Po návšteve „najúchvatnejšieho hradu na svete“ nás sýrske cesty vedú do známeho mestečkaHama. Berieme to opäť cez Homs, ale v meste sa nezastavujeme. Z Homsu to je do Hamy len okolo 50 kilometrov. Ani sme sa nenazdali a víta nás ceduľa „Welcome to Hama“. Prichádzame z kopca a tak sa zdá, že je mesto poriadne veľké a roztiahnuté…
Chalan, ktorý spravuje hotel nám vybavil, že nemusíme ísť na stanicu do mestečka, ale že nám autobus do Homsu zastaví priamo na našej ulici. Je to vlastne cestou, takže s tým nebol žiadny problém. Z okna sa ešte pozerám prebúdzajúce sa ruiny púštnej Palmýri a za 75 SYP na osobu vyrážame. Poslednú dve miesta sú voľné v úplne vzadu, tak sa s domácimi trochu tlačíme. Krajina vonku je stále rovnaká, vôbec nič sa na nej nemení. Aj v telke stále púšťajú tie isté hudobné klipy. Teda možno ani nie sú tie isté, ale všetky vyzerajú na jedno kopyto.
Stojím mezi několika obřími dřevěnými koly a ve mě se mísí úžas, pokora a obdiv s pocity krásna. Ano, přestože tyto výtvory lidských rukou sloužily původně zcela prozaické funkci zavlažování políček syrských zemědělců, a jsou vlastně produktem bídy a nedostatku, pohled současnýma očima je zcela jiný.
Jak funguje obrácená forma sexuální turistiky? Do Palmyry jezdí německé dámy zpestřit si život s tmavými a mužnými arabskými hochy. Pro ty je to příležitost, jak velmi příjemným způsobem zlepšit finanční situaci své rodiny …