Bangkok je městem hříchů

Základní charakteristika Bangkoku by se hodila na značnou část světových metropolí – Lagos, Mumbaj, Akkra, Kuala Lumpur atd.  Několika hodinové dopravní zácpy, silnice vlnící se jedna nad druhou, taxíky, mototaxíky, lidé v různých dopravních prostředcích a z evropského pohledu tak trochu chaos a špína.

Jak se žije v asijské metropoli

Pokud chcete v Bangkoku žit delší dobu, najít si práci, nebo třeba studovat, tak se určitě vyplatí si pronajmout vlastní byt nebo pokoj. Nejlepší je si vše zařídit na místě a na překlenovací dobu se ubytovat poblíž Khao San, vyhlášené Mekky backpackerů. Ubytování na měsíc lze sehnat od 2000 do několika desítek tisíc korun. Oblíbené a časté je pronajímání samostatných pokojů se sociálním zařízením a bez kuchyně. Většina Thajců totiž nakupuje jídlo na ulici, což je levnější než si vařit doma. Za 20 až 40 korun se lze běžně naobědvat.

Nejlepší je chodit po městě v oblasti, kde chcete žít, a na ubytování se podívat. Byty a pokoje kolem nadzemního metra jsou trochu dražší. Většinou platí, že pokud podepíšete smlouvu na určitý počet měsíců, tak se od ní nedá ustoupit, jinak byste přišli o zálohu, a většinou se smlouvy podepisují minimálně na půl roku. Ve městě je k dispozici hned několik možností dopravy – autobusy (mapa linek k dostání na webu nebo v řetězci 7/11), mikrobusy, venkovní metro, lodě, taxíky, mototaxíky a tuk-tuky (zejména pro turisty).

Vzhledem k tomu, že srdce města bylo navržené a postavené podle amerických předloh, tak zda vznikly několikakilometrové ulice nepřizpůsobené na projíždění autobusů. Proto každá taková ulice má na začátku a na konci stanoviště mototaxikářů, kteří vás na motorce svezou, kam potřebujete. Role mototaxíkářů ve společnosti je enormní. Pokud se něco někde stane, tak je skoro jisté, že mototaxíkáři budou všechno vědět. Podle několika zahraničních diplomatů a ostatně i místní policie, to jsou uši a oči Bangkoku.

Bangkocká zlatá mládež

Stejně jako jsem to viděla už jinde ve světě, tak i tady je klimatizace znak bohatství. Čím chladnější místnost, tím bohatší majitel. Venku může být ve stínu 30 stupňů, ale uvnitř i jen 20. Každý den jsem proto s sebou nosila na univerzitu i svetr, aby mi tam nebyla zima. Na sebe jsem si ho musela oblékat i v klimatizovaných autobusech nebo obchodech.

Thammasat university patří mezi nejprestižnější univerzity šedesátimilionového království. Za magisterský dvouletý program v anglickém jazyce musí thajští studenti zaplatit v přepočtu skoro půl miliónu korun. Dovolit si to mohou jen ti bohatí. Kamarády jsem si mezi spolužáky neudělala žádné. Bylo pro ně dost opovrhující, že jezdím autobusy a nemám chuť se procházet po vychlazených obchodních centrech. Bangkocká „zlatá mládež“ je stejná jako kdekoliv jinde. Divoké večírky, drogy a silná auta.

Šílenství po bílé pleti

Thajská společnost je hierarchická a velmi protknutá buddhismem. Většina Thajců vás přivítá širokým úsměvem, neradi se totiž dostávají do jakýchkoliv konfliktů. Pokud ovšem již nějaký konflikt způsobíte, tak máte jednoduše špatnou karmu a dotyčný se s vámi již nebude bavit. Co se vztahu Thajců s jinými etniky týká, tak Thajci se považují za nadřazené a s despektem pohlížejí na námezdní sílu z Barmy nebo na členy horských kmenů ze severu země.

Při hledání práce je běžné posílat v příloze i fotografii. Oblíbenou práci cizinců – doučování angličtiny, lze získat na prvním místě, jen pokud jste běloch, a až na druhém místě, zda jste rodilý mluvčí. Známý řetězec jazykových škol Inlingua by například kvalifikovaného učitele tmavé pleti nezaměstnal, ale blonďatou dívenku z České republiky klidně. Učením angličtiny se dá výborně vydělat. Za tři dny na měsíční nájem jednomístného pokoje.

Šílenství po bílé pleti není v této části světa jiné než jinde (ovšem vyjma euro-americké hemisféry). Bělící látky se nedávají jen do bělících krémů, ale i do sprchových gelů, deodorantů a pleťových krémů. Stejně ve velkém se prodávají barevné kontaktní čočky. Bleděmodré oči vypadají na thajské tváři až mimozemsky.

Sexualní turismus a ladyboys

Tam kde je poptávka, tak se vytváří i nabídka. Jedno ze zlatých ekonomických pravidel. Hlavní tepny sexuálního turismu byly v Bangkoku založeny během války ve Vietnamu, kdy američtí vojáci jezdili do Thajska na dovolenou. V současné chvíli pochází značná část pracovnic z nejchudších částí Thajska, zejména severovýchodu. Dále pak z Barmy, Kambodži a dalších států v regionu. Obrázek evropského postaršího pupkatého muže s místní ženou je na denním pořádku. Většina Thajců se ale na tyto ženy dívá skrz prsty. Berou je za prostitutky. Pro ženy z vyšších sociálně-ekonomických vrstev je tabu mít evropského přítele. Rodiny to nechtějí povolit. Opačný model thajský muž a evropská žena jsem nezahlédla snad ani jednou. Například jako reakce na vzrůstající počet thajských manželek v Německu vznikly speciální integrační programy přímo určené jim.

Přijít na vysvětlení místního fenoménu – ladyboys, tedy mužů, kteří změnili své pohlaví na ženy, se mi nepodařilo. Podle několika autorů jsou ladyboys považováni za magicky obdařené a jsou uctíváni, podle jiných autorů nejsou tradičně součástí thajské kultury a je jimi spíše opovrhováno, ale v rámci buddhismu jsou tolerováni. Ať tak nebo tak, Bangkok je úspěšným světovým centrem plastické chirurgie. Celkově jsou Thajci v Bangkoku jiní, než ti na vesnicích a v menších městech. Dravost a anonymita tu hrají svůj prim.

Thajská móda je do značné míry okopírovaná od velkých mezinárodních společností, které si nechávají v Thajsku oblečení šít. Mezi ženami jsou velmi oblíbená trička a košile s volánky na prsou. Přišlo mi, že snad proto, aby opticky prsa zvětšovaly. Byť mám v Evropě normálně konfekční velikost 34 nebo 36, tak na místních trzích jsem si oblékla jen kalhoty XL, což trochu uráželo mé křehké ego.

Šest měsíců studijního pobytu

Šest měsíců mého studijního pobytu uteklo strašně rychle. Díky levným letenkám a autobusům podívat i do okolních zemí – Laos, Kambodža, Malajsie a Singapur. Přednášky na univerzitě byly v celku zajímavé, i když značně neinteraktivní. Překvapilo mě, že pojetí moderních dějin Thajského království se vykládalo jako dějiny thajských králů. Místo povídání o kultuře a společnosti jsme se jen bavili o životě toho a toho vůdce té doby. Docházka do hodin byla povinná a o přestávkách jsme vždy obdrželi zdarma svačinu a kávu. Na rozdíl od univerzit v Singapuru nepanovala mezi studenty přehnaná rivalita. Pro studenty magisterských oborů nebyly školní uniformy povinné, pro budoucí bakaláře ano. Pokud bych mohla jet ještě jednou, tak neváhám ani minutu.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz