus zastaví na velkém parkovišti vedle pokladen. Pokud pojedete MHD z města Ziling, zastavíte na náměstí přilehlého městečka, odkud je to ke klášteru pěšky asi 10 minut. Zároveň se vyhnete čínským prodejcům suvenýrů a turniketům. Klášter je vlastně jedna velká vesnice a vstupenku musíte ukazovat pouze, pokud chcete vejít dovnitř některého z četných chrámů. V některých chrámech je možné zaplatit symbolickou sumu a jít se dovnitř podívat, aniž byste kupovali celou vstupenku.

Pokud jste v buddhistickém klášteře již byli, vězte, že uvnitř se nachází většinou to samé a pokud si projdete Kumbum „pouze“ zvenku, o nic nepřijdete. Máte-li čas, jděte na poutní okruh okolo všech klášterních budov. Uniknete davům turistů, potkáte ryzí Tibeťany na jejich náboženské cestě a užijete si pěkný výhled na klášter z ptačí perspektivy.

O asi 100 km dál na jih leží známé tibetské město Rebkong, které proslavili malíři náboženských maleb thangka. Kousíček na východ leží stále víc turisticky známé městečko a klášter Labrang. Sotva vyjdete z rozrůstajícího se městečka, ocitnete se na zelených pastvinách. Nadmořská výška tu dosahuje sotva 2000 metrů nad mořem, jsme na severovýchodním konci náhorní plošiny, nomády ale můžete potkat i tady.

Potkejte pravé nomády

Naopak vydáte-li se ze Zilingu na západ, brzy dojedete k největšímu tibetskému jezeru Kukunor (tibetsky Ccho Ngonpo, čínsky Qinghaihu, Čching-chaj-chu), severní břeh lemuje čínská železnice směřující do Lhasy, jinak zde ale moc turistů nepotkáte. Jižní stranu jezera obývají nomádi, kteří v létě staví stanová městečka, kde za peníze můžete přespat. Tibeťané také obcházejí či objíždí celé jezero, po směru hodinových ručiček. Můžete to zkusit i vy.

Starobylé království kočovníků a nekonečných pastvin najdete v kraji Golog. Dřív Golog a stejnojmenné kmenové společenství žilo u posvátné hory Mačhen, která je také nejvyšším pohořím kraje Amdo. V dnešní administrativně zmenšené prefektuře Golog se nachází i dvě velká sladkovodní jezera Ngoring a Gyaring. Můžete se vydat na několikadenní pouť okolo hory Amňe Mačhen, místní nomádi nabízí své služby průvodců či pronájem koní. Posvátný modlitební okruh se v těchto měsících asfaltuje a v červenci 2016 bylo v hlavním městě prefektury Golog otevřeno letiště. I tak tento kraj zůstává v podstatě „prázdný“, turisty nedobytý.

Přejet skrze Amdo od severu k jihu? To znamená nejméně dva dny koukat na nekonečný horizont, zelené louky, postupující pouště, tisícová stáda jaků, krav, koní, ovcí a koz. Je nutné pamatovat, že na tibetských pastvinách v noci žijí nejen divocí psi a vlci, ale množství dalších nebezpečí!

Co nevynechat v provincii Kham

Kraj sněžných hor dosahujících výšek přes 6000 metrů a hlubokých strží padajících ke 2000 metrům. Nekonečné soutěsky a několik asijských veletoků. Kham najdete v severním Yunnanu (Jün-nan), západním Sichuanu (S‘-čchuan), jižním Qinghai (Čching-chaj, kraj Jüšü) a východním TAO. Nejvíc turistů do Khamu přijíždí skrze Dardo (čínsky Kangding, Kchang-ting), které je dnes již dobře dostupné po dálnici z čínského města Chengdu (Čcheng-tu). Dardo je historické pohraniční město mezi Tibetem a Čínou. Bylo také jedno z prvních tibetských míst, kam před několika staletími přišli evropští misionáři. Dodnes je zde k vidění několik kostelů.

Nezastavitelné čínské paneláky a obchodní domy

V posledních letech se město podstatně rozšířilo o „nový“ Kangding, čínské paneláky a nákupní centra. Dříve mnozí turisté v Dardu svoji tibetskou výpravu končili, dnes se konečná destinace posunula do malého městečka Lhagang (čínsky Tagong, Tcha-kung), které spíš než Číňané milují cizinci.

Za neobjevenými pastvinami a vesničkami nezkaženými turismem se musí ještě dál. Pokračujete-li z Lhagangu, následují kraje Tau (Dawu, čínsky Daofu), Kardze (Ganze) tajemné věže v Rongdrag (čínsky Danba), malebné pastviny v Lithangu nebo největší buddhistická škola na světě v kraji Sertar (Seda, podle nejnovějších zpráv v červnu 2016 se má tato škola rapidně omezit co do počtu studentů a z několika desítek tisíc mnichů zde bude mít povolení zůstat jen několik stovek osob, takže rychle na výlet!).

V těchto letech se okresní města překotně a nehezky rozrůstají o řady čínských paneláků, obrovská betonová náměstí a nákupní centra. Nezoufejte, jakmile opustíte okresní město, nic nenasvědčuje tomu, že se nacházíte v 21. století uprostřed kapitalistické Číny.

Množství skrytých údolí s malými kláštery skrývá kraj Nangčhen, hned vedle nově postaveného města Jüšü, které zničilo zemětřesení v roce 2010. Město Jüšü bylo nově postaveno Číňany podle jejich představy o tibetském městě. Domy jsou zbrusu nové, jeden vedle druhého, působí nepřirozeným dojmem, jako kulisy ze špatného filmu. Opět se jedná o prefekturní město a není nutné zde zůstávat dobu delší než potřebnou k odjezdu. Pastviny v kraji Jüšü jsou dostatečně rozlehlé a stavebními společnostmi neobjevené.

Kde leží bájná Šangri-la

Od jihu Tibet začíná těsně za známou Soutěskou skákajícího tygra krajem Dečhen. Dnes skoro každý slyšel o bájné Šangri-le. To, kde se tento ráj na zemi skrývá, vědí jen někteří Tibeťané. Číňané to vzali od lesa – pojmenovali jedno město a následně celý okres tímto jménem a již hledat nemusí. Do přejmenování bylo tibetské městečko Gjalthang (čínsky Zhongdian, Čung-tien) jen neznámý severní konec prefektury Jün-nan, kam turisté zabloudili málokdy. Názvem Šangrila se honosí již víc jak deset let a díky obrovské propagaci se stalo jednou z destinací, kam návštěvníci provincie Jün-nan „prostě musí“.

Na(ne?)štěstí před dvěma lety historické tradičně-tibetské-dřevěné městské jádro vyhořelo a ke slovu se opět dostaly čínské stavební firmy. Poblíž Gjalthangu lze dnes navštívit jeden z mála tibetských buddhistických klášterů v okolí Songcenling, cena vstupného se však již před lety dostala přes 100 RMB (víc jak cca 350 Kč). Pokud cestujete do Číny / Tibetu od jihu, je toto městečko jasnou vstupní branou do Tibetu, dál stačí pokračovat na sever.

Na závěr zajímavost, která není moc známá. Panda je tibetská. Těžko toto tvrzení prokážu, protože Tibeťané nikdy majetnické sklony neměli, ale faktem zůstává, že původní území Pandy velké se z velké části překrývá s oblastmi obývanými v historii i dnes Tibeťany. Lesy v severní provincii Sichuan (S‘-čchuan) obývaly a obývají různé kmeny, které hovoří různými jazyky či dialekty a hlásí se k různým národům. Tibeťané mezi nimi převládají. Ironií osudu se stalo, že Panda velká, kterou lovci v minulém století téměř vyhubili, se stala symbolem a obchodním artiklem Číny, která na toto zvíře uplatňuje celosvětový monopol.